 |
|
Kam míří tuneláři a jejich penízeJiří JírovecPane Čulíku Ota Ulč napsal pro Lidové noviny zajímavý článek nazvaný "Kam míří tuneláři a jejich peníze" . Je to něco na způsob návodu, co by člověk mohl udělat, kdyby si něco vytuneloval. Když jsem se pročetl k mezititulku "Koho všeho okradl Kožený", napadlo mě: Jak to vlastně s tímto pánem je? V západním světě totiž většinou vládne presumpce neviny, takže napsat o někom, že je zloděj není jen tak. Může to stát žalobu a hodně peněz. V daném případě existují tři možnosti. Pan Ulč nebo LN to jen tak plácli, pan Ulč nebo LN se domnívají, že by takovou věc mohli u soudu prokázat a vyhrát nebo Viktor Kožený byl za okradení právomocně odsouzen a je tedy oficiálně zlodějem (a mně to uniklo). V souvislosti s druhou variantou se musíme samozřejmě ptát, co tedy dělá policie a prokuratura. No nejspíš nic, protože Kožený není víc než produkt současné (nechť mi Ferdinand promine) kapitalistické společnosti v níž chamtivost po zisku vrhá dostatek stínu v němž se daří operacím na hraně předpisů a zákonů. A kde účel světí prostředky. Ota Ulč píše: "(Kožený) neváhal vzít na hůl jak prostý český lid, tak boháče kalibru finančníka Charlese Schwaba či zkušeného politika, exsenátora George J. Mitchella. Rovněž obral magnáta Richarda Friedmana, Clintonova osobního přítele, a další". Jenže je to tak úplně pravda? Tito pánové s ním šli do holportu proto, že věřili, že jim pomůže nebývale rozmnožit jejich majetek. Věřili, že se mu azerbajdžánskou nebo jakou naftu podaří "vytěžit" stejně jako českou privatizaci. Pokud se Viktor Kožený s azerbajdžánci nešábnul o peníze zaplacené za privatizační kupóny, nemůže mu nikdo nic vyčítat. Lze snad pochybovat o tom, že finančníci typu Charlese Schwaba neměli ahnung o tom, jak Kožený zbohatl, nebo že by jim to snad přímo vadilo? Jistěže ne, protože jinak by si s ním nezačínali. Získat cizí statky za babku je OK, přijít o pár vlastních miliónů je hrůza. Stěžovat si, že je Kožený podfoukl, je naprosté pokrytectví, protože oni se snažili podfouknout jiné. Filosoficky vzato, při české privatizaci nešlo o nic jiného než o uplatnění pravidla levně koupit a pak draho prodat. Kožený levně nakoupil, protože privatizace byla zorganizována tak, aby si každý, kdo se ke žlabu dostal, levně nabral. Lidé, kteří privatizaci prováděli sice byli placeni za to, aby prodejní cena byla co nejvyšší, ale to by byli bývali sami proti sobě, protože jak se zdá, mnohdy prodávali a kupovali zároveň. V principu je úplně jedno, kdo ten majetek získal. Z čistě filosofického hlediska je lhostejné i to, zda zaplacená cena byla malá nebo dokonce záporná, přestože posledně jmenovaná varianta se podobá loupeži. České specifikum bylo v tom, že politikové rozostřili, více než bývá jinde zvykem, hranici mezi legálností a nelegálností různých machinací. Což byl v jistém smyslu vlastně úspěch. Při pohledu z tohoto zorného úhlu můžeme klidně konstatovat, že není důvod, proč Klause nepovažovat za nesmírně úspěšného politika a reformátora. Podařilo se mu v historicky krátké době převést podstatnou část kolektivního vlastnictví do soukromých rukou a to za cenu, která kupující jistě nezklamala. Navíc jako politik dokázal zmáknout své příznivce tak, že mu odpouštějí těch několik set miliard korun, kterými na transakce posléze přispějí. To je úspěch, který nám jistá část svět zjevně závidí, a proto o tom jezdí Klaus přednášet po světě. Tento úspěch kalí pouze snaha presidenta Havla očernit Klause na domácí půdě zmínkami o vytunelovaných miliardách. Je to pokrytecké, protože president musí znát zákon zachování peněz. Pokud je nespálíte (což je nejspíš trestné) zůstávají v oběhu, a je jedno zda je vydává pan Novák ve čtvrté cenové skupině za pivo nebo symbol českého úspěchu Viktor Kožený za radovánky na Bahamách. Pokud jde o ráj, kde lze roztáčet získané peníze, Ota Ulč tak trochu objevuje Ameriku. Bohatý přestane přečuhovat jen mezi bohatými. Jinde by mu jen záviděli. Poznámka JČ: Jasně argumentoval americký hospodářský časopis Fortune v nedávném článku o Koženém a amerických finančnících, že finančníci Koženému svěřili své miliony, i když věděli, že je to podvodník, právě protože byli chtiví peněz. Článek je v českém překladu zde.
|
|
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|