 |
Byzantské pojetí novinářské práce?Tomáš PecinaMilý pane Čulíku, když už jste mne zapletl do polemiky s textem Milana Šmída, asi by bylo dobře, kdybych vysvětlil svůj názor v poněkud menší zkratce:Šmídův text je brilantně zpracovaný materiál, který je ovšem postaven na orientálním půdorysu. Objasním, co tím mám na mysli: Ve východní společnosti, která tradičně existuje od Japonska přes Čínu a Rusko po arabský svět a zčásti zasahuje i Izrael a také země střední Evropy, probíhá komunikace převážně vertikálně, mezi žákem a jeho učitelem (guru). Guru je předmětem posvátné úcty, polemika s ním se zásadně nepřipouští. Úkolem žáka je osvojit si vše, co zná učitel, a jeho cílem je stát se poté rovněž učitelem. Na stejném principu fungují česká média. Na nejnižším stupni stojí čtenář nebo divák, jehož názory nesmějí proniknout dál než do rubriky krácených dopisů a v televizi, pokud je do diskusního pořadu typu Kotel nebo Přísně veřejné vůbec vpuštěn, ho moderátor neustále okřikuje (Nemáte slovo! - Položte otázku! - Neurážejte pana ministra! - Vraťte ten mikrofon!). O něco výš je redaktor listu. Jeho názory jsou zpravidla chráněny před kritikou, ne každý s nimi smí polemizovat. Nejvýš je mediální guru. Takových lidí je omezený počet a často záleží na politické preferenci média, kdo tento status obdrží. Jako příklady lze uvést Václava Bělohradského, Jaquesa Rupnika nebo Václava Havla. Tito lidé jsou, často i proti své vůli, pasováni na politické a společenské arbitry elegance, a polemizovat s jejich názory nepřísluší ani běžným redaktorům listu nebo elektronického média. Povšimněte si, jak přezíravě se Milan Šmíd vyjadřuje o nešťastníkovi, který v domnění, že "dělá novináře", napíše na Internet o svém nepříjemném zážitku s koupí počítače; Šmídovi přitom nevadí, že "skutečná" česká média se prakticky denně dopouštějí téhož, jen profesionálněji a ve větším měřítku. Je snad článek Sabiny Slonkové o Akci "Olovo" a následný kometář Jany Bendové ve stejném čísle Mladé fronty větším novinářstvím, než když Lojza Hejsek napíše na serveru http://www.kocourkovsky-den.cz, že šéf místního řeznictví je darebák, protože mu prodal zkažený salám? Jak jsem uvedl, ve východní společnosti jsou velmi důležité vertikální struktury, nejrůznější tituly, hodnosti a šarže. Šmíd ani na chvíli nezapochybuje o novinářství Slonkové, protože 1. má na to školu, 2. píše do největšího českého deníku, a je tedy novinářkou z definice. Neobjektivita a odbyté řemeslo, která jsou pro nešťastného Hejska diskvalifikující, u ní nevadí. Částečně je to i obhajoba stavovských zájmů a privilegií: novinář není ve východním světě ten, kdo si to o sobě myslí (a chová se tak), ale ten, kdo dodržuje nepsaná pravidla novinářského cechu/kmene a komu to tedy my, orientální komunita, dovolíme. Proto skutečným novinářem v českém kontextu nikdy nebude nejen Lojza Hejsek nebo Michal Škop, ale ani Vy nebo já (vždy budeme platit za "moderní grafomany"), a naopak i zcela průměrný absolvent FSV UK se skutečným novinářem bez obtíží stane. Ovšem přišel Internet a změnil zásadním způsobem média a jejich percepci na Západě, a ještě víc je mění v orientálních a semiorientálních společnostech, jako je česká. Mnoho lidí vidí v jeho příchodu naprosté rozvrácení dosavadního hodnotového systému, a já se obávám, že Milan Šmíd - ač uživatel a významný spolutvůrce českého Internetu - je jedním z nich. Šmídův článek je velmi dobrý v jednom kontextu a neuvěřitelně špatný ve druhém, a protože, jak víme od klasika, never the twain shall meet, oponentura v běžném slova smyslu není možná. A propos: Docela by mě zajímalo, co dělá Milan Šmíd, když má napsat přednášku pro západní posluchače - snaží se jim tvrdit totéž, co svým studentům, nebo je, jako řada jiných odborníků z českých vysokých škol, "bikontextuální" (podle vzoru bilingvní)? S pozdravem, T.P. |
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|