Zákon o silničním provozu
Provoz na silnici vypadá jinak, když ho pozorujeme od volantu a jinak když jdeme pěšky. Jinak se ovšem jeví i dvěma řidičům, z nichž jeden dodržuje předpisy a druhý riskuje. A konečně jinak se na dění na českých silnicích dívají lidé, kteří byli v autě jinými řidiči zraněni a zmrzačeni a jinak ti, kteří dosud měli štěstí. Právě různá životní zkušenost je asi důvodem rozdílných názorů poslanců na novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích.
Má smysl omezovat rychlost jízdy?
Nebylo by dobré povolit nějaké to pivo?
Není přísné brát řidičské průkazy?
To jsou některé z otázek, na které zákonodárci hledají odpověď.
V situaci, kdy automobilů přibývá rychleji než silnic, a silničáři každým rokem řeší otázku, zda silnice v zimě prohrnovat, anebo z jara opravovat, a především v době, kdy potkat bezohledného řidiče není žádný problém, je liberální přístup k řidičům obtížně pochopitelný.
Pouhý fakt, že na našich silnicích bylo za posledních deset let usmrceno či těžce zraněno téměř sedmdesát dva tisíc lidí, je důvodem ke zcela jiným otázkám.
Například zda nebrat řidičské průkazy každému, kdo je na silnici nebezpečný, ať už kvůli tomu, že nedal přednost v jízdě, přejel plnou čáru, řídí opilý, anebo je krátkozraký a nemá brýle.
Také by bylo možné uzákonit, že kdo automobilem jiného zraní, měl by mu být vůz zabavena, aby tak nemohl učinit i příště. Poslanci by měli dospět k zákonu, který občany pomůže účinně bránit proti těm řidičům, kteří je ohrožují.
Jestliže povolí neomezenou rychlost, aniž by současně uzákonili drsný trest za rychlou jízdou způsobené nehody, měli by za důsledky sami nést trestní odpovědnost. Věřím, že by jim to řekl i řidič, kvůli kterému mám sešroubovanou páteř, kdyby spěch, kterým zavinil čelní srážku, přežil.
Vysílá se ve středu 28. června ráno.
