pátek 21. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize:
  • Rozhovor, který vyrazil dech: Usilují reportéři ČT Vítek a Schmarz o titul Autor nejhloupější novinářské otázky roku? Srovnání: Odpovědi dvou šéfů Rady České televize:
  • Miroslav Mareš: Utajovaná zpráva ředitele ČT je interní pracovní podklad
  • Illusion deja vu: Jan Jirák, Rada ČT: Na veřejnou kontrolu stačíme sami (21. 10. 1998) Vojenská politika ČR:
  • Kam bude vlast posílat lidi na popravu ? (Jaroslav Pour) Česká politika:
  • AD: Štěpán Kotrba: Polemika s prázdnem (Jaroslav Sever) Jaderná energie:
  • Energetické zdroje bychom měli posuzovat podle exaktních vlastností a ne podle názvu (Vladimír Wagner)
  • Předvídat a investovat do výzkumu (Pavel Trtík)
  • Obnovitelné zdroje energie nebudou stačit (Milan Cihlář)
  • Zavile se stavím proti ekologickým aktivistům (Miloš Zahradník) Reakce:
  • Jak je to s tím kritickým outsiderem (Ferdinand)
  • Ještě k privatizaci (Ferdinand)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Rozhovor, který vyrazil dech

    Usilují reportéři ČT Vítek a Schmarz o titul Autor nejhloupější novinářské otázky roku?

    Tady a teď, 20. 7. 2000:

    (Přepsal
    Tomáš Pecina)

    Neidentifikovaný reportér (R), drmolí: Pane premiére, když vaše vláda před dvěma lety nastupovala k moci, tak měla poměrně malou podporu občanů a její obraz v médiích nebyl zrovna nejpříznivější. Myslíte si, že se něco změnilo po těch dvou letech?

    Premiér Zeman (Z): Tak pokud jde o obraz v médiích, asi ne, ale ono to není podstatné. Podstatné není to, jestli je vláda populární, podstatné je to, jestli za dobu jejího funkčního období vzrostla ekonomická výkonnost nebo ne, vzrostla životní úroveň nebo ne, snížila se nezaměstnanost nebo ne, snížila se kriminalita nebo ne, atd. atd. To je pro mě podstatné.

    R: A myslíte si, že ta situace se zlepšuje pouze tím, že je u vlády sociální demokracie? Není to třeba tím, že jsme vstoupili do NATO a zahraniční investoři mají větší důvěru v Českou republiku?

    Z: Víte, v NATu jsou i Polsko a Maďarsko. A pokud jde o objem zahraničních investic, tak ještě před dvěma lety Polsko a Maďarsko v přepočtu na obyvatele byly vysoko před námi. Dnes je Česká republika v tomto přepočtu na prvním místě ve střední Evropě, tedy před Polskem a Maďarskem.

    R: Jenže [když] vy jste nastupoval a označil jste svou vládu jako vládu sebevrahů, tak jste říkal, že zlepšení se dostaví za dva roky. To zlepšení se dostavilo, možná dokonce o něco dříve, nicméně analytici už tenkrát předpovídali, že to zlepšení přijde samo od sebe. Nebyla to jistá vypočítavost od Vás?

    Z: Pane redaktore, nevím, o jakých analyticích mluvíte, ale pokud nemáte úplně krátkou paměť, tak si jistě vzpomenete, že krátce po nástupu naší vlády se psalo, že to bude tragédie, že tu bude ekonomická katastrofa, že ta vláda nevydrží déle než půl roku atd. atd. Víte, já některé analytiky - čest výjimkám - pokládám za lidi, kteří odpovídají jednomu epigramu Karla Čapka: "Literární kritik je ten, kdo radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl." --- Ekonomický analytik je ten, kdo radí politikům, jak by on dělal hospodářskou politiku, kdyby to uměl, a neznám větší kvantum omylů, než jsou omyly našich ekonomických analytiků.

    R: Ano, nicméně v tomto případě se předpovědi analytiků pozoruhodně shodovaly s tím, co jste předpověděl Vy sám, a co taky se nakonec splnilo...

    Z: Podívejte se, já si myslím, že trpíte sklerózou, pane redaktore, a nabízím Vám důkaz pravdy. Před rokem, v květnu 1999, jsem prohlásil, že naše ekonomika se odráží ode dna a že nastává ekonomické oživení; jak se ukázalo, byla to pravda. Prosímvás pěkně, přečtěte si komentáře tehdejších ekonomických analytiků a jejich reakce na toto moje prohlášení, a zjistíte, že se ve svém tvrzení hluboce mýlíte.

