Kdo by měl sedět v Radě ČT?
Pozn.: Tohle povídání jsem psal o víkendu neznaje ani článek Jana
Čulíka, ani četné komentáře a názory pondělních novin. Pokud budu
kritizován za to, že preferuji odbornost před morálním profilem, pak bych
byl rád, kdyby nebyly přehlédnuty řádky, ve kterých osobnostní integritu
kladu na první místo jako základní a nezbytný předpoklad členství v Radě.
Tu úvahu jsem napsal spíše jako zamyšlení nad tím, jaký obsah by mohla či
měla míst slova "rozuměti médiím".
Odpověď na otázku uvedenou v titulku mne napadla, když jsem sledoval
sobotní kázání nováckého ředitele. (Ano, jsem profesně deformován, surfuji
s dálkovým ovládačem po televizních programech a dívám se i na formáty,
které mne osobně nezajímají. Na tohle Volejte řediteli jsem si však počkal,
chtěl jsem vědět, jak se Železný vyrovná s faktem, že Lauderovci zastrašili
soudem švédskou společnost MTG, která teď váhá, zdali ta práva na hokej
skutečně TV Nova prodá.)
A právě v okamžiku, kdy Železný mluvil o svých koláčích sledovanosti, mi
bleskla hlavou odpověď, kterou jsem měl dát, když se mne nedávno pan Šídlo
z Respektu ptal na to, jací lidé by měli být nominování do Rady ČT.
Já jsem mu tenkrát řekl, že by to měli být lidé s osobnostní integritou,
tedy lidé nezkorumpovaní ani byznysem ani politikou, kteří médiím a
televizi aspoň trochu rozumějí. Na dodatečnou otázku, co to znamená
"rozumět médiím a televizi", jsem stručnou odpověď zůstal dlužen.
Pak jsem si minulý týden 30.3. v MF DNES přečetl, že "V radě by měli
zasednout lidé, kteří rozumějí médiím. Z tohoto pohledu tam pan Herold
patří" (prohlásila poslankyně ODS Kateřina Dostálová), a znovu jsem
zauvažoval nad tím, jak se pozná, kdo médiím rozumí a kdo nerozumí, a zda
fakt, že někdo někdy v médiích pracoval (Karel Kříž) nebo navíc vykonával
funkci tiskového mluvčího ODS (Lukáš Herold), zda takováto praxe z člověka
učiní odborníka na mediální politiku. A pokud takovým odborníkem není, jak
mu to dokázat.
A byly to právě koláče sledovanosti Vladimíra Železného, které mi vnukly
nápad.
Já bych totiž každému z kandidátů Rady ČT položil několik kontrolních
otázek, z nichž jedna by například zněla: jaký je rozdíl mezi rating, share
a reach. (Odpověď lze získat na http://www.ato.cz.)
Proč by to měli vědět? Protože to jsou tři způsoby, jak vyjádřit
sledovanost televizní stanice nebo jednotlivého programu, a vysílatelé
(týká se to všech) s nimi manipulují vždy tak, aby ohlas svých pořadů
představili v tom nejpříznivějším světle.
A kdo tyhle věci pořádně nezná, kdo není schopen nahlédnout předkládaná
data v reálných proporcích, ten je na nejlepší cestě být zmanipulován
efektními grafy vytrženými ze souvislostí a stát se pouhým nástrojem v
rukou nejrůznějších manipulátorů.
Ono je toho víc, co by měl takový člen Rady ČT znát. Například by měl
být schopen odhalit, že analýza zpravodajství, kterou nedávno veřejnosti
představila agentura InnoVatio, je zdeformovaná účelovým výběrem kritérií a
dat, a že titulek materiálu Lidových novin "Zpravodajství všech televizí
vévodí kriminalita" (8.3.2000) je zavádějící.
Protože InnoVatio zřejmě chtělo dokázat svoji apriorní tezi, podle níž
prý není příliš velký rozdíl mezi veřejnoprávním a komerčním
zpravodajstvím, nejen upravilo měřítka grafů ČT1 a TV NOVA takovým
způsobem, aby ty grafy byly podobné, i když výskyt tématu kriminalita byl
na ČT méně než poloviční ve srovnání s TV NOVA, ale kromě toho nebyl uveden
fakt, že téma kriminalita je v metodice kódování zpráv agenturou InnoVatio
sdružené s tématem "kriminalita, bezpečnost" a jsou do něho nasypány
nejrůznější zprávy, třeba i o poměrech v BIS nebo na ministerstvu vnitra,
tedy nejen krádeže a vraždy.
To všechno by si měl takový člen Rady ČT zjistit a ověřit dříve než
začne vydávat nějaká prohlášení nebo zaujímat zásadová stanoviska. A třeba
by přišel i na to, že ve svém záměru postavit kriminalitu do popředí
zpravodajství ČT InnoVatio z uváděné statistiky zcela svévolně vypustilo
jednu kategorii, která by se jinak umístila na prvním místě, a to
"zahraničí bez vztahu k ČR".
