OPEC a benzín
Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál
(Po pauze, způsobené technickými problémy - Ivan Hoffman zasílal po dovolené své příspěvky na jednu adresu BL, která přestala dočasně fungovat a byla jejich editorovi nedosažitelná - se vracíme k zveřejňování jeho rozhlasových poznámek, které Ivan Hoffman Britským listům nyní zasílá ze svého sídla na Moravě.)
Země vyvážející ropu včera učinily rozhodnutí zvýšit těžbu denně o osm set tisíc barelů. Znamená to, že od prvního října bude na trhu denně o tři procenta více ropy než nyní, a tím pádem by měla klesnout cena. Tu jsou exportéři ropy rozhodnuti držet v pásmu dvacet dva až dvacet osm dolarů za barel.
Motoristé v celé Evropě sledují diskusi o tom, kolik ropy se má těžit a za kolik se má prodávat velice pozorně, protože vysoká cena ropy je vítanou záminkou pro zdražování nafty a benzínu.
Stalo se jaksi zvykem, že co se nemění, je výše zdanění, co se téměř nemění, je marže výrobců a tak jedinou proměnnou je cena výchozí suroviny, zmítaná rozmary trhu.
Tato surovina se ovšem do ceny litru benzínu u nás promítá pouze nějakými pěti, či sedmi korunami. Pár korun pak stojí výroba a distribuce, a to nejdražší na benzínu je daň.
Vývozci ropy jsou solidární s řidiči ve Francii, Británii či Belgii, kteří se správně bouří nikoli proti organizaci OPEC, nýbrž proti svým vládám, které nesou největší díl odpovědnosti za zdražování nafty a benzínů.
Na protesty řidičů, kteří se dožadují snížení spotřební daně blokováním rafinérií, se ovšem můžeme dívat z různých úhlů pohledu. Například skrze ozónovou díru nad Antarktidou.
Z této vesmírné perspektivy jsou zmíněné protesty poněkud sebevražedné. Automobilizmus se výraznou měrou podílí na likvidaci atmosféry a oteplování planety. Když k tomu přidáme škody způsobené rozlomenými tankery a ztráty na životech, náhle se pro stanovení ceny benzínu nabízejí úplně jiná kritéria, než jsou ta, která řidičům zvyšují hladinu adrenalinu. Problémem přestává být výše daně. Benzín už možná dávno měly odebírat pouze čistírny.
Vysílá se v pondělí 11. září 2000 ráno.
Poznámka JČ: Zácpy v britských městech řeší nyní britská vláda i komunální správy jednotlivých měst dosti radikálně: kdykoliv se pokusím v Glasgowě vydat se do centra automobilem, zjistím, že zase další výpadovka byla uzavřena pro provoz osobních aut a je otevřena jen autobusům, taxíkům a jízdním kolům. Přes Glasgow se z mého hlediska nyní skutečně vyplatí jezdit už jen na jízdním kole - cesta je to stejně rychlá jako automobilem, ne-li rychlejší. U Edinburku se uvažuje o zavedení vstupního poplatku do města pro automobily ve výši cca 5 liber. V Británii za poslední rok dosti podstatně stouply ceny benzínu - je to hlavně v důsledku zvyšování daní: a proto ty nynější protesty. (Američané se podle dnešní MFD prý "děsí" zdražení benzínu, přitom je v USA benzín jen s velmi malou daní a dochází tam k jeho nehoráznému protiekologickému plýtvání.) V Praze, v Glasgow i v Londýně, nebo třeba v Paříži, však vidíme, že tvrdé zásahy proti automobilům ve městech jsou možná nepopulární, avšak žádoucí - jezdit do města automobilem, v němž sedí jediný člověk, je dost šílené.
