Snaha o kontrolu médií nás v Evropě diskvalifikuje
Ministerstvo se sice zbavilo "mediální policajtky" v provedení Maríny Landové, ale na kontrole a svazování medií normalizačními paragrafy návrhu svého mediálního zákona stále trvá. Tak to alespoň prezentuje ministr Dostál.
Podle něj by měl zákon regulací docílit, aby televize a rozhlas sloužily veřejnému zájmu a veřejný zájem to je především stanovení pravidel hry. To prohlásil Pavel Dostál v nedávném
rozhovoru pro Strategii.
Je jasné, že bez pravidel by byla anarchie. Ta nesvědčí žádnému trhu ani mediálnímu. Na místě je jen otázka míry, a tu jak se zdá vládní úředníci nemají. Navíc se zuby nehty brání
poslanecké iniciativě Miloslava Kučery, který pochopil evropská zadání a nesnaží se o vyvolání politického souboje, ale o smysluplné hledání společné schůdné cesty.
Ministerstvo kultury pochopilo regulaci medií dokonce tak, že se rozhodlo zabránit tzv. křížení vlastnictví. Znalcům situace na mediálním trhu v západní Evropě a jinde ve vyspělém světě se jen tají dech. Taková norma, která by bránila křížení jde přímo proti trendům globalizace a celkového vývoje, který se odehrává v posledním desetiletí.
Podnikatelé, kteří historicky začali podnikat v samostatných mediálních odvětvích, dnes vlastní různé sdělovací prostředky a navzájem je propojují. Mediální propojení existují jak na národních úrovních, tak i v celosvětovém měřítku. Pokud by Evropu řídilo české ministerstvo kultury, nikdy by nemohla vysílat televize RTL a její majitel by zároveň nemohl provozovat
internet a vydávat knihy. Nebo koncern Pearson by nevydával Financial Times a nevysílal Channel 5.
Mediální analytici se shodují, že proces propojování a globalizace médií je nezvratný a nezbývá než na tento trend přistoupit. Zamezení křížení způsobí jedině zmatek a poškodí české provozovatele médií ve světové konkurenci. Ta si totiž vždy cestu najde, i třeba formou naklonování nejrůznějších dceřiných společností a bude fúzovat dál a dál.
Stejně tak se brání američtí filmoví producenti pokusům o zavádění evropských vysílacích kvót. Ve Francii je už řada firem, které se tváří jako čistě francouzské a zajišťují produkci
hollywoodských filmů.
Mediální pravidla jsou tedy opravdu na místě, ale s patřičnou mírou. Tou je například oznamovací povinnost. Přezkoumání každé mediální fúze, každého křížení je pak už jen otázkou pro antimonopolní úřad a ten Česká republika už dávno má.
Pokud se bude pokoušet ministerstvo podvazovat česká média více, než po nás Evropa vůbec žádá, diskvalifikuje samo sebe a česká média ve velké soutěži.
Poznámka JČ: S argumentací Ivy Peringerové nesouhlasím, a to z těchto důvodů. 1. V civilizovaných zemích, v nichž existuje kvalitní televizní vysílání, podléhají sdělovací prostředky, a to i komerční, dosti podstatným kvalitativním zákonným omezením. Celá řada mediálních teoretiků (John Keane, Colin Sparks) totiž argumentuje, že pouhé volné tržní vztahy nemohou zajistit svobodu projevu v médiích, jejich objektivnost, vyváženost, nezávislost a kvalitu. 2. Pluralitní pravidlo, zakazující křížení mediálního vlastnictví bylo donedávna v platnosti pro to, aby v demokratických zemích nevznikaly monolitní mediální konglomeráty s příliš velkým vlivem (hlavní britský komerční televizní okruh ITV je například rozdělen na 16 navzájem si konkurujících regionálních televizních společností). V současnosti se ruší zejména proto, že s příchodem digitálního dojde zjevně k velkému rozrůznění a zmnožení dosavadních sdělovacích prostředků, takže monopolizace snad už tolik nehrozí, a také proto, aby mediální koncerny ve větších zemích mohly fúzovat ve skutečné giganty a konkurovat celosvětově na mezinárodní scéně. Je však velmi nepravděpodobné, že by jakákoliv česká mediální firma mohla mít na světové mediální scéně podstatnější vliv. V českém kontextu jde spíše o to, jak zabránit tomu, aby velké mediální firmy, často ze zahraničí měly - jak je tomu dosud - příliš velký vliv na malém českém trhu. V tomto kontextu jsou inteligentní zákonná ustanovení, zajišťující pluralitu a nezávislost českých médií, velmi potřebná. Kdo proti tomu brojí, se neubrání podezření, že zastává podnikatelské zájmy mediálních skupin, jimž by se samozřejmě hodilo, kdyby mohly vydělávat, aniž by musely plnit zákonně dané podmínky kvality.
