IPB: Otázky, které by měly být zodpovězeny
V žádném případě nejsem odborník na bankovní sektor, ale v souvislosti se
situací kolem IPB a plejádou bank, které u nás padly a doplatili na to
obyčejní, drobní střadatelé, mne napadá jedna věc:
Bylo by velice dobré, kdyby někdo, kdo tomu rozumí a vyzná se v zákonech,
připravil přehledné srovnání toho, jak vypadá ochrana bankovního sektoru u
nás a v některé vyspělé zemi EU a tak v USA. Například do jaké míry je
omezeno poskytovaní úvěrů jednomu velkému subjektu, co takový podnik musí
doložit, aby mu byl úvěr poskytnut, jaké jsou garance, nezávislý dohled a
pod. Také by jistě bylo zajímavé udělat srovnání toho, co musí banky v
zahraničí zveřejňovat, jakým kontrolním mechanismům podléhají z vnějšku, a
jakým u nás.
O co jde: když člověk hovoří s malými podnikateli (např. cestovní kancelář),
tak popisují co všechno po nich banky vyžadují, než jim úvěr poskytnou, jaké
neuvěřitelné a pro malého podnikatele často obtížně splnitelné záruky. (Malí
podnikatelé dávají jako záruky třeba své domy, sotva zvládají splácet úroky,
které mnohdy zavání z pohledu selského rozumu lichvou.)
Mnohdy mají v ruce
jen dobrý nápad, ale logicky nemají čím ručit.
Banky však zajímají peníze, ne zda se jedná o dobrý podnikatelský záměr,
jenž má šanci na úspěch a do něhož by mělo smysl investovat. Malí
podnikatelé by však, kdyby měli peníze, nešli do banky! Například jeden
majitel cestovky mi vyprávěl, že když se ho zeptali, čím by mohl ručit,
reagoval: "Svým nápadem, svým záměrem. Buď do něho chcete investovat a
půjčit mi, nebo ne." A když se ho zeptali, zda nemá alespoň nějaké pozemky,
řekl: "No jistě. Půdu v květináči." No pak mu samozřejmě nic nepůjčili.
(Banky, zdá se, neměří rovným metrem - kdo přijde jen s nápadem je pro
smích, kdo přifrčí v BMW (nebo radši Audi?) na zákulisní večeři u golfového
hřiště nebo v privatu u Lotosové růže, tak má balíky v kapse.)
Je však tento postup uplatňován i na velké, a na rozdíl od malých
podnikatelů, neprůhledné giganty? Není, to snad vidí každý, a nemusí být
zrovna analytik, který vše obvykle zabalí do hezkých slov. Moc by se mi
líbilo, kdyby v BL někdo bez obalu a na faktech rozebral, jaká jsou pravidla
u nás a venku (k tomu už samozřejmě nestačí selský rozum, ale je třeba znát
zákony a do hloubky se orientovat, v čemž nemohu sloužit).
Najde se někdo
takový, kdo nemá potřebu lakovat slova v šlehačkové kudrlinky a vidí do
toho?
Napadá mně totiž jedna věc a vycházím především ze zpráv z tisku: Jak je
možné, že banky tak benevolentně rozhazovaly miliardy třeba do Chemapolu? V
něm se velmi aktivně účastnila mj. i IPB, i když tady nejde jen o jednoho
lva, co má paradentózu.
Vypadá to tak, že hrozivé výsledky našich bank jsou výsledkem toho, že si
jejich manažeři honili zcela své vlastní, soukromé finanční zájmy, brali
obrovské úplatky, skryté třeba do akciových podílů, a nezajímali se, zda
jejich kšefty přinesou nějaký prospěch bance. (Skvělé. Vždyť, když se něco
pokazí, třeba zaskočí nás v nejhorším případě policejní komando, které
stejně rychle zmizí, jako přijelo, svede se nějaké to podezření maximálně na
chybné manažerské rozhodnutí. A to není přece trestné, vy hlupáčci.
(Mohou u
nás vlastnit manažeři banky akciové podíly? Musí zveřejňovat čeho jsou
podílníci? Nevím o tom).
Největším rizikem pak je tedy jen náhlá srdeční
příhoda při radovánkách na vodní posteli nebo náhlá, žhavá horká střela z
Kalašnikova nebo UZI (a i to se stává velmi ojediněle). Naši slavní
"podnikatelé" se na rozdíl od vystresovaných drobných střadatelů většinou
těší dobrému zdraví. Bohužel, zákony jsou bezzubé, asi by nám jinak ohrozily
svobodu....)
S někým, jako byl třeba Chemapol, si vykutálení bankéři nejspíš plácli,
dostali tučné spropitné, odjeli si užívat za holkama, a pak rozhazovali
úvěry, které je nebolely, plnými hrstmi.
Například jsem četl, že v IPB byl jeden manažer, který byl odpovědný za
poskytování rizikových úvěrů, které se pak nedařilo dostat zpět, a ten
člověk, světě div se, prý byl jmenován šéfem oddělení, které tyto úvěry
vymáhalo.
Divné mechanismy, ale zřejmě velmi jednoduché. Znovu zdůrazňuji,
nejde jen o jednu banku, kterou se teď prohnalo komando jako průjem po
třešních, a je tak nejslavnější bankou v zemi a ani nemusela investovat do
masové reklamní kampaně, neboť už se o tom palcovými titulky píše v
rakouských novinách. Nejde o jednu URNU (ta je stejně v tomto případě pro
parádu) a jednoho pajdavého lva, co stál vždy na straně (slyšel, jsem, že
na Vaší...) Některé noviny psaly, že skončila jedna velká éra. Nic
neskončilo, naopak. Z našeho vyhnívajícího finančního systému opět upadl
kousek (pardon, připomíná to jednu nepěknou nemoc, kdy se napadení balí do
hadrů a odvážejí se na pusté ostrovy). Jde o celý bankovní systém.
