Britské listy

Lindberg: Jako soudce jsem zastával zásadu - nejdříve je třeba problém identifikovat a vymezit a teprve pak ho můžeme řešit, nesouhlasím s tím aby směrnice EU "Televize bez hranic" (TBH) byla aplikována i na nové služby (internet, digitální AV služby na vyžádání), jak žádá Francie; dejme novým službám šanci, ať ukážou, co umějí, pak se uvidí, zda a jak regulovat.

Hodač: Není pravda, že chceme zničit evropský AV průmysl, naopak, těší nás, když prosperuje, jako například v Česku, ve Francii. Kdybych chtěl podpořit evropskou tvorbu, vytvořil bych tyto čtyři podmínky: daňové úlevy, školení profesionálů pro AV průmysl, vybudování infrastruktury AV průmyslu a ochranu duševního vlastnictví.

Sulik: Regulace není jen politickou záležitostí, ona ovlivňuje i budování AV průmyslu, my ho musíme budovat od začátku a proto je regulace nutná, prostá liberalizace věci neřeší. Věřím ve vzájemný kontakt a spolupráci regulátorů, který musí řešit problém, jak udělat z Evropy fungující trh, když hodnota tohoto trhu - rozmanitost kultur - je zároveň předností i zátěží.

O'Keeffe: Pokud mají být regulovány standardy, souhlasím, pokud jde o regulaci vysílaného obsahu, nesouhlasím. Je tu řada jednotlivých problémů regulace - programové kvóty, zda a jak přerušovat pořady reklamou atd. Ale ten hlavní problém je, zda regulovat jen lehce (light touch) nebo důkladně (heavy touch).

Rusko: Když slyším slovo regulace, naskakuje mi husí kůže, na jedné straně se preferuje svobodný trh, na straně druhé se reguluje, samozřejmě, něco se regulovat musí (souhlasím s rasismem, věci kolem reklam), ale měly by to být výjimky, které nezničí celý systém. Vztah k Americe - CME do nás investovala a nikdy nám nezadala žádné úkoly, nedala kvóty. Jsme to my, kteří se vracíme k domácí tvorbě, pět večerů dnes začínáme vlastní tvorbou - zábava, soutěže, talkshow. Mediální legislativa je špatná, není zabezpečeno financování celého televizního systému, který je ročně minusový 500 miliónů korun, veřejnoprávní televize je zadlužená. Stát nemá mediální politiku, pořád chtějí něco regulovat, ale nevědí vlastně co.

Büssow: Hlavní otázka zní, jak zachovat pluralitu v systému vysílání, což znamená také pluralitu v produkční oblasti. Reklamní průmysl stále volá - nepřeregulujte. Ale nejde o regulaci pro regulaci, jde o kontrolu veřejnosti nad nezávislostí obsahu, o ochranu spotřebitele, mládeže. Podobná pravidla platí i pro nová média, která budou licencovaná zřejmě jen tam, kde budou mít masový rozsah a dopad. Možná že pravidla přijatá pro e-commerce budou mít větší vliv na veřejnost než regulace vysílání.

Hodač: Regulace internetu je nutná. Například internet ohrožuje zavedené distribuční postupy (zde měl IH zřejmě na mysli případy, kdy se pirátská nahrávka filmu v digitální podobě rozšíří do světa současně s premiérou v kinech). Co se týče evropského filmu, chybí mu marketing. Problém je v tom, že v Evropě, když je film hotov, tak práce skončila, v USA naopak práce s filmem teprve začíná. Souhlasím s P.Ruskem, že nejúspěšnější je lokální produkt. Znovu apeluji na regulátory, aby chránili intelektuální vlastnictví. V Řecku sice mají krásné zákony na jeho ochranu, ale zcela neefektivní a chcete- li je prosadit, potřebujete bodyguarda.

Sulik: Souhlasím s Hodačem jen částečně. Ano, je tady poptávka po domácím produktu, ale dnes je situace taková, že reklamní průmysl podporuje jen takovou domácí produkci, která má nikoli polský, ale hollywoodský formát.

