Krize v České televizi: Vraťte nám vstupné!
Soutěží se na Kavčích horách o titul Mr. Nesympatie?
Každý western potřebuje aspoň jednoho kladného hrdinu. Právě absence osobnosti, s níž by se divák mohl identifikovat, činí pro nezúčastněné dění na Kavčích horách spíš realistickou truchlohrou než příběhem, který by snad mohl skončit šťastně.
Ředitel Dušan Chmelíček na tuto roli aspiroval poměrně dlouho: v jednu chvíli se dokonce zdálo, že bude tím, komu se podaří spustit historickou reformu zpravodajství. Správně rozpoznal, že Zdeněk Šámal je pro reformu hlavní překážkou a tlačil na jeho odchod tím, že Šámalovi vytvořil nadřízeného. Výběr Jiřího Hodače, muže s velmi nepřesvědčivou osobní historií z BBC i se zjevnými potížemi při komunikaci (připomeňme, že Britským listům na žádost o poskytnutí dvou dokumentů místo odpovědi vynadal - uvedl, že jeden dokument je sice už na síti, druhý dokument však zamluvil a neposkytl; jiný případ zdvořilého dotazu a nevstřícné odpovědi z kanceláře Jiřího Hodače viz zde) asi nebyl optimální volbou, ale z dlouhodobého hlediska mohl vést k žádoucí změně: po "asistovaném odchodu" Šámala mohl Chmelíček slabého Hodače snadno nahradit schopnějším člověkem.
Po neadekvátní reakci na Klausův telefonát však ředitel ČT začal rychle ztrácet půdu pod nohama a dílo korunoval naprosto diletantským nápadem zadat svému aparátu zpracování "komuniké" a trvat na jeho odvysílání v hlavní zpravodajské relaci. Dušan Chmelíček tím definitivně prohrál, a neuvědomí-li si to sám, jeho okolí, dosud loajální až patolízalské, mu to brzy začne dávat najevo.
Můžeme věřit, že klaďákem je vlastně Jiří Hodač? K této variantě se, zdá se, přiklání ve svých komentářích Jan Čulík, který v Hodačovi vidí "pokračování Ivana Kytky jinými prostředky". Zkusme si ale porovnat Kytkův projekt reformy zpravodajství s Hodačovým extraktem z BBC Producers' Guidelines - ten rozdíl ohromí.
Zdeňku Šámalovi, muži s dobrými politickými i mediálními styky a nejnověji mučedníku novinářské etiky, chybí k aureole poněkud přesvědčivější výsledky a větší konzistence při uplatňování nezávislosti veřejnoprávního zpravodajství. Šámal může být kladným hrdinou pro málokoho; mnozí v něm vidí Calveru, jiní oceňují jeho nespornou taktickou obratnost a spíš ho pasují do role Iaga.
Skandálně odvolaný Roman Prorok se ukázal být klenákem celé televizní stavby, ale sám se zdá být v poněkud pasivní pozici. Jeho stranickost byla příliš patrná, a hvězdou mohl být pouze v podmínkách veřejnoprávní nenáročnosti: jak Prima, tak Nova našly a vychovaly pro své diskusní pořady lepší moderátory. Prorokova role je proto jasná: jednooký král slepých.
Kandidáty na hrdinskou úlohu bychom mohli hledal i ve vyšších ešalonech: Máme-li věřit tomu, co tvrdí Jana Dědečková (a pravdu se s určitostí nikdy nedozvíme), Miloš Rejchrt pronesl ve čtvrtek v Ostravě plamenný projev na podporu vedení ČT, zatímco o den později, když vše "rozvážil", poslal Lidovým novinám stejně plamenný článek vyjadřující pochopení rebelujícím.
A Jana Dědečková? Ta je ze hry venku už svým stranicko-politickým zázemím: nikdy nikoho nepřesvědčí, že její podpora řediteli Chmelíčkovi není jen neuměle maskovanou snahou podřídit ho do budoucna diktátu ODS. Kdyby byla nezávislá, mohla by leccos podniknout, ale takto má svázané ruce a jako "papaláška" ODS je bohužel apriori nevěrohodná.
Kladní hrdinové tedy nejsou, zbyli padouši a statisté. Kdybych měl vybrat mezi nimi svého favorita, zřejmě bych zvolil Antonína Zelenku, pro statečnost, s níž bojuje se svými příliš viditelnými handicapy i s neprofesionalitou týmu, který mu Česká televize dokázala nabídnout.
Hlavním hrdinou trpným je ovšem divák-koncesionářský poplatník, protože ten celou televizní nechutnost financuje.
Poznámka JČ: V žádném případě nesrovnávám Jiřího Hodače s Ivanem Kytkou; argumentuji pouze, že se zdá, že Zdeněk Šámal i redakce zpravodajství provedli proti Hodačovi úplně stejnou kamarádšoftskou rebelii, jakou provedli před dvěma lety proti Kytkovi. Tím se nijak nevyjadřuji k manažerským, novinářským či komunikačním schopnostem Jiřího Hodače. - Zajímavé také je, jak silné má Zdeněk Šámal kamarádšofty v českých novinách - když byl před dvěma lety vyhozen z ČT mnohokrát kvalitnější novinář Ivan Kytka, česká média po osudu jeho reformy ani nevzdechla. Když nyní odchází z ČT neprofesionální Šámal, česká média div neudělají revoluci. Nikdo ovšem nezkoumá, co vlastně za dva roky v ČT Šámal dokázal - když kdosi v internetovém rozhovoru s Šámalem na stránkách idnes včera konstatoval, že zpravodajství ČT je špatné a jen opisuje ČTK, Šámal odpověděl, že s tím nesouhlasí. - To je celá analýza jeho působení za poslední dva roky ve vedoucí funkci nesmírně důležitého veřejnoprávního média?