Kdybych měl tedy stručně vyjádřit, jaké kvality by radní ČT měl mít,
řekl bych to takto: člen Rady ČT by měl znát věci spojené s televizí
natolik, aby ho nikdo nemohl opít rohlíkem.
Přál bych si, aby každý nový člen rady, když dostane další výroční
zprávu, v níž ČT znovu hrdě oznámí, jak zvýšila své výkony a celkovou
vysílací plochu při průběžném snižování stavu pracovníků, aby takový radní
byl schopen se v těch číslech rozebrat.
Pokud by to dokázal, mohl by například zjistit, že s tím růstem výkonů
to není vůbec slavné. Naopak, stále více se reprízuje, reprízovost v roce
1999 poskočila z 52 na 57 procent a to ještě těch 57 procent je třeba brát
s rezervou. Proč? Protože do premiér si ČT odjakživa (tedy i za Mathého)
započítávala noční vysílání teletextu, přebírání Euronews a slovenského
zpravodajství. Dnes už se sice otevřený teletext v noci nevysílá, ale zase
tu ráno zdarma panoramují kamery po horách. A kdybychom tyto beznákladové
"premiéry" schované spolu s programovými upoutávkami do kategorie "pořady
informativní" z premiér odečetli, došli bychom k alarmujícímu údaji 64
procent vysílaných repríz.
Ono to ani s tím snižováním pracovníků není tak jednoznačné. Samozřejmě,
"outsourcing" je dobrá věc, pokud ovšem je schopen snížit výrobní náklady.
Ale co když "outsourcing" se provádí tak, že v rámci politiky snižování
stavu pracovních sil někteří lidé (a také jejich činnosti) z organizace
odejdou a organizace pak jejich služby musí platit dráže, než kdyby je
dotyční pracovníci prováděli v úvazku. Neříkám, že právě tohle je případ
ČT, ale co kdyby náhodou?
Vždyť ten radní je tam dosazen hlavně proto, aby dohlížel na to, jak se
hospodaří s veřejnými penězi získanými z koncesionářského poplatku a ne aby
dělal cenzora pořadů.
V této souvislosti mne pak napadá ještě jedno kritérium: měl by to být
člověk, který je schopen nadhledu a určitého zobecnění, člověk, kterého
nerozčílí jednotlivý pořad vymykající se jeho vkusu či názorové orientaci
natolik, aby z toho udělal casus belli proti celé ČT (jako odstrašující
příklad takového postoje lze uvést vystoupení sociálně demokratického
poslance Vojtěcha Vymětala v rozpravě, která 10.3. vedla k odvolání celé
rady ČT - viz zde)
.
Tedy měl by to být člověk tolerantní, který umí pochopit jednotlivá
selhání, ale být i zásadový, pokud zjistí, že ta selhání jsou součástí
trvalých a záměrných trendů, člověk, který je schopen akceptovat názorovou
pluralitu, abstrahovat od svého osobního zájmu a pokoušet se hájit zájem
veřejný.
Nicméně všechny tyhle vlastnosti mu - podle mého názoru - nebudou k
ničemu, jestliže se nebude umět rozebrat v informacích, které k němu budou
proudit z nejrůznějších stran s jediným záměrem - ovlivnit ho tak, aby
zájmy lobbistických skupin, které mu ty informace dodávají, pokládal za
zájem veřejný.
A právě z tohoto důvodu bych alespoň nějakou tu televizní kvalifikaci od
něj vyžadoval. Pro začátek by mi stačilo, kdyby se naučil rozlišovat, co je
to rating, share a reach, aby mohl oponovat účelově sestaveným koláčům
sledovanosti.
P.S. Jestlipak víte, proč mezi nejsledovanějšími pořady ČT jsou
pravidelně nedělní Události (např. minulý týden na čtvrtém místě, 18,2%
rating, 41% share)? Že by v neděli ty zprávy byly lepší než ve všední den?
Nikoliv. Za to může statistika a její průměry. Ty nedělní Události se
dostávají tak vysoko do top ten jenom proto, že jsou kratší,
dvacetiminutové, a končí 19.35. V 19.30 lidé obvykle masově přepínají na
Novu, a ten odchod sráží průměrnou hodnotu sledovanosti Událostí. Pokud ta
konkurence trvá jen pět minut, pokles je nižší než v případech, kdy
Události jsou 25-30timinutové a v té druhé čtvrthodině jejich trvání jim
Televizní noviny TV NOVA seberou většinu diváků.
To opět jenom na okraj, až se znovu začnou vytahovat koláče
sledovanosti. Kdyby se totiž měřila jen první čtvrthodina Událostí,
procenta jejich sledovanosti by byla mnohem větší, než ukazují výsledky
celkové, zprůměrované. Kromě toho peoplemetry ukazují, že velká část diváků
- zvláště v neděli - se znovu na ČT1 vrací, a to v okamžiku, kdy se tam
vysílá sportovní zpravodajství.
