Překonána je dětská vzpomínka na trumfování protagonistů loutkové hry doktor Faust a Mefistáfel, který je "rychlý" jako lidská myšlenka. Protože (potvora) Internet je ještě rychlejší.
Ještě k americké nótě
- dodatek ke "strašákům a fikcím" versus přemítání Fr. Ročka
Miloš Štěpánek
Domácí přípojku Internetu nemaje, nemohl jsem o víkendu ve svém rozkladu ke "strašákům a fikcím" Bohuslava Doležala přičinit alespoň drobnou připomínku k pochybovačným vzpomínkám pana Ročka na rok 1996, které už byly v BL zveřejněny. Dodatečně jen telegraficky.
- K úhlu pohledu. Zaměřil jsem se na problémy hledání konsensu politických sil o činnosti diplomatické služby a zahraniční politice státu. Neméně oprávněná jsou i hlediska mezinárodní politiky a mezinárodního práva, mezi nimiž osciluje článek pana Ročka. Nejsem si jist zda vědomě.
- Ke vztahu politiky a práva. Pan Roček degraduje notu USA pouze na politickou rovinu (cituji: Proto se česká diplomacie snažila o zastání u Clintona. S trochou jízlivosti lze ale dodat, že "nějaký" přespříští prezident USA může v jiné notě napsat něco na způsob .... Vyřešte si to jak chcete. Právní formulace ... by se jistě našla.) Toto není jen trocha jízlivosti, ale notná dávka právního nihilismu. Poslední citovaná věta koresponduje se stanoviskem prušáckého Bedřicha Velikého. Od těch dob mezinárodní společenství snad pár kroků z (vel)mocenské džungle udělalo.
V notě není vyhlašována jen politika, ale i právní stanovisko USA. Za lakonickou formulací je daleko větší právní zázemí, než kterými se článek výběrově zabývá. Zájemce odkazuji na pádný minuciézní rozbor dlouholetého vynikajícího znalce mezinárodního práva Paĺo Winklera "Oprášená Hallsteinova doktrina" (Mezinárodní politika 12/1998), tedy ještě z doby, kdy se Zielencova diplomacie ještě stavěla k obhajobě práv státu velmi laxně a za zveřejnění ho nijak nepochválila.
- O významu a účinnosti mezinárodního práva jsou ovšem pochybnosti v praxi i v teorii. (Jedna učebnice mezinárodního práva soukromého začíná varováním, že o každé součásti pojmu se pochybuje. Jedni odborníci tvrdí, že není soukromé - neboť je vyhlašováno prostřednictvím zákonů států - a z toho druzí eo ipso vyvozují, že není ani mezinárodní. A protože není vynutitelné, není to prý ani právo.) A je také pravda, že na zformování (re-definici) komplexu mezinárodního práva (veřejného) mají vždy vliv vítězné velmoci - viz v 19. století výsledky třeba Vídeňského kongresu po porážce Napoleona nebo Berlínského po válce Krymské. Také v tomto století, po skončení třetí světové války (té studené), se o to snaží "vítězná supervelmoc". Pokus prosadit do práva omezení pravomocí Rady bezpečnosti při uplatnění síly - viz prohlášení NATO o operacích mimo článek 5 Washingtonské smlouvy - se však při ukončení bombardování Jugoslávie nepodařilo prosadit. Všechna mezinárodní společenství (a to euroatlantické především) stále silněji deklarují svoji oddanost právu, zatracují silová řešení.
O oprávněnosti všeobecně skeptických východiscích i závěrech pana Ročka bych si tímto způsobem rád dovolil zapochybovat.
Miloš Štěpánek.