Lindberg: Nedělejme si iluze, reklamní průmysl si bude na regulaci stěžovat vždycky, i na tu dobrou i na tu špatnou. Není dobrý francouzský postoj, který je ochranářský. Není třeba domácí trh chránit, ale je třeba domácí produkci podporovat.

Rusko: Regulátoři jsou úředníci, kteří dávají pokuty, o kterých rozhoduje 10 lidí. Co se týče formátů, nedovolíme si nakoupit nekvalitní americkou produkci. Kdyby byla nekvalitní, lidé ji odmítnou, ať rozhodne trh. A kromě toho Manuela, Jednoduše Marie atd. nejsou americké produkty a jsou úspěšné.

Büssow: Kulturní rozmanitost musí být podporována v regionech, to nemá nic společného s kvótami. Je třeba regulací podporovat export a import evropské tvorby.

Hammová: Hollywood je spíše světovou kulturou než americkou kulturou, oni vědí, co hýbe lidmi na celém světě. Regulátoři by měli zůstat při vývoji nových médií co možná nejdéle mimo. Teprve, až budou o to požádáni, měli by vstoupit do hry a nabídnout účinná řešení. Ti, kteří brojí proti regulaci, si neuvědomují, že žádný systém se bez určité regulace neobejde. Vždyť i copyright nebo daně jsou už regulací. U standardů vysílání je to samozřejmě složitější.

Francouzka z pléna, zřejmě z CSA, francouzské "rady": Direktiva TBH není francouzským výmyslem. V CSA jsou dnes kvóty liberálnější než v direktivě. Kvótování vysílané hudby zavedené v roce 1994 mělo pozitivní vliv na rozmanitost nabídky. Francie nikdy neřekla, že chce kvótovat internet, jenom se o tom diskutovalo.

Hodač: Time-Warner má dobré vztahy s Francií, koprodukoval zde tři filmy, určité kulturní filmy by měly mít nárok na dotaci. Není pravda, že kvóty v TBH nezavinili Francouzi. Názory na kvóty jsou v EU rozporné a byla to francouzská strana, která je prosadila i při revizi směrnice v roce 1997. Nelze směšovat pomeranče a mandarinky, hudba a film jsou dvě rozdílné věci, proti kvótování hudby nikdo nikdy neprotestoval.

Jiný Francouz z pléna: Reaguji na pana Hodače - regulace není jen ochrana producentů, je to také ochrana konzumentů, aby měli zachovanou možnost výběru. Francie udělala před deseti lety chybu, přehnala kvótování, ale to se už změnilo a dnešní systém je mnohem otevřenější.

Ital z pléna: Většina kvótování pochází od vlády, ne od regulátorů, jsou to politická rozhodnutí. To by mělo však rozlišovat mezi televizní a filmovou produkcí. Domácí televizní produkce není ohrožena, publikum si ji žádá, je úspěšnější a reklamní zadavatelé ji podporují.

Karol Jakubowicz z pléna (mediální expert, bývalý poradce polské vlády): Diskuse by neměla být vedena, zda regulace je nutná či ne. Bez regulace se každý systém - i svobodného trhu - rozpadne. Jde o obsah regulace. Nedávno se konalo zasedání UNESCO v Paříži k novým médiím. Ukazuje se, že nelze jednoduše vzít pravidla pro vysílání a přenést je na internet. Ve věci důkladné (heavy touch) a lehké (light touch) regulace by se mělo postupovat tak, že silnější regulace by se měla postupně uvolňovat, a nikoli naopak. Různé země mají různé podmínky a různé potřeby. Polsko má potřebu vybudovat vlastní AV průmysl, proto placená TV (Canal+) má v licenčních podmínkách povinnosti vůči polské produkci. Ovšem HBO vysílá do Polska z jiných zemí a podmínkám se vyhýbá. Není jedna odpověď na danou otázku, vždy bude více odpovědí podle daných podmínek.

