Sprostá, brutální reklama:
Když musíš, tak musíš
Reklama se stala součástí našeho života. Vystrkuje na nás svou více či méně nestydatou tvář na každém kroku. Ponouká nás k nákupu věcí, které v žádném případě nepotřebujeme, svádí nás k zapomenutým neřestem, radí nám jak se zbavit čehokoliv, od skvrn až po stres a snaží se určovat současný životní styl. Pronásleduje nás v novinách, v televizi, na ulici, na internetu a není před ní úniku.Jako v každém masovém mediálním produktu i v reklamě jsme konfrontováni s nejrůznější úrovní jednotlivých nabídek. Od nenápaditých reklam na prací prášky odporujících základním chemickým zákonům, přes uřvané teenagerovské spoty na mobilní telefony, až k nechutným negativním reklamám plným pitoreskních příšer a slangových výrazů. O tom, že především televizní reklama má, vzhledem k masové sledovanosti tohoto média a neustálému omílání spotů dokola, nezanedbatelný vliv na mládež, pochybuje málokdo. Co se tedy děti a mládež z televizních reklam dozví? Kromě toho, že potřebují spoustu věcí, které ještě nemají, taky to, jak se mají chovat v běžných denních situacích. Jako třeba v reklamě na jistý mléčný výrobek, kde se domů vracejí členové rodiny tak hladoví, že se místo pozdravu pouze arogantně dožadují zmíněného výrobku.
Náš nejznámější výrobce sušenek měl zatím celkem pozitivní reklamu, plnou slunce a pohody, s chlapci a děvčaty křupajícími lahodné pečivo. Zřejmě se mu tato nabídka zdála příliš změkčilá, a tak tedy přitlačil na pilu. Holčičku-andílka přecházející po přechodu za doprovodu Elvisovy skladby Devil in the Sky, rozčílí pohled na ženu rozbalující v čekajícím autě čokoládovou sušenku natolik, že dobře mířeným úderem mrkací panenkou do kapoty spustí airbagy. Poté znehybnělé ženě vykroutí sušenku z ruky a pochválí její kvalitu. Slogan k této reklamě zní: Když musíš, tak musíš.
Po zhlédnutí tohoto reklamního veledíla, postrádajícího jakoukoliv špetku vtipu nebo nápadu vím, že si zmíněnou sušenku plnou lahodné náplně a obalenou v čokoládě nikdy nekoupím.
Nejspíš ji ukradnu.