    R: [nesrozumitelné] Během dvou let vaší vlády opustilo Váš kabinet sedm ministrů, což je nejvíce za období polistopadových vlád. Znamená to, že jste vybíral špatně před těmi dvěma roky?

    Z: (smích) Ne... Podívejte se, výměny ministrů, často velice razantní výměny ministrů, dělali tak rozdílní politici, jako byl Francois Mitterand nebo Margaret Thatcherová. Je samozřejmé, že každý ministr má - chcete-li to vyjádřit trochu cynicky - určitou dobu životnosti; já si myslím, že ty ministři nepracovali špatně, odvedli kus práce, ale v určité fázi, jako ve štafetovém běhu, je bylo nutné vystřídat. A kdybyste politika, který dělá výměny ministrů, označil za špatného, tak se stejnou logikou byste musel označit za špatné politiky jak Francois Mitteranda, tak Margaret Thatcherovou.

    R: Nicméně pan ministr Svoboda odešel v důsledku policejního vyšetřování a vazebního stíhání, o pana Lánského a pana Baštu se zajímá policie.

    Z: Tak za prvé, pokud jde o pana exministra Svobodu, jistě ani Vám neuniklo, pane redaktore, že v tomto státě platí presumce neviny. Nicméně v politice by měla platit presumce viny. To je ten rozdíl v naší náročné profesi oproti všem ostatním profesím.

    R: Jaký je dneska Váš osobní názor na pana ministra Svobodu? Máte tedy pocit, že on je dnes očištěn?

    Z: Tak, konstatuji, že byl propuštěn z vyšetřovací vazby, aniž by tato vláda jakýmkoli způsobem ovlivňovala průběh vyšetřování; konstatuji, že vyšetřování dosud pokračuje; domnívám se, že ve své tehdejší práci ministr financí odvedl kus dobré práce.

    R: Na začátku jsme tady hovořili o obrazu vaší vlády v médiích. Ten obraz nepochybně zhoršují lidé, které kolem sebe máte, např. pan Šlouf nebo pan Heřman. Proč si je stále držíte u sebe, i když víte, že ten obraz vlády v médiích zhoršují?

    Z: Pane redaktore, těmto lidem je vyčítáno pouze to, že byli v minulosti v komunistické straně, a to v určitých funkcích (mimochodem, nikoli ve funkcích nejvyšších). Kdybych měl tuto logiku převzít, tak se budu ptát, proč např. Marián Čalfa, který byl šéfem CZV KSČ na předsednictvu komunistické vlády, se stal premiérem, proč Vladimír Dlouhý, který byl funkcionářem - nikoli řadovým členem, ale funkcionářem - komunistické strany na Prognostickém ústavu, se stal ministrem průmyslu, atd. atd.

    R: Vy jste řekl, že na příštím sjezdu už nebudete kandidovat na předsedu strany. Doporučíte sjezdu nějakého svého nástupce?

    Z: Já už jsem ho veřejně doporučil, a samozřejmě, bude to moje poslední rada a poslední doporučení sociální demokracii. Víte, na lidi v politice musíte klást neobyčejně tvrdé nároky; já jim říkám "zátěžové testy". A člověk, kterého znám přibližně deset let, a který ve všech těchto zátěžových testech dokonale obstál, je Vladimír Špidla.

    R: Ještě před několika lety se hovořilo jako o korunním princi sociální demokracie o Stanislavu Grossovi. Znamená to, že Vy jste na něj nějak zanevřel, že se změnil nějak váš vztah...?

    Z: Kdybych na něj zanevřel, tak bych nenavrhl jeho jmenování ministrem vnitra. Ale v každém případě si myslím, že politik vyžaduje určitou vyzrálost, určitou životní zkušenost, a tedy i určitý věk. A já jsem řekl i jemu, že jeho doba jednou přijde a že by uškodil sám sobě, kdyby tuto dobu uměle uspíšil.

    (Délka: 7 minut 20 sekund)


    O Zemanovi jsme se nedověděli nic, zato hodně o kvalitě nového zpravodajského týmu ČT

    Tomáš Pecina

    (K následujícímu honocení nutno předeslat, že z přepisu není patrná řada technických nedostatků: nesrozumitelná, nekultivovaná dikce reportérů, velmi špatný zvuk, kamera bloudící po místnosti, nepřesný střih...)

    Základní chybou zde byla nepromyšlená koncepce rozhovoru. Proč museli být ve studiu dva reportéři, když by docela dobře stačil jeden, ale připravený, pohotový, neslabomyslný a schopný vést s premiérem kultivovaný a civilizovaný dialog? Příliš to připomíná servilní rozhovory Studenovský-Sedláčková-Klaus z vrcholně "pravicového" období České televize; divákovi taková forma nedává nic navíc.

