Tři neúspěchy vlády
Hned tři vládní předlohy včera sněmovna smetla ze stolu. Státní rozpočet, povinnost daňových přiznání pro zámožnější občany a zavedení registračních pokladen.
O tom, zda je to škoda, anebo naopak dobře, lze nad každou z předloh dlouze odborně diskutovat. Co je ovšem jasné i bez diskuse, je trapná situace vlády.
Premiér nás sice uklidnil, že na neschopnost sociálních demokratů prosadit rozpočet doplatíme pouze my občané, vláda že ohrožena není, ale problém je v tom, že nám ani tak nejde o to, abychom měli specielně právě tuto vládu.
Spíše by asi většina občanů ocenila, kdyby se zde normálně vládlo.
Neděje se tak ze dvou důvodů. Předseda ČSSD si počíná, jako by nepotřeboval partnery a předseda ODS zas tak, jako by žádným partnerem nebyl.
Oba jsou tak hluboce přesvědčeni o svém, že se jim jejich straníci zjevně neodvažují radit.
Nepříjemné pak je, že jim není rady a občanům pomoci. Řešení, která naši mocní předsedové navrhují, nemají podporu a hledat jiná se jim nechce. Kde není ochota ke kompromisu, tam vzniká nervozita. Dokladem je zhoršující se politický slovník, četné urážky, zuřivé pohledy. Mezi politiky přibývá těch, kteří se projevují neslušně a drze.
Není to pěkné, ani rozumné. Občané mají dost vlastních problémů, nicméně většina lidí vidí situaci země realisticky a ví, že nám v blízké době procházka růžovým sadem určitě nehrozí.
Žádný zázračný recept jak bez práce dospět k blahobytu v kapse žádná strana nemá a tak politikové pro nás zřejmě mohou udělat jediné: Přestat provokovat, nepřilévat olej do ohně, držet se zpátky a mluvit nejlépe pouze když jsou tázáni. Blíží se Vánoce a to je nejméně vhodná doba k tomu, aby nás znechucovali lidé, které platíme, navíc s absurdní výmluvou, že byli zvoleni. K tomuto určitě ne.
9. prosince 1999
