Američané jsou pozitivní
Vážený pane Zgafasi,
jsem rád, že alespoň někdo na ten článek v Guardianu nahlíží jinak než
typický ubrečený Čecháček, který si neustále stěžuje na všechny "nahoře" a
jehož typickým mluvčím jsou Britské listy. Myslím si, že ta pozitivita
Ameriky, kterou autorka článku tolik kritizuje, patří k Americe odjakživa a
je jedním z elementárních důvodů toho, že je dnes Amerika s celkem zjevnou
převahou nejsilnější zemí na světě. Amerika vždycky nabízela člověku velký
prostor na tvořivou práci a rozmach, z druhé strany od samých počátku si
zde svítili na bandity a pak vůbec lidí, kterým jde spíše o destrukci.
Moc dobře chápu, že různé lidí v Evropě (a v ČR zvláště) musí vysloveně
děsit a popouzet, že je v USA možné nasbírat si na volební kampaň 100
milionů dolarů jako George Bush ml. Vždyť v ČR se kritizují lidé za
"zločiny" i milionkrát menšího rozsahu. Neříkám, že jsem z tohoto způsobu
vedení kampaně odvázaný - a existují nesporně také i inteligentní
Američané, kteří nebudou Bushe volit právě pro tento jím vytvářený dojem,
že s penězi lze cokoliv vyhrát (Forbes měl fondu nakonec nemenší hromadu,
a přesto jeho omezené řečnické a jiné schopnosti rozhodly o jeho vyřazení)
- každopádně financování tohoto druhu k vysoké americké politice patří.
Je třeba říci, že Amerika prostě funguje, neřeší se žádné otázky o tom,
jak zachránit zemi při životě, Amerika prosperuje jako nikdy předtím a
může si dovolit myslet na různé velké programy - jestli si autorka myslí, že
je to jen infantilní hra, mýlí se: možná by si *přála*, aby Amerika takto
silná nebyla. Rozdíl mezi Bushem a Gorem je zcela věcný a jasný a je mezi
čím si vybírat, logika přístupu k politice je z obou stran podobná. Oba se
těší spíše pozitivní podpoře přibližně 85% Američanů a bude to ještě dosti
tuhý souboj.
Panu Stýblovi: dnešní Amerika se možná podoba Sovětskému svazu
brežněvovské éry, věci jsou pompézní, arogantní a nekritické, je tu ale
jeden "drobný" rozdíl, který možná nechcete vidět: Amerika je ve stavu,
který takovému chování dává plně ospravedlnění, alespoň po stránce
celkových ukazatelů a průměrného materiálního standardu, který si může
Američan dopřát. Kritizovat lze plno věci kolem etických vlastností (nebo
vzdělání) jednotlivých lidí a vůbec tisíců jednotlivostí, ale kritizovat
dnes Ameriku jako celek, způsob jejího vedení, ekonomický stav nebo
cokoliv podobného by bylo projevem značně snížené soudnosti.
Druhý odstavec článku říká mnoho trivialit. Samozřejmě, že čím bohatší,
silnější a důležitější je Amerika, tím více se její politika soustřeďuje
na Ameriku samotnou. To je přece naprosto zákonité a nutné. Politika se má
více soustřeďovat na důležité věci, a čím jsou USA samotné důležitější,
tím více se na ně politika musí soustřeďovat. Rétorika o tom, že Amerika
může nyní opravdu uskutečňovat své sny, je na místě. Autorka celý odstavec
mluví o tom, jak smělé plány Amerika má, aby najednou napsala zcela
nepochopitelné opačný výrok o tom, že se "vytratila veškerá společenská
vize" (z ústavy?). Ano, v tom je princip americké svobody a demokracie, že
žádná společenská vize se společnosti jako celku ústavně nevnucuje.
Poznámka o ironii také není na místě. Všechny tyto pozitivní věci Amerika
prožívá vážně, a jestli míní ironicky svoji poznámku nějaký ten závistivec
z ne až tolik úspěšné ciziny, je to opravdu celkem irelevantní.
Obvinění: globální oteplování. Zfanatizovaný ekologicky křik nesdílím.
Případné oteplování a jeho příčiny jsou kontroverzní a ne až tak jasné
otázky - a ještě navíc si vůbec nejsem jist, zda oteplování lze považovat
globálně za negativní záležitost. Pro určitě věci je nepříznivé, pro jiné
je příznivé a příjemné. Celková ekologická situace v USA je podle všeho,
co jsem viděl, velmi dobrá a Evropa má co závidět.
