O syndikátu novinářů a Radě České televize
Pane Čulíku,
1. Děkuji za uveřejnení článku paní
Macháčkové. Momentálně řeším dilema, zda
mám ze Syndikátu novinářů, jehož mám pochybnou čest být členem, vystoupit
sám nebo čekat, až budu vyloučen. Syndikát a zejména jeho vedení se mi jeví
přesně tak, jak to vyplynulo z korespondence Macháčková-Hudcová: jako
množina nekultivovaných, arogantních, sebestředných a mocí zkorumpovaných
jedinců, kterí v Syndikátu nejenže nestrpí neorthodoxně uvažující osobnosti
(připomínám, ze dosud platí loňské vyloučení Jana Křečka), ale se svými
členy jednají způsobem, který dává vzpomenout na dávný vtip o Socialistickém
svazu mládeže, jediné organizaci, kde nejvyšší trest je zároveň nejvyšší
odměnou.
2. S Vaším hodnocením
situace v České televizi nelze však zcela souhlasit.
"Kandidatura" Lukáše Herolda se mi jeví jako průhledný trik: chce-li Turek
na tržišti prodat tykev za pět šekelů, nabídne ji za osm. Chtějí-li strany
velké koalice prosadit flexibilní radní, musí být jejich navrhnout skandální
variantu, z níž pak jen ustoupí k méně okázalému pimprleti. Před dvěma lety
jsem napsal na toto téma do Britských listů článek, ve kterém jsem s
příchodem Puchalského předvídal konec kvalitní veřejnoprávní televize v
České republice. Bohužel, moje tehdejší analýza se potvrdila a katastrofická
predikce se ukázala přesnou. Opakuji v parafrázi jeste jednou to, co jsem
tehdy napsal: Rada z Heroldů bude jen o málo horší nez rada z Kučíků,
protože ani v jednom případě nebude plnit to podstatné, totiž izolovat
veřejnoprávní televizi od mocenských vlivů. --- Otevřete telefonní seznam a
náhodně vyberte devět jmen: blahopřeji, právě jste sestavil velmi dobrou
Radu České televize...