Sulik: Souhlasím s Jakubowiczem, nezjednodušujme rozhodování na to, že něco musí platit všude. Čelíme agresivnímu americkému marketingu.

Büssow: Souhlasím s Jakubowiczem, je třeba začít u silnější regulace a tu pak uvolňovat. Je třeba zakomponovat evropskou produkci do rámce globálních programů, např. systémem vyhrazených "oken" ve vysílání. Arte/La Sept může být příkladem.

Rusko: Máme 51 procent evropské produkce v licenční podmínce. To ovšem není podpora národní identity, my to naplňujeme španělskými telenovelami, Komisařem Rexem atd. Vždyť dáváme 10 miliónů US dolarů na domácí tvorbu. Národní identitu nelze podpořit příkazy a zákazy. Nezakazujme luďom pozerat na to, čo je dobré.

Groebel: Pochybuji, že dotovaný Arte/La Sept (reakce na Büssowa) je řešením. Ale věnujme se teď digitální televizi, internetu.

Lindberg: Mluvím za sebe, ne za regulační orgán. Za hlavní problém dnes nepokládám dětskou pornografii - ta je ilegální a trestná tak jako tak. Větší problém vidím v ochraně soukromí v digitálním prostředí, kde každý může být producentem a vysílatelem. Je tu už řada negativních příkladů. Hlavní problém regulace zní: kdo je odpovědný za obsah, za sdělení? Editor? Poskytovatel internetové služby (provider)? V Německu již odsoudili poskytovatele.

O'Keeffe: Digitální rozhlas a digitální televize by měly být regulovány jen lehce (light touch). Je zřejmé, že regulace rozhlasu a televize půjde jinou cestou než regulace internetu. (Jaká by ta regulace internetu měla být, O'Keeffe nenaznačil.)

Hodač: Protože Internet je globální, jakýkoli typ regulace nebo samoregulace musí být globální, jinak bude neúčinný. Dále: Proč má být východní Evropa papežštější než papež, proč se to od ní z Bruselu žádá?

Sulik: Tak se věci nemají, nikdo nic neporoučí, o věcech se diskutuje. Tradiční regulace by měla být aplikována jen na tradiční média, i když budou v digitální podobě.

Rusko: Doufám, že regulátorů bude čím dál tím méně, aby se podpořila globalizace a podpořila Evropa. Prostor, který potřebujeme, je třeba vytvářet podle globálních pravidel.

Güssow: Máme zákony, které jsou aplikovatelné i na internet, ale je problém jak je aplikovat (např. trestní zákon). Na internetu bude třeba prosazovat ochranu spotřebitelů a transparentnost autorů obsahu. Internet je dosud nejdemokratičtějším interaktivním médiem a naší povinností je, aby takovým zůstal.

Hammová: Regulace má usilovat o rozmanitost a o soutěž (konkurenci). Jestliže internet dává sbohem tradiční regulaci, neznamená to, že by neměla být žádná regulace - je zde autorské právo, právo na soukromí, ochrana spotřebitelů. Co se týče globalizace internetu, je třeba spoléhat se na seberegulaci globálních účastníků.

Groebel: (uzavírá diskusi) Je třeba usilovat o dosahování rovnováhy ve třech oblastech. Jde o:

- rovnováhu mezi zábavným a informativní obsahem médií;

- rovnováhu mezi tradičními a novými médii (tradiční média nezaniknou, velká část lidí nežádá interaktivitu, chtějí i nadále sledovat příběhy);

- rovnováhu mezi globálním a lokálním.

Uživatel musí mit právo volit nejen obsah, ale také rozsah nabízeného obsahu. Kromě toho musí mít právo zvolit si, zda informace o něm v digitální komunikaci bude veřejná či soukromá.

P.S. Snažil jsem se z jednotlivých vystoupení nestranně vybírat to podstatné. Pokud jsem stručností a výběrem svých poznámek vystoupení dotyčných osob zkreslil, pak to není výsledek nějakého úmyslu, ale důsledek vlastní nedostatečnosti a nedokonalosti.

Milan Šmíd