Rozdil mezi publicistickymi porady britske televize a ceskych televizi je obrovsky, co do struktury, pristupu k poradum i co do pripravy. Prvnim predpokladem je, ze moderator musi mit siroke vseobecne vzdelani, aby dokazal inteligentne i bez pripravy reagovat na neocekavane vzniklou situaci a nesiril pritom bludy. Nikdo z dnesnich ceskych moderatoru nema takovouto erudici. (Dobrym moderatorem z hlediska rozsahleho vseobecneho vzdelani by byl napriklad Vaclav Zak.) Britsti moderatori politickych poradu jsou tedy v prvni rade vsestranne vzdelane osobnosti. Diskusni porady jsou pevne strukturovane, takze v nich nedochazi k bezbrehemu bezobsaznemu blaboleni po mnoho minut. Politikovi moderator nedovoli sirit ve vysilani vlastni stranickou propagandu, zpochybnuje to, co politik rika. Vyslednym dojmem z poradu nikdy neni bezradna dezorientovanost, jak tomu casto byva v ceskych televizich, ale clovek se z poradu vzdycky neco dovi. Co je totiz nejdulezitejsi: Na britskych diskusnich televiznich poradech pracuji cele tymy researcheru, ktere moderatorovi hloubkove zmapuji tema, o nemz se ma diskutovat: pri vysilani pak rezie, ktera pruzkum tematu pripravila, moderatora ridi: to, co moderator na obrazovce rika, je tymova prace. Moderator se samozrejme musi na tema pripravit, ale nedela cely porad jen sam. Tento zpusob prace ovsem hodne stoji. Seriozni televize vsak museji do tohoto informacniho zazemi bezpodminecne investovat. Zakladni zasadou je, ze moderator a jeho tym vedi o danem tematu alespon tolik jako interviewovany politik, nebo vice.

P.S. Zapomněl jsem však dodat snad nejdůležitější věc, že totiž bezpochyby formát diskusních pořadů českých televizí je naprosto plytký a nevyhovující. Pro televizní stanici je sice nejlevnější a nejlehčí pozvat pár lidi do studia a namířit na ně kamery, jenže, s odpuštěním, to není televizní pořad. Ve většině případů takový pořad nic neřeší a divákům prezentuje jen chaotickou směsici hlasů - jen aby se něco vysílalo a aby byli politikové vidět.

Dobrá televizní stanice využívá k analýze problémů vlastních zdrojů, to znamená, vezme si aktuální problém, rozebere jej prostřednictvím vlastních nezávislých odborníků ze všech úhlů, rozboru problému věnuje půl až třičtvrtěhodinový dokumentární film a v posledních patnácti minutách pak konfrontuje odpovědné politiky se závěry, k nimž televize samostatně došla. Takovýto druh televizní práce je ovšem podstatně namáhavější a nákladnější než v ČR tak oblíbené "politické (či kulturní) diskuse". Teprve vytvářením takovýchto pořadů však plní televize své společenské poslání.