Z pohledu cizince, který žil dlouho v ČR:

V Čechách vládne všeobecný rasismus

Farimah Daftary

Vážený pane Čulíku,

Přečetl jsem si s velkým zájmem váš článek o "rasových vztazích" v České republice (Central Europe Review, 17. října 1999), ale pořád čekám na článek, který se bude zabývat hlubším jevem rasismu v České republice, a to nejen rasismu vůči Romů. Posílám vám pár svých osobních poznámek, prosím, neberte to jako obvinění.

Žil jsem v České republice po dobu čtyř let od roku 1991 do roku 1995, jako společenský, zákony plně respektující cizinec, pracoval jsem tam, platil jsem daně, mluvil jsem plynně česky a to především s českými přáteli. Mohl bych vám vypočítat mnoho příkladů čistě bezdůvodné sprostoty. Konflikty s prodavačkami v obchodech, s prodavačkami lístků v kinech, atd.

Mou strategií bylo vždycky se chovat zvlášť zdvořile a usmívat se, když na mě lidi byli sprostí. Měl jsem štěstí, že mě nevyhodili z bytu, jako jednoho mého amerického přítele, když jsem si jednou za čas pozval přátele na večeři. Trvalo mi čtyři roky, než jsem si uvědomil, čeho jsem byl v České republice svědkem: rasismu.

Český rasismus se nezaměřuje jen vůči Romům. Český rasismus se zaměřuje všeobecně proti cizincům, ať jsou černoši nebo běloši, proti všem, kdo se nějak odlišují. Pomáhá to, umíte-li česky, je to špatné, když mluvíte anglicky nebo německy. Ostrakizováni jsou všichni, kdo nemají stejný životní styl, nedodržují stejné hodiny, neoblékají se stejně, nejedí stejné jídlo (kolikrát jsem musel spolknout povýšené a ironické poznámky, když jsem se dopustil zločinecké chyby a objednal si ke guláši hrášek nebo něco jiného. No a co, když si objednáte jako přílohu něco jiného! Nebo když jsem si objednal snídani v neděli až po desáté hodině ráno. Považovali mě za trestuhodně líného!)

Co se týče Němců, jak je s nimi zacházeno, jak byli proměněni ve stereotypy, je to možná proto, že jezdili za komunismu do Československa ve velkém počtu na levné pivo, možná. Tento jev byl pochopitelný, vzhledem k tomu, že bylo Československo v izolaci a že byla společnost nesmírně homogenní. Avšak už uplynulo deset let a já nevidím příliš mnoho změn v postojích lidí.

Bylo to daleko horší pro kolegu, s nímž jsem bydlel na pokoji, protože je to Američan mexického původu. S ním se zacházelo tak, jak se normálně zachází s Romy. Přesto stále ještě žije v Praze a žije se stejnou Češkou, s níž se seznámil v roce 1991 (abych naboural stereotyp, že do Čech přijíždějí Američané za ženskými a často je střídají).

A další věc: nepřijatelná je praxe dvojích cen pro cizince, které nyní platí i pro cizince, žijící v České republice, kteří dostávají český plat. Měl jsem v ČR dobrý plat, ale nicméně to byl místní český plat. Ze začátku, protože jsem měl "povolení k pobytu" a uměl jsem česky, v hotelech po mně nechtěli dvojnásobné ceny. Ale ke konci mého pobytu v ČR, v letech 1994 - 1995 začaly firmy, například Eurolines, ode mne požadovat dvojnásobné ceny například za autobusovou jízdenku do Paříže. A jak víte, mnoho cizinců v Praze dostává jen nízký učitelský plat. Mám informace, že je tato praxe nyní docela běžná.

Je pravda, že démonizuje-li mezinárodní společenství Českou republiku, příliš věci nenapomáhá. Ale výraz "normální" je neobyčejně relativní. Vsaďte se, že skupina Čechů, žijících řekněme na malém městě v nějaké latinskoamerické zemi by byla považována za vysoce nenormální, protože tam je "normální" bavit na veřejnosti, poslouchat hudbu a všeobecně být šťastný. Možná, že právě tohle Čechům chybí: radost ze života? Snažil jsem se být po celá ta léta tolerantní, byl jsem trpělivý vůči svým přátelům, kteří pronášeli stereotypní komentáře o Romech a raději jsem se tématu Romů vyhýbal, protože mě děsilo, co jsem od nich při tom slyšel. Byli to moji přátelé a snažil jsem se jim porozumět. Mimochodem jsem bydlel v romských čtvrtích, na Smíchově a na Žižkově a líbila se mi tam tamější atmosféra. Nikdy tam nebyl hluk, ani tam nebyla zvlášť špína. Nikdy na mě nikdo nezaútočil. Bylo to tam prostě jako v každé jiné pražské čtvrti (samozřejmě vím, že Praha není typickým příkladem pro celou Českou republiku).