    Sedm minut je málo na jakoukoli ucelenější analýzu dvouletého období vlády. Tudíž bylo nutné zaměřit se na jednu konkrétní oblast práce vlády (zdůrazňuji práce, protože zabývat se např. pouze personálními otázkami, které jsou v českém politickém systém v podstatě výhradní pravomocí premiéra, na rozhovor nestačí). To Vítek se Schmarzem neudělali a to bylo jedním z důvodů, proč byl výsledek jejich snažení tak tristní.

    Politik primárně neusiluje o co nejlepší mediální obraz, ale o znovuzvolení, což zejména v podmínkách prvobytně mediální postkomunistické společnosti není zdaleka totéž. První dotaz byl proto nevěcný, příliš zaměřený na virtuální realitu a neměl být vůbec položen. Premiér dostal laciný bod, protože místo aby musel čelit složité otázce, mohl předvídatelným způsobem přejít k redaktory nezpochybňovanému výčtu domnělých nebo skutečných vládních úspěchů.

    Čím to je, že dochází k hospodářskému oživení, je otázka značně spekulativní, navíc byla položena tak školácky snaživou formulací, že musela nejen u tázaného, ale i u diváka vzbudit úsměv. Premiérova odpověď byla opět nasnadě. 0:2.

    Další replika ("Zlepšení by přece přišlo samo od sebe!") pokračuje v trendu naivní oponentury, a premiér, místo aby na tyto spekulace reagoval, využil zmínky o ekonomických analyticích a zavedl téma dialogu odtažitým směrem (hodnotit se měla kvalita vlády, ne analytiků!).

    Nad následující větou ("Ano, nicméně v tomto případě se předpovědi analytiků pozoruhodně shodovaly s tím, co jste předpověděl Vy sám, a co taky se nakonec splnilo...") zůstává informovaný divák v němém úžasu. Být Zemanem, asi bych se neudržel a reagoval "Prosím, ptejte se věcně, pane redaktore!". Transcendentální konstrukce tohoto typu totiž vážně nestojí za odpověď. 0:4.

    Perlou rozhovoru je bezesporu dotaz: "Během dvou let vaší vlády opustilo Váš kabinet sedm ministrů, což je nejvíce za období polistopadových vlád. Znamená to, že jste vybíral špatně před těmi dvěma roky?" Zemanova odpověď byla sice ne zcela přesvědčivá, ale přiznejme, že na tak pitomou otázku se prostě nedá odpovědět špatně. 0:5.

    Připomínka, že dva z ministrů odcházeli z vlády v době, kdy se nad nimi vznášel stín podezření z trestného činu, byla správná, ale redaktoři ji asi měli formulovat ostřeji, např. "Něco takového není ve vládách evropských obvyklé a nestávalo se to ani v minulých vládách!" nebo "Jak je možné, že jste si za ministra financí vybral člověka s takovou minulostí?" Premiér uhnul k presumpci neviny. Tazatelé měli možnost přitlačit ho ke zdi připomínkou, že Svobodův případ není zdaleka uzavřen a to, že byl vzat do vazby, samo o sobě svědčí o existenci důvodného podezření, ale neudělali to a prostě se Zemana zeptali, jaký má na exministra financí osobní názor.

    To byla také jediná správně položená otázka celého interview a donutila Zemana ke konkrétní odpovědi. 1:5.

    Otázka, proč Zeman u sebe "drží" Šloufa a Heřmana, když mu to "zhoršuje mediální obraz", je podobný problém jako s úvodním dotazem rozhovoru: v prvé řadě je třeba mluvit o výsledcích práce, ne o mediálních či jiných obrazech! Obávám se, že pokud chtěli Schmarz a Vítek hovořit o Šloufovi nebo Heřmanovi, museli by si připravit konkrétnější otázky, zaměřené např. na způsob, jako Miroslav Šlouf vede svou senátorskou volební kampaň. Takto téma vyšumělo do ztracena. 1:6.

    Závěrečné téma o nástupci bylo opět málo věcné a dalo Zemanovi příležitost profilovat se před diváky do obrazu rozvážného státníka-vladaře, který mezi své leníky spravedlivě rozděluje přízeň i nelibost. Tedy opět typická "zemáková" agenda. 1:7 (Proč Schmarz-Vítek nehovořili o premiérovi méně příjemných osobnostech v ČSSD nebo mimo ni, např. o Wagnerovi, Machovcovi, Krausovi, Buzkové, Zaorálkovi?).

    Televizní divák se z takto vedeného interview nedozvěděl o premiérovi Zemanovi a jeho vládním poločase prakticky nic, zato pochopil mnohé o kvalitě České televize a jejího nového týmu.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|