Čeští Romové terčem britské nenávisti

Vybíráme ze čtyřdílného seriálu deníku Guardian o uprchlících, vycházejícího v těchto dnech.

Čekání v Řecku

Azad Abdullah Ali (23) má trpělivost. Čeká sice už šest nocí na albánské převaděče v řeckém přístavu Patras a stojí ho to peníze, které moc nemá, ale "Británie tam bude vždycky, bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat," usmívá se. Vlastní jedny tepláky, poukázky na peníze od banky Western Union, které mu poslal přítel v Londýně, a víru, že mu Británie poskytne útočiště.

Před pěti lety zatkla irácká policie jeho otce a bratra v jejich fotokopírovacím obchodě v městě Kirkuk v severním Iráku. Obvinili je, že rozmnožují tiskoviny kurdských rebelů. Před dvěma lety byli oba oběšeni.

Před dvěma měsíci se Azad pokusil znovu otevřít tento fotokopírovací obchod. Bylo mu řečeno, že teď je na řadě u policie on. Bylo načase uprchnout ze země. Rozloučil se se svou matkou a dvěma dcerami a vydal se na cestu do severní Evropy. Zaplatil místnímu převaděči tisíc dolarů a ten ho s třemi dalšími lidmi převezl ze severního Iráku do jihovýchodního Turecka a do Istanbulu.

Právě tady shromažďují albánské a turecké gangy lidský náklad z celého Blízkého východu. (...)

Dover, zahrada Anglie

V zahradě Anglie se šíří nenávist. Dover je vzhůru nohama v důsledku přítomnosti 700 žadatelů o asyl. 1400 místních obyvatel (město má 30 000 obyvatel) podepsalo petici, protestující proti rozhodnutí městského komunálního úřadu zvýšit městské daně o 3 libry (160 Kč) ročně, aby bylo možno z toho platit sociální dávky uprchlíkům.

Sheila Farrellová sedí na zahradě u svého domu a  nadává na uprchlíky. Spolu s ní tam je Chris Ryan, bývalý rybář, který je šokován dopadem nových příchozích do Doveru. "Snažíme se něco udělat pro místní lidi a za to nám nadávají do rasistů," říká paní Farrellová.

Není obtížné vidět proč. Paní Farrelová, spolu s jednou učitelkou, nechala vytisknout leták s titulem "Dover, země hojnosti" a s podtitulem "33 důvodů, proč bychom je měli poslat zpátky a zavřít dveře".

Důvod číslo devět tvrdí, že místní nemocnice prý varuje, že "pokud měl někdo krevní styk s těmito lidmi, naléhavě potřebuje lékařskou pomoc". Důvod číslo 13 praví: "Těhotné uprchlické matky vyžadují pro svá nemluvňata jen nejmodernější zařízení. Dostanou tyto děti nyní britský pas, který jim umožní životní úspěch, jen proto, že se narodily v našich místních nemocnicích?"

Důvod 21 konstatuje: "Uprchlíci se nepodrobují žádným zdravotním priohlídkám. Je známo, že jsou promiskuitní a že prodávají sex za peníze. Kdo bude odpovědný za epidemii pohlavních chorob, která bezpochyby vznikne?"

Bylo by nesprávné usoudit, že je paní Farrellová bezcitná. Typickým anglickým paradoxem je, že je paní Farrellová laskavá ke zvířatům a má na své úpravné zahradě bazének pro ptactvo. Jen nemá ráda některé lidské bytosti.

Chris Ryan tvrdí, že jen každý desátý žadatel o asyl má důvod o asyl skutečně žádat. "Ze začátku jich bylo 90 procent pravých a jen 10 procent falešných, nyní je to obráceně. Lidi se bouří, protože mají uprchlíci veškerý ten majetek. Dostávají sociální podpory, chodí si po městě s mobilními telefony, mají nejnovější oděvy a automobily. Žijí tady luxusním životem. Někteří posílají každý týden 500 liber do Rumunska.

Paní Farrellová se přidává: "Chodí do cestovních kanceláří a objednávají si letenky pro další rodinné příslušníky. Na poště vznikla bouře, když si jeden muž vybíral 700 liber na hotovosti."

Mou žádost o konkrétní jména a důkazy v této věci paní Farrellová ignoruje.

Loni v létě vedlo napětí k potyčkám mezi gangy místních mladíků a žadateli o asyl na jedné pouti.

