"Mediální rada" v jednom ohni
Mohou dražby vysílacích licencí způsobit zrušení RRTV?
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) je dlouhodobě v nezáviděníhodném postavení. Čelí tlakům ze všech stran. Pomineme-li tentokrát tlaky politické, tak čelí hlavně tlakům profesním. Vysilatelé, kteří jsou přímými partnery radních nevynechají jedinou příležitost, aby se nepokusili Radu nějakým způsobem ovlivnit nebo nesměrovat. Vše má samozřejmě svůj cíl.
Soukromá regionální rádia se propojují, aby mohly konkurovat celoplošným, a tak získat podstatně vyšší platby za reklamní časy, a "nepaběrkovaly" jen od regionálních zadavatelů Jejich boje sváděné před Radou jsou často nelítostné.
I výpady televizních bossů nedávají Radě klidně spát. Radní mohou sledovat dokonce mimořádné veletoče. "Vynikající" stratég a hráč Vladimír Železný nazval jednoho radního kdysi tajtrlíkem. Dnes RRTV respektuje a přistupuje k ní jako partner, který svědomitě informuje a skládá mu účty. Důvod jeho obratu je logický. Nova potřebuje klid. Jeho CET 21 vede nekonečné spory se CME a ČNTS a nemůže v tuto chvíli potřebovat problematickou konfrontaci se státním orgánem.
Pozornosti Rady si teď užívá místo Novy Prima. Její ředitelka je pravidelným hostem.
A zřejmě ještě dlouho bude. Správní řízení nekončí. Odnětí licence prý nehrozí, ale existují údajně stále nedostatky v předložených materiálech o vlastnících.
Představitelé TV3 jsou také pravidelnými návštěvníky. Ještě však nestačili udělat žádný veletoč. Jejich tlak je stabilní a jasný. Potřebují vysílací frekvence nebo celoplošnou licenci.
Jako jediná televize však stále nejsou schopni odpovědět, kdo je skutečně vlastní.
Systematický tlak na Radu vyvíjejí také zástupci CME a ČNTS, kteří nemají vysílací licenci. Ti si dokonce svého času objednali celostránkový inzerát, v němž vyzývali veřejnost, aby si v souvislosti s právy na hokejové mistrovství na Radu stěžovala. V atacích vůči radě vynikal prezident CME Fred Klinkhammer. Ten mnohokrát obvinil Radu z nečinnosti. Ve chvíli, když chtěla CME koupit Primu, tak se například veřejně obracel na Radu, aby to zařídila. Přesto, že nařizovat vlastníkovi odprodej televizní licence nelze, a navíc je to protizákonné. Dnes jednání o koupi Primy popírají. Opět nečekaný obrat v chování. Mnohokrát deklarovaný zájem a naznačené jediné možné řešení sporů s Vladimírem Železným je náhle pryč. Tento zvrat se, obrazně řečeno, odehrál před branami Rady. ČNTS totiž není vysilatelem a tak se jí slyšení na Radě netýkají.
Novým šlágrem skrytých ataků na mediální radu je dražba televizních licencí.
Mediální expert Milan Šmíd nedávno nevydržel a zareagoval na zbožné přání některých nátlakových skupin dražit televizní licence v České republice. Nazval to nesmyslem neinformovaných novinářů, který nepřinese tolik peněz do státní kasy, kolik se očekává. V dražbě totiž vyhrává ten, kdo dá více peněz, bez ohledu na jejich původ. Jedno je tedy jisté. Budou-li dražby, není zapotřebí mediální rada. A tak nebude mít kdo odolávat tlaku vysilatelů a zájemců o licence.
Poznámka JČ: Případné dražby by neměly vyloučit existenci Rady ani kontrolu Rady nad komerčními stanicemi. Za vlády Margaret Thatcherové byly všechny televizní licence pro britské komerční vysílání na hlavním okruhu ITV (dělí se o ně v zájmu plurality 16 regionálních společností, které přispívají do společného celostátního programu) vydraženy. Zároveň však musely jednotlivé firny předložit podnikatelský plán, v jehož rámci jsou nuceny dodržovat dosti přísné kvalitativní podmínky. Plnění tohoto plánu se kontroluje. Někteří žadatele licenci nedostali, protože jim bylo sděleno, že státu nabízeli příliš mnoho peněz a z provozu stanice by dluh mohli splácet jen takovým způsobem, že by nedostatek financí ohrozil požadovanou kvalitu vysílání. Jinými slovy: cenný statek televizních licencí je možno vydražit, zároveň je však možno a nutno vyžadovat plnění kvalitativních podmínek. Konec konců, udělení terestrické televizní licence je privilegiem.
