O rasismu chladně
Poznámka JČ: 1. Zajímavou analýzu i tentokrát pan Teplý trochu znehodnocuje svými rasistickými poznámkami, tentokráte proti Vietnamcům. Nemyslím, že je možno a že je férové dělat paušální soudy o jakékoli etnické skupině: to, do jaké míry se v ČR vybírají a platí daně, záleží, řekl bych, především na efektivitě daňového úřadu (BL 31.8.2000).
JČ mě i tentokrát paušálně obviňuje z rasismu a říká, že není férové dělat paušální soudy o jakékoliv etnické skupině. Když se tak podívám na svou literární minulost, musím se přiznat, že mnou nejčastěji paušálně napadaná etnická skupina byli a jsou nejprve Čechoslováci, později pak Češi a Moravané. Jestliže jsem teď příležitostně kritisoval Vietnamce, tak ne proto, že jsou Vietnamci, ale pro způsob jakým v ČR podnikají, neboli chcete-li "podnikají". Při tom jde o homogenní skupinu, ničím jiným než obchodem se v ČR v podstatě nemohou zabývat. Jejich podíl na ohrožení českáho textilního průmyslu a výroby bot může být významný. Cítí se v ČR zcela bezpeční, protože asi právem předpokládají, že se nikdo neodváží podrobně prozkoumat "finanční toky" v jejich obchodování. To vede až k tomu, ze např. nedávno napadli dva Vietnamci mačetami celníky, kteří chtěli zkontrolovat, co v autě vezou.. Celníci při tom utrpěli sečné a řezné rány a museli být ošetřeni v nemocnici. Stejně tak je známo, že v Želené Rudě a i jinde se na kontrolu do vietnamského obchodu či stánku odvažují orgány ministerstva financí jen ve třech a že někteří Vietnamci těmto orgánům otevřeně vyhrožují.
Problém je v tom, že imigranti ze vzdálených zemí, ať už Vietnamci nebo Somálci nebo jiní. jsou zvyklí se prát o svou existenci všemi prostředky. Mají- li se usadit v nějaké zemi, musí se jim co nejrychleji vnutit místní pravidla a zvyklosti, je-li třeba, a to je často, i silou.. To proto, aby se zmírnilo v budoucnosti nebezpečí rasistických výbuchů místního obyvatelstva.
Když před lety se rozhodla socialistická holandská vláda udělit své dosavadní kolonii Surinamu samostatnost, vypukla u části tamního obyvatelstva jistá panika, která vyústila ve spěšné stěhování mnoha občanů do Holandska, měli totiž ještě holandské pasy..Rozdíl v životní úrovni a kultuře byl značný. Takže se stalo např., že jedna rodina dostala byt v novém činžáku a když se jí nashromáždilo dost odpadu, vyhodila ho prostě z balkonu dolů. V novinách jsem tehdy četl o úžasu a jisté hrdosti té rodiny, že přijelo auto a bílý muž to po nich uklidil.To byl ze strany úřadů příspěvek k rozdmychávání rasisitických pocitů. Správně tam měla přijet policie a s patřičným důrazem rodinu přinutit, aby své odpady uklidila do popelnic s hrozbou,že budou z bytu vystěhováni, bude-li se to opakovat, a tu hrozbu skutečně v případě potřeby také splnit. To a i jiné zvyklosti by byla vzala daná komunita pomocí svých "tam-tamů" rychle na vědomí a chovala by se podle toho. Místní obyvatelé by pak nabyli dojmu, že se ti noví chovají slušně, a nestěhovali by se honem jinam..
Vrátíme-li se do Čech, musíme-si položit otázku, proč ti celníci v nebezpečí života nezačali střílet, k čemuž jsou plně oprávněni (a to nejen na Vietnamce, ale na kohokoliv, kdo je ohrožuje se zbraní v ruce). Několik málo takových případů by jistě posloužilo k tomu, aby se všichni tedy nejen příslušníci jedné etnické skupiny chovali ke státním orgánům korektně, což by ve většině případů asi vedlo recipročně ke korektnímu chování .oněch orgánů.
Ale jak vypadá věc z vietnamské strany? O tom psal V. Buchert 22.12.99 v MF Dnes v článku " Sen mnoha Vietnamců? Žít v Česku.".
...Jenže další Vietnamci vysvětlují, že "český sen" má daleko, daleko prozaičtější pozadí. "Snad nikde jinde na světě se nedá podnikat tak jednoduše. Tedy že dovezete zboží bez celních poplatků, pak neplatíte téměř žádné daně a ještě můžete i poměrně lehce získat trvalý pobyt. Česká republika je skutečně v tomto směru nedostižným ideálem," vysvětluje jeden mladý obchodník z Hanoje. Není prý ani žádným tajemstvím, že při usídlování ve střední Evropě pomáhají Vietnamcům příslušníci české policie. "Ti vaši policajti dokážou zařídit úplně všechno. Samozřejmě za patřičnou úplatu," říká v Hanoji tajemně jeden Vietnamec, který podle vlastního tvrzení zprostředkovává cesty mnoha svých krajanů do středoevropských zemí. Na českém velvyslanectví ve vietnamské metropoli však říkají, že vízový režim je v současnosti tak přísný, že pro mnohé obyvatele této asijské země je téměř nemožné získat vízum. Cesta za snadným výdělkem by proto neměla být jednoduchá. Jenže Vietnamci nepatří mezi uprchlíky, které by cizinecká policie chytala na hranicích. Většinou vklouznou do země tiše, nepozorovaně a především bez jakýchkoli problémů. "Není to žádná diskriminace, ale skutečně nedáváme víza každému," dušuje se Marek Skolil, velvyslanec v Hanoji. "Že je nedávají každému? No, téměř je nedávají nikomu," potvrzuje pan Dung. Přesto Vietnamci dál po tisících proudí do České republiky. Jedou za svým snem a překážek není zase tak moc. "Není to nijak těžké, ale stojí to několik tisíc dolarů. Navíc téměř každý, kdo odjíždí, již má u vás nějakého rodinného příslušníka. Máme velmi rádi Českou republiku," říká muž, který cesty organizuje.
Visa nedávají téměř nikomu, přesto dál po tisících proudí do České republiky . Jak je to vlastně s tím paušálním hodnocením této etnické skupiny?
J.T. 1.9.2000
Poznámka JČ: Zdá se mi, že pan Teplý jen potvrzuje, co jsem napsal. To, jak kdo podniká v České republice, je přece přímo závislé na chování českých úřadů. Zahraniční podnikatelé jen využívají "tržní příležitosti". A nemylme se: jako na divokém východě se tu v důsledku nedokonalé státní správy chovají i západní společnosti, které by si nic takového na samotném Západě nedovolily. Proč jsou například podmínky v bankách a ve spořitelnách v ČR stále mnohokrát pro zákazníky nevýhodnější než třeba v Británii? (Úvěrovou kartu dostanete v Británii zadarmo, nemusíte mít na kontě žádnou obrovskou částku, stačí jen, že v bance máte nějaké konto; individuálním zákazníkům banky neúčtují žádné poplatky za udržování konta, vydávání výpisů či vypisování šeků, atd.)
