|
V kauze Nova se držme faktůNeexistuje právní výklad, podle kterého by Američané byli spoluvlastníky televizní licenceIva PeringerováRozumím Vašemu pocitu, pane Čulíku, když v deníku Právo vidíte stále bývalý komunistický ideologický plátek. Polemice by však měl být vystaven obsah a nikoliv jen fakt, že nějaká informace vyjde v tomto deníku.Dávám proto vědomě do závorky veškeré úvahy o minulosti těchto novin. Náš právní řád dosud nepřipouští, aby celoplošná televizní licence byla udělena zahraničnímu subjektu, který bezesporu společnost CEDC GmbH sídlící v Berlíně je. V tomto smyslu také již ve Vašem listě argumentoval pan Janeček. Dále není možné, aby licence byla udělena nejednoznačně, tedy více než jednomu subjektu, kterým může být fyzická nebo právnická osoba. Z tohoto důvodu CEDC opět nemohla být držitelem či spoludržitelem licence. Největší věcnou chybou je však argument, že Vladimír Železný nebyl účastníkem správního řízení o udělení televizní licence, zatímco společnost CEDC ano. Slovo účastník nemá v tomto kontextu žádný obsah. Důležité je, kdo se stal držitelem. A tím byla společnost CET 21, spol. s r.o., která v tomto smyslu nebyla (a ze zákona nemohla být) nikdy právně nijak omezena. Licence nebyla udělena Vladimíru Železnému, ale právnické osobě, ve které získal Vladimír Železný později většinový podíl. Licencovaný subjekt totiž nese veškeré právní závazky vyplývající z regulace médií bez ohledu na své vnitřní majetkové změny. V tomto smyslu ČNTS nikdy nenesla za vysílání Novy zákonnou odpovědnost a nemohla být nijak sankcionována. Problém CME a ČNTS spočívá v tom, že právní vztahy okolo TV Nova byly vždy velmi labilní a pokoušely se od počátku balancovat na hraně platné právní normy. Je nezpochybnitelné, že větší právní jistotu měl od počátku ten, kdo kontroloval přímo licencovaný subjekt. A to byli v CETu od počátku čeští (resp. slovenští) partneři. Toho si Američané museli být vědomi. Iva PeringerováPoznámka JČ: Osobně zastávám v této věci otevřené stanovisko, do té doby, až proběhne přesvědčivá právní diskuse z obou stran. To, co tiskne deník Právo, kritizuji proto, že tento list prostě nezkoumá neúplatně pravdu, ale poskytuje prostor jen jediné straně, aniž by pak zveřejněné texty označil jako reklamu. Konstatuji to, protože v ČR existují dobře informované kruhy, které argumentují dosti přesvědčivě právě opačně, než jak argumentuje zde např. Iva Peringerová. Rozhodnout, kdo má pravdu, by bylo možné až na základě delší debaty a racionální konfrontace obou opačných stanovisek, pokud se tyto "dobře informované kruhy" odhodlají k prezentaci svých argumentů veřejně. |