Jaderná energetika a jaderné zbraně
technický ředitel ŠKODA JS a.s.
Jaderná energetika je často spojována s rizikem zneužití jaderných
materiálů pro zbraně. Vztah je to ovšem velmi komplikovaný a do značné míry
pochybný. Fyzikálně se v obou případech jedná o uvolnění energie při
řetězové štěpné reakci. Zatímco při řízeném procesu štěpení izotopů
jaderného paliva v energetickém reaktoru vzniká kontrolované množství
tepelné energie, principem jaderných zbraních je okamžité a neřízené
uvolnění obrovského množství energie, tj. jaderná exploze. Izotopy, při
jejichž štěpení vzniká energie v reaktoru, jsou stejné jako ty, které jsou
schopny generovat jaderný výbuch. Vhodným izotopem využívaným v jaderném
palivu i v jaderných zbraních je izotop uranu U-235. Naštěstí je U-235 z
hlediska výskytu a dostupnosti velmi vzácným izotopem, a jeho obsah v
přírodní uranové rudě tvoří jen asi 0,72 %. Nejrozšířenějším izotopem uranu
v přírodní formě je U-238, který však není vhodným štěpitelným materiálem.
Pro vznik a udržení řetězové štěpné reakce (ať již řízené v jaderném
reaktoru, nebo neřízené v jaderné zbrani) je proto nutno zvýšit obsah
štěpitelného izotopu U-235 na určitou hranici procesem tzv. obohacování. V
čerstvém energetickém jaderném palivu je běžný stupeň obohacení izotopem
U-235 do 5 % (nízko obohacený uran). Aby byly jaderné zbraně technicky
realizovatelné, je nutno zajistit kritické množství štěpitelného materiálu
při únosné hmotnosti nálože. K tomu je zapotřebí obohacení izotopem U-235
přes 90 % (vysoce obohacený uran). Proces obohacování uranu je nesmírně
nákladná a vysoce specializovaná technologie, kterou disponuje jen několik
málo zemí ve světě. Tato skutečnost vytváří technologickou a nákladovou
bariéru mezi použitím uranu U-235 pro jadernou energetiku a pro jaderné
zbraně. Komplikace mezi jednoznačným oddělením je v tom, že při provozu
komerčního jaderného reaktoru vznikají izotopy dalšího štěpitelného
materiálu, plutonia. Některé z nich, zejména plutonium Pu-239, jsou vhodným
materiálem jak pro jaderné zbraně, tak i pro další energetické využití v
jaderných reaktorech (MOX palivo po přepracování vyhořelého jaderného
paliva). Lehkovodní, tzv. tlakovodní a varné reaktory (80% všech reaktorů
ve světě, včetně ruských typů VVER) jsou obecně mnohem horším zdrojem
plutonia, než reaktory grafitové či těžkovodní. Množství a složení izotopů
plutonia vzniklého za provozu reaktoru je také závislé na stupni vyhoření
jaderného paliva. Plutoniový cyklus je tedy největším možným nebezpečím
zneužití štěpitelných materiálů. Tímto rizikem je znemožněno důsledné
oddělení programu jaderné energetiky a jaderných zbraní, neboť separace
plutonia vzniklého za provozu energetického reaktoru není zdaleka tak
náročnou technologií, jako izotopické obohacování. Současná produkce
plutonia v energetických reaktorech některých zemích je tak velká, že
nahromaděný inventář přesahuje předpokládanou spotřebu plutonia pro sektor
jaderné energetiky.
Dosavadní zkušenosti ukazují, že národní programy zaměřené na jadernou
energetiku a případně na jaderné zbraně, se mohou vyvíjet odděleně a
nezávisle. Ačkoliv přímý vztah mezi nimi technicky selhal, je výsledkem
úsilí světového společenství a mezinárodní jaderně energetické politiky
kontrola proti možnému zneužití jaderné energie k vojenským účelům.
Naprosto zřetelnou obavou je, že některé státy mohou zvládnout program
obohacování uranu ve specializovaných zařízeních (a tím mít i přístup k
výrobě jaderných zbraní), aniž by vůbec provozovaly jadernou elektrárnu
(např. obava USA ze zneužití iráckých jaderných zařízení). Opačně mohou
státy provozující jaderné elektrárny zneužít jaderné palivo k vojenským
účelům jen velmi obtížně, neboť jaderný inventář je pod přísným
mezinárodním dohledem. Hrozba zneužití jaderné energetiky není tedy v
přímém exportu technologie jaderných elektráren do rizikových oblastí, ale
v obavě o zpřístupnění informací o jaderném know-how, jako potenciálně
zneužitelné vědní disciplině. Proto rozvinuté země, vlastnící technologii
jaderné energetiky a jaderných zbraní, jsou ochotné umožnit transfer
technologie pro jadernou energetiku pouze do zemí, které se zaváží k tomu,
že nebudou vyvíjet jaderné zbraně.
