Nenávistné e-maily z USA
Američané: Co si to dovolujete nás kritizovat!
Tento článek reportérky Polly Toynbee vyšel v deníku Guardian v pátek 25. srpna.
Ve středu jsem spílala Spojeným státům v záchvatu ošklivosti, který u mne vyvolalo sledování konvencí dvou hlavních amerických politických stran, během nichž se projevují všechny politováníhodné rysy americké politiky. Většina novinových komentátorů si jistě někdy ve svém listě ráno přečte to, co předchozího dne napsali, s mnohonásobným pochybovačným pocitem: "Ano, ale..." Přemýšlela jsem, jestli jsem nezašla příliš daleko. Konec konců, Amerika je takovým oslňujícím souborem protikladných skutečností, že ji nelze uspokojivě definovat, natož v krátkém článku. Ale uvážím-li reakce, jaké jsem dostala, myslím, že jsem to nepřehnala.
Článek zaútočil na chronickou neschopnost americké politiky konfrontovat své občany s realitou: žádné škrty, ale obrovský růst emisí kysličníku uhličitého navzdory globálnímu oteplování, odmítnutí podepsat smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zbraní, rozhodnutí vybudovat nebezpečný a zbytečný systém národní protiraketové obrany, neschopnost přerozdělit bohatství svým vlastním chudým, nemluvě o neschopnosti jít světu příkladem při likvidaci zadluženosti třetího světa, kritizoval popravy a množství vězněných lidí, které je v Americe vyšší než ve všech diktaturách, a politický systém tak zkorumpovaný komerčními zájmy, že je urážkou slova demokracie.
V reakci na tento článek přišla lavina e-mailů ze Spojených států, které stojí za to tady podrobněji citovat. (Ponechávám v některých z nich, ale nikoliv ve všech to, čemu BBC říká "silné výrazivo".)
Mnoho z nás tady ve Spojených státech už má dost toho, že pořád musí být rohem hojnosti pro země jako Británie, které tvrdí, že jsou naším spojencem a pak nás obviňují ze všeho, co je na světě špatného. Vy a ostatní evropské země jste natolik propadli socialismu, že si nemůžete dovolit financovat vlastní efektivní obranu. Už nás nebaví pořád poslouchat o vašem senzačním evropském socialistickém zdravotnictví a o ostatních programech vládního rozdávání, o nichž víme, že je platíme my. Už máme dost toho, že naše armáda musí být pořád používána všude na světě, takže nejsme schopni ochránit naše vlastní hranice před lidmi, kteří do Spojených států pronikají ilegálně. Možná že byste mohli poslat vaše stráže od Buckinghamského paláce na pomoc při ochraně naší mexické hranice? Posmíváte se našemu politickému systému, čemuž se mohu jen smát, když ho srovnám s vaší monarchií. Popadám se za břicho, když se dívám na přenosy z vašeho parlamentu na stanici C-Span.
Vyrovná se Británie vůbec někdy s tragickou ztrátou svého impéria? Přejeme vám mnoho štěstí se sjednocenou Evropou, vždyť vy evropské státy jste všechny stejné.
My občané Spojených států si přejeme, abyste zůstali se svou socialistickou prdelí v Evropě, stejně jako ostatní tamější ztroskotanci.
Absolutně mě nezajímá žádná jiná země než má vlastní. Spojené státy spotřebovávají daleko více světových zdrojů než všechny jiné země - no a CO? My poskytujeme celému světu potraviny a naše ekonomika podporuje všechny trapné ekonomiky v třetím světě. My vás nepotřebujeme. Vy potřebujete nás. Je načase, abyste nám vy eurozmetci projevovali respekt, který si zasloužíme.
A ohledně toho argumentu, že je pro Británii Evropa jedinou nadějí, panebože, to jsem opravdu rád, protože táhneme vaši mrtvou prdel jako břemeno už pěkně dlouho.
Kristepane, Polly, to je opravdu škoda, že těch 3500 vězňů, čekajících na vykonání trestu smrti, nebylo ještě popraveno. A to je opravdu škoda, že jich bylo popraveno jen 500, když si jich popravu zaslouží o tolik víc.
Stejně jako zdejší kňourající, sobečtí, dětinští liberálové umíte dělat jen jediné: šířit třídní nenávist. Ale pracovat, to ne! Je cílem liberálů po celém světě převést všechno na nejnižšího společného jmenovatele. Kdyby zastávali vaši předci tentýž postoj, teď byste mluvila německy, pokud byste vůbec byla naživu.
