Poznámky k zahraničním úsudkům Štěpána Kotrby

Jan Čulík

Pánové v City už dávno nemají cylindry.

Podstatný rozdíl je také, že novináři na západě jsou DALEKO LÉPE placeni než novináři čeští, tedy jsou obtížněji zkorumpovatelní. Těžko budete korumpovat Jeremy Paxmana z BBC, je-li jeho roční plat něco nad 150 000 liber ročně (cca 750 000 Kč měsíčně).

Co se týče války o Kosovo. Je pravda, že v případě války v Perském zálivu nebyli západní novináři připraveni na ostražitost americké armády vůči sdělovacím prostředkům (důsledek vietnamského traumatu) a nechali se po určitou dobu dost vláčet oficiální armádní propagandou. I tady se však vyskytly výjimky a někteří novináři se navzdory protiopatřením Američanů pokusili proniknout přímo na frontu.

V případě války o Kosovo nelze říci, že skoro všechny britské sdělovací prostředky propadly propagandě z Bruselu. Celá řada sdělovacích prostředků, určitě BBC, Channel Four (Independent Television News) a deníky jako je Guardian či Independent (najděte si články Roberta Fiska, zaměřené ostře proti bombardování, dokonce i depeše hlavního televizního reportéra BBC Johna Simpsona z Bělehradu byly občas kritické vůči důsledkům bombardová ní a vysloužily si útoky od Blairovy vlády).

V žádném případě se nedá říci, že by v případě kosovské války vstoupily britské sdělovací prostředky do korupčního srozumění s armádou a s vládní mašinérií. Válku podporovaly podle svého samostatného úsudku - listy jako Guardian či Independent měly v Kosovu své trvalé zpravodaje - a ne jednoho - po celý předchozí rok, ne-li déle, a tito lidé byli dobře seznámeni s poměry na místě. Okamžitě, když se válečné účely začaly hatit, tyto britské sdělovací prostředky zaujaly nezávislé stanovisko.

Drastické fotografie a záběry z války v Kosovu viděli britští novináři okamžitě. Vždyť byli na místě a srbské úřady je okamžitě vozily na místa útoků na uprchlíky.

Při leteckých útocích na uprchlický konvoj odvysílaly britské televizní stanice okamžitě srbské televizní záběry této katastrofy a vysloužily si tím kritiku od britské vlády, že slouží srbské propagandě. V britské televizi se ovšem dodržuje pravidlo, že se nevysílají nejdrastičtější záběry zohavených obětí. Redaktoři vedli rozsáhlou debatu o tom, jak drastické záběry mají odvysílat, aby divákům zprostředkovali autentické informace o katastrofě, a které mají vystřihnout v zájmu obyčejné lidské slušnosti.

Tatáž debata probíhala v deníku Guardian, který po leteckém útoku na uprchlický konvoj přinesl na titulní straně obrovskou barevnou fotografii zkravavené, mrtvé ženy na zasaženém traktoru, opírající svou mrtvou hlavu o pytel s předtištěným nápisem "Americká pomoc". V redakci proběhla vážná diskuse o tom, zda je přípustné fotografii publikovat, zda to není urážka např. příbuzných zemřelé. Převážily argumenty, že ve veřejném zájmu je třeba snímek otisknout.

I západní vlády se snaží manipulovat sdělovací prostředky, zdá se mi však, že u těch nejserióznějších (Wall Street Journal z mezinárodních, Guardian, Independent, BBC z britských) je otevřená korupce naprosto vyloučena.

Existuje ovšem tzv. "spin doctoring". Vláda ví, že daného dne bude zveřejněna významná zpráva, pro ni nepříznivá, a tak vydá záměrně jinou zprávu, také pro sdělovací prostředky zajímavou, a doufá, že jí odláká pozornost novinářů od původní nepříznivé zprávy. Často se to podaří.

Argument, že se válka o Kosovo vedla k ekonomickému prospěchu Spojených států, je promrskaný, ale nepříliš přesvědčivý.

Když vyšla kniha cambridgeského profesora historie, založená na studiu archívu knihovníka KGB Vasilije Mitrochina, vyvolalo to v Británii velkou kontroverzi. Poukazovalo se na to, jak je možné, že britská rozvědka o věci vůbec neinformovala vládu, ale jen svého oblíbeného cambridžského profesora, který informace pak zveřejnil, a to bez vědomí vlády. Rozvědka se tím dostala u britské vlády do dosti podstatného průšvihu, který v Británii docela zastínil informace, obsažené v knize.

Není sporu o tom, že hrozící skandály (Clinton - Lewinská, Kohlova korupce) mohou býti odpůrci načasovány tak, aby měly pro terč aféry co nejničivější dopad, anebo aby naopak co nejvíce pomohly rivalům. Není sporu o tom, že aféry Clinton - Lewinská se snažili využít američtí konzervativci k neústavnímu odstranění dosti populárního prezidenta, který výrazně oživil hospodářství. Jenže proti této manipulaci se skandály se dá vždycky namítnout: bylo přece v silách postižených lidí těm skandálům zabránit: Clinton nemusel mít poměr s Lewinskou a Kohl nemusel tajně přijímat peníze...