Tím, že o sobě vytváříte "syndrom oběti", situaci nenapomáháte. Existuje problém a Česká republika vůbec není jedinou zemí, která tímto problémem trpí. Podívejte se na Francii. Podívejte se na jakoukoliv zemi. Ale předtím, než se problém začne řešit, lidé musejí uznat, že ten problém vůbec existuje. Mám strašně rád Prahu a Českou republiku od své první návštěvy v roce 1988 a stále ji považuji za svůj druhý domov. Respektuji a obdivuji své české přátele, kteří dokázali tak mnoho s tak malými prostředky. Ale jsem smuten a zklamán, že se v ČR za deset let tak málo změnilo.

S pozdravem,

Farimah Daftary

Flensburg, Německo

Dear Mr. Culik:

I read your article on "race relations" in the Czech Republic (17 October 1999) with great interest but I am still waiting to read an article which deals with the deeper phenomenon of racism in the Czech Republic, and not only with racism towards Roma. Here are some personal comments which I would like to make, please do not take these as accusations.

Having lived in the Czech Republic for 4 years from 1991 to 1995 as a "social, law-abiding" foreigner, working, paying taxes, speaking fluent Czech and with mostly Czech friends, I can tell you about numerous examples of pure nastiness for no reason. Encounters with shop assistants, movie theatre cashiers, etc... My strategy was always to be extra nice and smile when people were nasty to me. I was lucky not be thrown out of my apartment if I invited friends to dinner once in a while, like an American friend of mine. It took me four years to realise what I had been experiencing: racism. Czech Racism is not only geared towards Roma. Czech racism is geared towards foreigners in general, be they black or white, anyone who is different. It helps if you speak Czech, it doesn't if you speak English or German. Anyone who does not maintain the same lifestyle, the same hours, dress the same, eat the same food (how many times have I had to put up with condescending remarks when I made the criminal mistake of ordering mashed peas with Gulash or something. So what if you are supposed to have a different side order). Or asking for beakfast on a Sunday morning after 10 am ? I was considered criminally lazy!

Ask the Germans how they are treated, how they have been stereotyped due to the large numbers who came during the communist period for cheap beer maybe. This phenomenon was understandable given the isolation of the country and the homogenous composition of society. But 10 years have passed and I do not see much change in attitudes.

It was much worse for my room-mate who is an American of Mexican origin. He got the treatment Roma usually get. Still, he is still in Prague and living with the same Czech woman he met in 1991 (to deconstruct another stereotype that Americans come to get "easy" Czech women).

Another thing: the practice of double prices for foreigners but which now also applies to foreigners living in the Czech Republic and receiving Czech salaries. I was getting paid a good salary but nevertheless a local one while I was in Prague. At the beginning, since I had a "dovoleny k pobytu" and spoke Czech I was not charged double price in hotels. But towards the end of my stay, in 1994-1995, companies, for example Eurolines, started charging me double for bus trips to Paris etc. And many other foreigners, as you know, were only getting paid teacher's salaries. I hear that the practice is becoming widespread now.

It is true that by demonising the Czech Republic the international community is not helping. But "normal" is a very relative term. I bet you that a group of Czechs living in let's say in a small town in a Latin American country would be treated as very abnormal where it is "normal" to hang out in public, listen to music, and be happy in short. Maybe that is what Czechs lack: "joie de vivre"? I have tried to be tolerant all those years, to be patient with my friends who made stereotypical statements about Roma and even avoid the subject of Roma because I was scared of what I heard from their mouths. They were my friends and I tried to I understand. As a note, I have lived in"Roma neighbourhoods", Smichov, Zizkov, and I liked the atmosphere there. It was never loud nor particularly dirty, I was never attacked. In short, just like any other neighborhood in Prague. (I realise of course that Prague is not typical for the rest of the country.)

By encouraging the "victimised syndrome" you are not helping. There is a problem, and the Czech Republic is by no means the only country which has it. Look at France. Look at any country. But the problem must first be recognised before it can be addressed. I have loved Prague and the Czech Republic ever since my first visit in 1988 and still consider it my second home, I respect and admire my Czech friends who have accomplished so much with so little means. But I am sad and disappointed by the lack of change in 10 years.

Sincerely,

Farimah Daftary

Flensburg, Germany