O tomhle už psal Karel Čapek ve 30. letech - vykutálení založí banku,
vyberou od lidí peníze, peníze zmizí, červené koberce se srolují, banka se
zavře, její drobní vkladatelé zchudnou a ti samí vykutálenci rozvinou své
červené koberce zase jinde pod jiným názvem. Tomuto kolečku však může
zabránit jedině stát důslednými a nekompromisními zákony a dohledem.
Mám takový dojem, že jsi o některých těchto mechanismech v Anglii či USA
psal a teď by je jistě bylo dobré připomenout (například ta americká
asociace pro dohled nad akciovými společnostmi - na její stránce musí
zveřejňovat smlouvy....jak to tam vlastně chodí??) Už jsem mnohokrát slyšel
od lidí, kteří působili v zahraničí, že u nás se utajují informace, které
jsou na západě běžně dostupné. Je to pravda? Zdá se, že ano. Kdo s tím něco
udělá?
Nejsou naši politici až příliš zaháčkováni do současného stavu, který je pro
ně pohodlný, neboť také potřebují peníze a jejich financování není zrovna
nejčistší. Vždy je znám například jeden velkopodnikatel (nic ve zlém), co se
čile motal kolem slovenského plynu (tam byla minimálně jedna mrtvolka),
kolem Chemapolu, měl čilé vazby na IPB, půjčoval peníze ODS, sehnal úvěr i
ČSSD.... Přísnější dohled nad bankovním systémem by ale dopadal i na finanční
stíny našich politických stran a možná by i jasně ukázal odkud a proč berou
peníze. U nás se ale praktikuje metoda "já podrbu záda tobě, ty mně."
(Cituji z knihy Penězoměnci, A.H. viz. níže)
Zdá se, že v Česku je nejlepší peníze vydělat a hned utratit (to není z mé
hlavy, to mi doporučil jeden uznávaný finanční novinář).
Povšiml jsem si této praxe v knize Penězoměnci od od
Arthura Hayleyho. Sice popisuje dobu
někdy ze 70. let, ale mnoho věcí je analogických s Českem let 90.
Například jak První americká komerční poskytne ( a za jakých okolností) díky
jednomu ctižádostivci miliony dolarů gigantické společnosti Sunaspol, která
stála jen na úplatcích a zastrašování. Pak se Sunaspol zhroutil ( že by
analogie s Chemapolem?) a banka zažila to, co dnes IPB (run na banku).
Přitom ten, kdo to způsobil, za to bral úplatky, porušil zákony, které
zakazují poskytovat velký balík peněz jednomu podniku, neboť to ohrožuje
drobné vkladatele. Zajímal se o své konto a nezajímalo ho riziko banky.
Zajímavě
zde byla popsána role amerických novinářů, kteří, když něco ucítí, šťourají
a jdou po věcech, až se k nim dostanou. Nezajímají je prioroitně ohlasy
politiků, ale FAKTA.
Vím, že je to jen román. Navíc jsem se
přesvědčil, že to o čem A.H. píše, existuje v určité míře i u nás (například
Účinný lek, kde mj. poukázal na to, že drogové závislosti podléhají ve velké
míře i lékaři a nemocnice to tutlají. Na základě této knihy jsem si před lety
udělal sondu a zjistil, že i u nás je často osud pacientů v rukách
vystresovaných a zdrogovaných lékařů. Jelikož jsem přes 2 roky dělal
zdravotnictví, poznal jsem, že i jeho Hayleyho kniha Konečná diagnóza je v
mnohém analogická s praxí v Česku).
P.S. Nechtěl by se kromě srovnávání způsobů ochrany bankovního trhu někdo
přece jenom podívat vzhledem k aktuálnímu dění také na to, kolik peněz
utopila IPB v Sunaspolu, pardon Chemapolu, za jakých okolností, kdo
konkrétně a jaká je dnešní role dnes? Jakým dalším, takovým gigantům
půjčovala? Za jakých okolností? Ví to někdo, zveřejní to někdo?
Podívají se na to profíci z Ekonoma, EURA, HN, MFD, ČT a další.....? Určitě
by to četlo dost lidí.....
Toto nejsou úvahy namířené proti jedné bance, jde o princip, navíc i o IPB
se leccos šířilo už dost dlouho a moje máma, které to ani nesleduje, svých
pár peněz vybrala už před půl rokem! Situace v IPB nespadla ze dne na den.
Zrála už v dobách velkých, gigantických, neprůhledných a zcela
nedotknutelných "podnikatelských skupin".
Poznámka JČ: Nemám bohužel v těchto dnech dost času na to, toto téma podrobně zpracovat. Kdyby se tohoto tématu chtěl někdo ujmout, byl bych vděčný. Jen stručně: podnikatelé, zejména malí, mívají i na Západě značné problémy se získáváním úvěrů od bank. Daleko výhodnější a svým způsobem lehčí je získat investice prodejem akcií na kapitálovém trhu - pokud se podnikateli podaří na základě přesvědčivého plánu získat investory na svou stranu. Koupě akcií je totiž riziková záležitost a nikdo to nemůže podnikateli vyčítat, jestliže se mu s podnikem nakonec "nedaří". I kapitálová investice (prodej akcií) je však velmi přísně regulována rozsáhlými předpisy a lze-li dokázat, že se podnikatel choval neodpovědně, je za ztráty trestně odpovědný. Úřad pro dohled nad americkým kapitálovým trhem se jmenuje Securities and Exchange Commission a jeho stránky jsou zde.