Historicky vznikl požadavek světového společenství, aby všechny jaderné
reaktory (civilní, vojenské, výzkumné) byly pod plnou mezinárodní kontrolou
nakládání s palivem a jaderným odpadem, včetně dodržování procedur
zajištění bezpečnosti. Za tím účelem byla v rámci OSN vytvořena Mezinárodní
Agentura pro Atomovou Energii (International Atomic Energy Agency) se
sídlem ve Vídni. MAAE dozoruje provoz všech jaderných reaktorů ve světě,
kontroluje a eviduje skladování a stav štěpitelných materiálů (včetně
radioizotopů používaných v lékařství). U nově stavěných bloků jaderných
elektráren pak monitoruje úroveň zajištění bezpečnosti založené v projektu
i kvalitu dodávek z hlediska splnění požadavků jaderné legislativy. Je
běžnou praxí MAAE, že při dozorování a auditování jaderně energetických
zařízení ve světě oslovuje i české výzkumné ústavy, projektové organizace a
výrobní podniky, aby jmenovaly své specialisty do mezinárodních pracovních
skupin a misí. Je to důkaz kvalifikace, uznání, zkušeností a vyspělosti
české výzkumné, vývojové a výrobní základny.
Vlády některých zemí vyvíjejí značný nátlak na omezení spolupráce v
civilním jaderně energetickém sektoru s tzv. rizikovými zeměmi (definice
značně nejasná a podléhající momentálnímu hodnocení světové politické
situace, zejména momentálním vztahům světových velmocí k těmto zemím). To
je také důvodem, proč mnozí dodavatelé jaderně energetických technologií
odmítají (nebo jsou pod politickým nátlakem nuceni odmítat) spolupráci na
jaderně energetických programech takových zemí, jako je Indie a Pákistán.
Obě tyto země zatím odmítly podepsat mezinárodním společenstvím dohodnuté
režimy pro nešíření jaderných zbraní a jejich zkoušky (Non-Proliferation
Treaty, Comprehensive Test Ban Treaty). O potenciálním nebezpečí,
vyplývajícím z možného lokálního konfliktu těchto zemí, svědčí navzájem
výhrůžné a opakované zkoušky jaderných zbraní. Je to důkaz o zvládnutí
technologie obohacování štěpitelného materiálu využitím speciálních
zařízení. V Pákistánu je v provozu blok jaderné elektrárny Kanupp, který
začátkem 70-tých let dodala GE Canada. Ve výstavbě je další blok jaderné
elektrárny Chasnupp, který dodává Čína. V Indii je v provozu 10 bloků.
První bloky v 70-tých létech dodaly firmy GE USA a AECL Canada. Po
zvládnutí technologie již Indie buduje svou jaderně energetickou strategii
na bázi vlastní koncepce těžkovodních reaktorů. Ve výstavbě a v plánu je
dalších 16 bloků (dva z nich jsou ruská dodávka VVER 1000 - obdoba bloků
jaderné elektrárny Temelín či Bushehr v Íránu).
Další kategorií zemí je Írán a Severní Korea, tedy země, které jsou
signatáři Smlouvy o nešíření a zkouškách jaderných zbraní (celkem podepsalo
187 zemí). V Íránu dostavují Rusové jadernou elektrárnu Bushehr, původně
rozestavěnou německou firmou Siemens. Postup prací je pod přísnou kontrolou
MAAE, která dostavbu podporuje. Z původních německých dodávek je na stavbě
80 000 položek, z nichž 47 000 bude použito. Pro dalších 11 000 položek
strojního a elektro zařízení není k dispozici potřebná dokumentace
zajištění jakosti. Po uvalení embarga západních vlád na dodávky od firem ze
západních zemí se do jednání o možných dodávkách zapojily také české firmy,
které byly osloveny buď přímo íránskou stranou, nebo ruským generálním
dodavatelem. Po zamítnutí možnosti dodávek vybraného zařízení primárního
okruhu českými firmami (technologie související bezprostředně s reaktorovým
zařízením) byl průběh posuzování návrhu dalších kontraktů (dodávka
vzduchotechniky, poskytnutí inspekčních konzultací) následující:
- Souhlasné stanovisko Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (".. rozsah
dodávek nepatří do kategorie jaderných položek ..")
- Souhlasné stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (".. rozsah
dodávek neohrozí zahraničně obchodní zájmy ČR ..")
- Zamítavé stanovisko Ministerstva zahraničních věcí ČR (".. rozsah
dodávek ohrozí zahraničně politické zájmy ČR ..")
Z výše uvedených důvodů byly zastaveny a navrženým zvláštním
zákonem ČR zakázány již dohodnuté dodávky vzduchotechniky od ZVVZ Milevsko.
