Ještě k české literatuře: pár stručných poznámek P. A. Bílka
Reprodukováno podle poznámek Jana Čulíka.
Václav Kahuda je silný básnický talent. Vzdává se strukturovanosti a tvoří fantaskní, fantazijní experiment.
Mediální hvězdy z devadesátých let Michal Viewegh či Jáchym Topol v poslední době ztratili na přesvědčivosti. Poslední knížky vaří stále dokola totéž. Pokud Viewegh zabrousí jinam, neumí to, lehkost se tluče s vážností.
Lépe než česká literatura reflektuje českou současnost film (Knoflíkáři, Návrat idiota).
Daniela Hodrová působí jako velká spisovatelka teprve, když si její dílo dáváte dohromady.
Michal Ajvaz - má širší platnost, vydal tři beletristické knížky, ale ty knížky jsou. Z hlediska jedné knížky je zajímavý Návrat starého varana - povídky jsou lepší. Ajvaz je výraznější povídkář než romanopisec.
Vieweghovy Povídky o manželství a sexu - jsou do značné míry ovlivněny Kunderovými Směšnými láskami
Bratr Jáchyma Topola Filip Topol ze skupiny Psí vojáci vydal stručnou novelu Karla Klenotníka cesta na Korsiku - jazykové kultivované a formálně zajímavé dílo.
Zbytečně zapadla kniha Víta Kremličky Lodní deník (1990)
Proti Josefu Škvoreckému generace kolem pětadvaceti let programově revoltuje. Vadí jim to, co považují za Škvoreckého ideologizaci skutečnosti. Mladá generace chce být jiná, nenaučila se jazyky, nechce se angažovat. Je to punková generace.
(Zajímavé přesahy, svědectví o obecném lidství, má kniha Petera Rákose Askiburgion, poznamenal Josef Šimandl.)
Poslední román Ivana Klímy Ani svatí, ani andělé - je nepořádný koktejl všeho, o čem Klíma očekává, že to zabere na čtenáře. Je to užitečná knížka pro kursy tvůrčího psaní, neboť je na ní vidět, jak ji autor manipuluje.