Obvinění: obrana. USA prostě musejí mít obrannou sílu a nemohou spoléhat
na to, že celý svět se poslušně odzbrojí a nikdo nikde nebude mít žádnou
záložní zbraň schovanou. USA v historii a současnosti téměř vždycky
přinášely světu mír a záchranu - a mají tedy IMHO celkem přirozeně právo
(nejen právo silnějšího) k tomu, aby si tuto surovou sílu udržovaly, a
tato síla bude nejspíše nejednou v budoucnosti prospěšná i pro jiné.
Nechápu, kde autorka bere aroganci označovat systém protiraketové obrany USA
za "šílený", když ho mimochodem podporují i obě hlavní politické strany.
To nasvědčuje, jak tomu opravdu je, je to dost dobrý projekt, jehož cílem
je opravdu to, co autorka říká, uchránit se před útoky zemí, kterým je
jedno, jestli se dočkají odvety. Samozřejmě, že cílem protiraketové obrany
je ochránit se před světem (a jeho raketami) - v podstatě jako "ostnatým
drátem". Kdyby systém jednou fungoval, bude poskytovat Americe
ochranu spíše ještě spolehlivější než hrozba oboustranného zničení. K
policistovi: Amerika už položila za hloupost jiných ve válkách hezkou
řádku životů, z druhé strany je samozřejmé, že by příliš mnoho dalších
hochů takhle obětovat nechtěla. Z jedné strany z určitého hlediska
souhlasím třeba s Jiřím Dienstbierem v tom, že čestnější by byl v Kosovu
boj člověka proti člověku, z druhé strany cítím, že je to naivní plýtvání
lidskými životy a že to, co se stále reálné, mělo také svůj pozitivní
efekt, byť to skýtá mnohá rizika. Američané se opravdu nerodí proto, aby
umírali za řešení nějakých šarvátek kdesi na Balkáně. Když už, takové věci
by se opravdu měla naučit řešit Evropa sama a nedomáhat se takto trapným a
"samozřejmým" způsobem neustále pomoci z Ameriky, a to ještě pokud možno
takové pomoci, která by byla pro USA co možná nejbolestivější.
Obvinění: třetí svět. 600 milionů dolarů stačí na oddlužení třetího světa?
Autorka se asi překlepla. Jsem proto, aby se třetímu světu takhle i jinak
pomohlo, z druhé strany by se neměl vytvářet dojem, že je to naprostá
povinnost USA, ani dojem, že to automaticky řeší chudobu. Chudoba chudých
tkví hlavně v chybějících kapacitách bohatství vytvářet, které se odvíjejí
od obecně zaostalosti zahrnující nízké vzdělání a podobně věci. Jsou to
složité otázky a optimální způsob pomocí jistě není tak jednoduchý, jak se
snaží autor ve svém odstavci o třetím světě naznačit.
Obvinění: chudoba. Vytvářený dojem je přehnaný. V USA se i nejchudším
občanům postupně garantuje přístup k Internetu a jiné vymoženosti. Celkově
ale úhrnné bohatství USA roste také proto, že si lidé nemohou jen tak žít
že sociálních dávek. Američani samotní to dokonce chápou a ty zmíněné
velké masy lidí totálně na dně, o nichž autor píše, nevolí žádné své
socialistické revolucionáře, ač by na to měly právo. Většina Američanů
rozumí tomu, že americký ekonomický systém je předpokladem odpovídajícího
růstu.
Autorka na mě působí skutečně dojmem určitého socialistického revolucionáře,
už podle formulací, kde se ohrnuje nad ruským carem. Mám dojem, že ti,
kteří to po carovi převzali, asi budili větší sympatie autorky. Americká
ústava je skutečně "něco". Je to dokument, z něhož se zrodil společenský
systém, který v budoucnosti (pomineme-li katastrofické scénáře) ještě
ledacos čeká. K poslednímu odstavci, propagujícímu evropské vlastenectví:
já jako Evropan možná jistě sentimenty zde naznačené sdílím (autorka ale asi
ještě nepohleděla na Ameriku tak, aby viděla, jak je i ona krásná země), z
druhé strany je racionálně poměrně nasnadě, že pokud by Evropa užívala
autorčiných ideologických pohledů na organizaci společnosti, brzy by se
Evropa dostala do podobně situace vůči Americe jako Kuba. Také by dále a
stále více křičela, o kolik je silnější a lepší než Amerika, ale propast
by byla stále zjevnější a bylo by třeba křičet stále více.
Závěr. Británie je pozitivní o něco méně než USA, jiné země ještě méně než
Británie, ale dokud v nich lidé nepochopí, že pozitivismus, vyvážený
pragmatismus a konstruktivní přístup amerického typu je tou správnou
cestou nahoru, budou se stále utápět v brekotu a nářku nad tím, že mají za
Amerikou stále větší ztrátu a že je Amerika stále více ovládá, což je
samozřejmě do značně míry pravda - a je to navíc poměrně zasloužená
pravda.