Rovněž tak byla zastavena i další jednání o rozjednaných kontraktech na
konzultační služby Škodaexport a.s., ŠKODA Praha a.s., ŠKODA JS a.s., EGP
a.s. a dalších českých podniků. Jednalo se výhradně o činnosti spočívající
v posuzování kvality ruské dokumentace a inspekce postupu výstavby jaderné
elektrárny Bushehr, tzn. nikoliv vývoz technologie ani specifických
informací nutných pro vývoj, výrobu, nebo použití jaderných zařízení.
Předpokládaný objem tohoto lukrativního kontraktu na inženýrské služby byl
50 mil. USD, což není z hlediska zahraniční obchodní bilance ČR částka
zanedbatelná.
Obdobné embargo ze strany USA bylo ještě donedávna uvaleno i na
vývoz západních jaderně energetických technologií do Severní Koreje.
Situace se ale diametrálně změnila v posledních letech, kdy bylo vytvořeno
konsorcium KEDO, vedené USA, Jižní Koreou a Japonskem (členem je i ČR).
Jeho cílem je výstavba 2 bloků tlakovodních reaktorů v Kumho v Severní
Koreji (technicky obdobné typy reaktorů jako staví Rusové v íránském
Bushehr). Tyto reaktory mají nahradit plánované grafitové reaktory v
Nyongbyonu a Taechonu (nebezpečného černobylského typu reaktoru, který byl
určen nejen pro výrobu energie, ale i pro výrobu dalšího štěpitelného
materiálu). Téměř veškeré dodávky pro výstavbu v Severní Koreji budou
zajišťovat americké, jihokorejské a japonské firmy. Navzdory tomu, že
původně Severní Korea (s ohledem na vztahy k Rusku) striktně odmítala
jakékoliv dodávky z Jižní Koreje. Obchodně je případ velmi zajímavý, jedná
se o investici v objemu 4,6 mld. USD. Nezbývá než popřát západním
dodavatelům, aby navázáním spolupráce KEDO se Severní Koreou se stal tento
region politicky i ekonomicky stabilnějším a méně rizikovým. Na základě
uzavřené dohody budou zastaveny zkušební přelety severokorejských raket
přes území Japonska.
Až donedávna byly rovněž napjaté vztahy mezi USA a Čínou, zejména díky
výhradám USA k dodržování lidských práv . Důsledkem byl zákaz vývozu
jaderných technologií a zbraní z USA do Číny na základě podezření, že Čína
prodává zbraně a zbrojní technologii do třetích zemí. Po uvolnění
vzájemných vztahů mezi USA a Čínou byla okamžitě nastartována spolupráce
amerických a čínských firem v oblasti jaderné energetiky. Byl umožněn nejen
vývoz technologií pro jadernou energetiku, ale i společný vývoj nových typů
jaderných reaktorů s pasivní bezpečností (např. APC 600 firmy Westinghouse
pro obrovský a nenasytný čínský jaderně energetický trh). Další jaderné
elektrárny dodávají do Číny Francie, Kanada a Rusko. Čína je velmi citlivá
na posuzování vztahu možných obchodních partnerů k některým problematickým
teritoriím (Taiwan, Tibet).
Z výše uvedeného je zřejmé, jak jsou zahraničně obchodní zájmy
jednotlivých zemí ovlivněny zájmy zahraničně politickými. Obchodní
strategie světových ekonomických velmocí je do značné míry předurčena a
předem naplánována podle předpokládaného vývoje vzájemných politických
vztahů mezi různými státy ve světě. V případě, že kompetentní orgány České
republiky neprojeví obdobnou prozíravost a zůstanou netečnými k současnému
vývoji, ukáže se Česká republika jen jako slabý poklonkující subjekt s
ještě slabšími a ekonomicky zdevastovanými průmyslovými podniky zápasícími
s ochranářskými bariérami silnějších. Když v souvislosti s dostavbou
jaderné elektrárny Bushehr přinutily USA před časem Ukrajinu, aby upustila
od plánované dodávky turbosoustrojí pro tento projekt, přislíbila Madeline
Albrightová při jednání v Kijevě kompenzaci za ztrátu tohoto kontraktu.
Současná kauza ZVVZ Milevsko potvrzuje, že české firmy musely v podobných
případech vždy vyklidit pozice. Dokumentuje to nejen existující mezery a
nejasnosti v legislativě, ale i slabou vyjednávací sílu české diplomacie
pro napravení tohoto stavu. Jinak budeme muset podle toho, jak bude
zahraničně obchodní strategie České republiky (a tedy i českých firem)
ovlivněna okolní politickou situací, permanentně měnit zákony. Ty zákony,
jejichž změnu jsme s takovou nadějí vítali začátkem 90- tých let po
uvolnění vazalského svazku.