Nejste nic jiného než nesnášelivý bigot, který nenávidí Ameriku. Nemůžete snést skutečnost, že je Amerika tak bohatá a mocná, zatímco vy žijete v ubohé zemi třetího řádu, která vůbec nic neznamená. Nevidím jediného důvodu, proč by měla Amerika věnovat jakoukoliv pozornost kňourání, chcaní, sraní, bědování a úpění idiotů, jako jste vy. Svět nemá naprosto žádné právo očekávat od nás, abychom se s ním podělili o naše bohatství. Jsou to naše peníze, a ne peníze světa. Bush v listopadu vyhraje. Doufám, že až vyhraje, vás raní mrtvice a usmrtí vás to a všichni vaši kolegové eurozmetci taky pojdou šokem. America ueber alles! (Amerika nade všechno!) Ať jde svět do prdele!
Přišly také klidnější a racionálnější reakce, ale převažující nálada byla viz výše. Někteří američtí liberálové vyjadřovali zoufalství, avšak dopisy, citované výše, vyjadřují postoje většiny.
Potíž je, že když začnete kritizovat Ameriku, dostanete se do společnosti, která se vám moc nelíbí. Dostala jsem e-maily od stoupenců staré britské levice, kteří si mysleli, že jsem přijala jejich podivný sovětský pohled na americký "imperialismus", když je přece podstatou mé kritiky naprostý opak, kritizuji totiž americký izolacionismus. Pár pravicových reakcionářů vyjádřilo svou šílenou nenávist vůči všem rysům americké kultury se zastaralou starosvětskou arogancí, která pochopitelně Američany neobyčejně rozčiluje. Charakterizovala jsem přece Spojené státy jak světové ohnisko kulturní, umělecké, intelektuální, lidové i hospodářské energie - což právě vede k tomu, že je ochromenost americké politiky o to více
deprimující.
A pak existují ekologičtí aktivisté, kteří nenávidí Ameriku pro její hluboce zakořeněný "materialismus". Nesouhlasím ani s touto jejich ideologií: jde mi jen o to, že Amerika odmítá snížit spotřebu energie, což je nezbytné. Budou snad Američané čekat až na biblické záplavy New Yorku, Miami a San Franciska, než začnou tyto věci brát vážně?
Každý, kdo kritizuje jinou zemi, riskuje, že tím vytvoří dojem, že jeho vlastní země je bez poskvrny, ale Británie nese těžké dědictví - královnu, parlament, impérium, strašlivou historii, celou bratrovražednou evropskou minulost, před níž nás Spojené státy dvakrát zachránily.
Pomineme-li unavené staré stereotypy, tento emocionální výkřik z druhé strany Atlaniku vyjadřuje pochopitelné rozčilení nad tím, že Evropa očekává, že ji Amerika bude vojensky bránit. Ano, je to pravda, my je skutečně potřebujeme víc než oni potřebují nás. Trapně symbolická účast Evropy na Kosovu byla zoufalá a nedává nám právo se vytahovat. Proto se Tony Blair snaží vytvořit takovou evropskou obrannou politiku, z níž by vznikla efektivní mírotvorná armáda, namísto nynější špatně financované nepoužitelné a často se překrývající kapacity. (Evropa vydává 65 procent amerických výdajů na obranu, ale vzniká tím za ty peníze ve srovnání s americkou obranou jen naprosto minimální množství obranné kapacity).
Ale obrana je jen jedním symbolem beznadějné evropské neschopnosti vytvořit jednotný celek, který by mohl poskytnout alternativu americkému postoji ve světě.
Jak konstatovalo mnoho e-mailů, Američané mají všechno, co potřebují, přímo doma, pod novým obranným deštníkem, tak kdo potřebuje svět? Problém s morálními argumenty, na jejichž základě přesvědčujeme Američany, aby na sebe vzali víc odpovědnosti za situaci na světě je ten, že když to odmítnou a udělají na nás dlouhý nos, nemůžeme dělat nic.
Nerozčilujme se, spojme se, to musí být poselstvím pro Evropany. Nemá cenu čekat na Američany, až udělají to, co je správné, jako první - musíme to udělat nejprve my. Britští politikové se budou muset začít jednoznačně obracet k Evropě a ne k Spojeným státům, budou-li chtít dosáhnout řešení evropských problémů. Francie a Británie by mohly začít tím, že by se vzdaly svých křesel v Radě bezpečnosti OSN ve prospěch představitelů celé Evropské unie.