Noví žadatelé o asyl stále přijíždějí. Jedním z nich je Pavel (32), Rom z České republiky. Přijel do Británie v lednu se svou manželkou Natašou (31) a se čtyřmi dětmi. Říká, že v České republice dvakrát vtrhl do jeho bytu gang skinheadů a při prvním útoku zaútočili na něho, na jeho ženu a děti baseballovými pálkami, řetězy a klacky. Po prvním útoku byl tři neděle v nemocnici. Jeho děti byly tak ztraumatizovány, že potřebovaly psychiatrickou pomoc. "Bály se křiku a  měly zlé sny," říká Pavel.

Bojí se říct, kde to bylo

S manželkou se stal terčem útoků skinheadů a byl jimi ponižován v českém městě, jehož jméno nechce uvést, protože se bojí, že by se mu pomstili, kdyby ho poslali zpátky. "Hlavní pocit, který jsme zažili, byla absence základní lidské důstojnosti, konstatuje Nataša.

Pavlova šestičlenná rodina nyní žije v jediné místnosti za 188.09 liber týdně. (Průměrný britský týdenní plat je cca 360 liber týdně, pozn. JČ.) Přiletěli do Británie zvlášť a požádali o asyl v Heathrow, ale přesunuli se do Doveru, kde už jsou někteří jejich příbuzní.

Někteří uprchlíci, jako Farid Kohistani, 26, z Afghánistánu, se stali v Doveru terčem fyzických útoků a každý den Faridovi místní lidi sprostě nadávají. "Bílé kmeny nás nemají rády, my nemáme rádi je. Zejména lidi z Doveru." Když mu teď místní lidi nadávají, nadává jim taky.

Ale veškerá energie tohoto mladého muže se rozplyne, když se ho zeptáte, proč odešel z Afghánistánu. On a jeho rodina byli proti Talibánu. Farid sám proti nim bojoval. Tři měsíce poté, co Talibán ovládl Kábul, byl Faridův otec zavražděn. Jeho bratr byl zavražděn před očima jeho matky a pak byla zavražděna i ona.

Farid dorazil do Doveru v červnu 1999. Strýc zaplatil překupníkovi 9000 dolarů a překupník obstaral Faridovi falešný pákistánský pas. Z Afghánistánu odletěl Farid do Moskvy. Odtamtud přijel do Británie na korbě náklaďáku. Trvalo to 33 dní. V Doveru je chytila britská policie.

Za pouhých několik týdnů po příjezdu se stal terčem fyzického útoku. Říká: "Byl jsem na Folkstone road. My jsme byli tři a oni byli čtyři. Sprostě nám nadávali, tehdy jsem ještě nerozuměl, co říkají. Zaútočili na nás. Bili mě. Trvalo to asi tři nebo čtyři minuty. Nikdo nám nepomohl."

Teď Farid vychází večer jen ve skupině čtyř nebo pěti lidí, aby minimalizoval pravděpodobnost, že na něho někdo zaútočí, nebo aby v případném boji nevyhráli.

Ponižování prostřednictvím kupónů

Farid dostává na živobytí od britských úřadů kupóny v hodnotě 37 liber týdně a 10 liber na hotovosti. "Když používám ty kupóny v obchodech, je to hnusné, hnusné. Ostatní kupující na mě civí, mám pocit velkého ponížení. Když jdete do nákupního střediska, vytvářejí u vás pocit, že jste zvíře, že jste pes."

Jestliže vymyslela britská vláda systém kupónů pro uprchlíky a jestliže na uprchlíky útočí bulvární tisk proto, aby odešli, tak to funguje. Farid řekl: " Až skončí válka v Afghánistánu, vrátím se hned první den. Dřív jsem si z toho nic nedělal. Teď když nám Angličané nadávají, jsem připraven se bránit. Všichni žadatelé o asyl jsou připraveni se bránit."

Farid bydlí v ubytovně, kterou vlastní žena, která nechce být jmenována. Někdo jí vytloukl okna a fyzicky ji napadl, když se snažila pomoci uprchlíkovi, který byl fyzickynapaden.

Ubytovna, kterou tato žena řídí, se snaží vytvořit příjemnou, rodinnou atmosféru pro všechny hlavně mladé uprchlíky, kteří tam bydlí. Při večeři se tam shromažďují oběti geopolitiky, která selhala - většinou Afghánci, Iráčané a Kosovci - v jídelně a pojídají zeleninové karí s rýží. V pozadí hraje afghánská hudba, všechny přítomné národnosti postupně poslouchají všechnu svou národní hudbu.

