čtvrtek 24. února O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká politika: Střet zájmů: ministrem zdravotnictví by neměl být lékař (Vladimíra Bošková, Občanské sdružení na ochranu pacientů) Česká společnost: Skákal pes aneb Notně chaotická poznámka k poznámce Václava Pinkavy (Tomáš Pecina) Policie v ČR: Jan Honner: "Jsem v exilu a hlavně naživu" (předseda organizace Český ombudsman) Policie v ČR a v Británii: Jak pracuje policie v ČR a jak v Británii: porovnání přístupu policie ve dvou případech vloupání (Pavel Trtík) Česká televize: Vladimír Mlynář chce za deset let kandidovat na prezidenta ČR a Česká televize ho bude už od nynějška systematicky filmovat Česká politika: Pozvánky (Ivan Hoffman) Demokracie, věda a náboženství: Pouze věda přináší nové informace (V. Novák) Tiskové prohlášení: Úvěrový registr musí být založen na stoprocentní důvěře (Profira) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Ve světě, kde se zloděj může stát nuceným správcem, bankéř okrást banku, kde policista přihlíží hajlování a učitelka prodává drogy, je příjemné, když se někdo rozhodne jednat normálně.

Navíc když se jedná o politiku.

Unie svobody na své víkendové republikové shromáždění pozvala pouze strany, se kterými spolupracuje.

Mezi ně z různých důvodů nepatří KSČM, ČSSD ani ODS.

Když předseda posledně jmenované strany zjistil, že o jeho účast zřejmě nebude zájem, řekl že "by to byl velký průlom do vztahů v české politice".

Úřadující předseda Unie svobody Karel Kühnl i jeho protikandidát Vladimír Mlynář usoudili, že je starým a dobrým zvykem nezvat vládní strany na stranické setkání strany opoziční.

U nás je ovšem tento zvyk spíše nový. Ještě loni KDU-ČSL na svůj sjezd předsedy ODS a ČSSD pozvala.

Faktem ovšem je, že s vystoupeními konkurenčních představitelů nejsou příliš dobré zkušenosti. Ve špatné situaci je jak řečník, který hovoří k nedůvěřivému publiku, tak publikum, které musí naslouchat nedůvěryhodnému řečníkovi.

Bývají to takové lišácké projevy, ve kterých se řeknou nedůležité fráze, přidá nějaká poťouchlost a cosi se neupřímně slibně naznačí.

Výsledkem je pochopitelně rozladění a špatná krev. Už proto by bylo dobré, aby tento slibný průlom do vztahů v české politice, kdy jsou zváni pouze ti, kteří jsou také vítáni, byl trvalý.

Jak Unie svobody, tak její partneři ve čtyřkoalici, kteří zváni jsou, toho mají dost co řešit, chtějí-li se stát alternativou pro ty voliče, kteří mají pochybnost o prospěšnosti opozičně smluvní politiky.

V hledání opozičního lídra a opozičního programu nemají Miloš Zeman s Václavem Klausem důvod Unii či čtyřkoalici radit. Tím pádem ani nemají důvod se zlobit, nejsou-li zbytečně zváni.

23. 2. 2000