Rahim, není to jeho skutečné jméno, je v hrabství Kent jedním z 800 nezletilých uprchlíků bez rodičů. Je mu patnáct a přijel do Británie loni v červnu ze severního Afghánistánu. Brzo lituje toho, že nám řekl svůj příběh a jak odcházíme, jde za námi a prosí nás, abychom nepoužili jeho skutečné jméno. Obává se, že se stane terčem útoků spolužáků, jestliže se dovědí, že je žadatelem o asyl. "Jsem na střední škole a nikdo tam neví, že jsem uprchlík. Jestli otisknete moje jméno v novinách, nebudu moct chodit do školy. Je to těžké, někdo mi bude nadávat."

Rahim dostal povolení k pobytu na jeden rok. "Viděl jsem, jak zabíjejí stovky lidí. Můj dům byl nedaleko mešity, kde zabíjeli lidi. Vždycky pak potom smývali krev." Viděl své rodiče naposledy před rokem a neví, zda jsou živi nebo mrtvi.

Na pomoc uprchlíkům neexistuje skoro žádná infrastruktura. Každou středu se uprchlíci shromažďují v nepříliš dobře vytápěném sále kostela United Reform Church. Chlapci a dívky hrají stolní tenis a pool, děti kreslí a malují, dospělí sedí a povídají si a dobrovolníci jim pomáhají s tím, jak vyplnit žádosti o sociální pomoc.

V úterý se v tom kostele konají hodiny angličtiny, které vede farář Norman Setchell. "Nechci, abychom se za pět let ohlédli a museli v hanbě svěsit hlavu, protože jsme neudělali dost," říká. "Po dvou a půl letech je tohle pořád jen jediné místo, kam mohou uprchlíci přijít během dne.

Lidi mají dojem, že většina těchto uprchlíků, jestli ne všichni, přichází jen proto, že si chtějí zlepšit svou životní úroveň. Znepokojuje mě, jak nemají ani ten nejmenší soucit a zároveň vůbec nevědí, odkud tito lidé pocházejí a z jaké situace."

V kostelní hale je policista Norman Liggins. "Pokaždé, když tisk zaútočí na žadatele o asyl, situaci to zhorší. Jakmile se objeví v novinách článek, stoupají emoce, je to jasně cítit na ulicích."

Policista Liggins konstatuje, že většina násilných útoků proti uprchlíkům není hlášena policii.

Navzdory tomu, že je v Doveru už nyní uprchlíků méně, útoky pokračují dál. Marcel Malik (25) český Rom, který utekl z České republiky po opakovaných útocích od gangů skinheadů, se tu stal terčem fyzických útoků dvakrát. "Situace tady je mnohem lepší než v České republice, ale nejsem tady bezpečný. Můžeme chodit ven, ale bojíme se."

Matka jeho dívky, Romka, se také stala terčem jednoho fyzického útoku. Upadla na zem a kopal do ní soused.

Celá řada uprchlíků byla vyhnána z ubytoven a existuje množství zpráv o útocích na děti uprchlíků ve školách.

Paul Watkins, šéf konzervativní skupiny na labouristy ovládané komunálním úřadě v Doveru konstatuje, že napětí pod povrchem pořád existuje. Obviňuje vládu Tonyho Blaira za to, že nezaplatila veškeré náklady za uprchlíky a že místní komunální úřad musí na ně platit 400 000 liber.

V nadcházejících místních doplňovacích volbách bude přistěhovalectví první nebo druhou nejdůležitější otázkou. Chris Ryan na zahradě paní Farrelové předpovídá, že kvůli uprchlíkům přijdou labouristé o kontrolu komunálního úřadu.

Na Folkestone road konstatuje jeden místní běloch, který nechce uvést své jméno, že je neuvěřitelné, jak obrovskou nenávist vyvolávají žadatelé o asyl. "Je to všechno přehnané. Spousta těch lidí, kteří tady vyvolávají napětí, se chovají jak ovce a poslouchají lidi, kteří nemají co říct. Lidi vám vykládají, že jsou ti uprchlíci všechno zloději, je to neuvěřitelné, co slyšíte. Stydím se, že jsem Brit. Myslím, že se Dover má za hodně co stydět. Nevím, jakou si na sebe pleteme oprátku..."