Lež v české politice
Křivá zrcadla
Že komunisti lhali, o tom není pochyb. Právě na nich dějiny dokázaly, že na lži se nedá budovat nic pozitivního. Jejich Potěmkinova vesnička se zřítila jako domek z karet.
Jak hluboce jsou v nás zakořeněny staré zlozvyky, dokazuje polistopadový vývoj. Nejen, že nezvítězila pravda a láska, ale lež prostoupila jako mor celou společností. Dříve lhali oni, dnes už nepoznáme, kdo lže a kdo mluví pravdu. Dávno jsme ztratili pevnou půdu pod nohama, která nám umožnila rozeznat pravdu od lži a dobro od zla. Brouzdáme se blátem. Kdosi nám pokřivil zrcadla. Když do nich pohlédne špinavý, objeví se čistý. Z tuneláře je rázem úctyhodný podnikatel. Když se před zrcadlo postaví Zemanův poradce, objeví se dva novináři MFD. Klaus, který o ekonomice ví všechno, se u soudu jeví jako člověk, který málem zapomněl, jak se jmenuje. Rozhodně neví nic o financování vlastní strany.
Těžko se žije v zemi, která ztratila hodnotový systém. Lež vítězí nad pravdou, bezpráví nad právem, sprostota nad slušností. V takovém prostředí není problém po volbách zradit voliče. V takovém prostředí ztrácí volby smysl. V takovém prostředí je nebezpečné žít.
Kupodivu na ruku křivým zrcadlům jde i tisk. MFD, která byla lží přímo zasažena, nepřešla do protiútoku. Jen se chabě brání. To už zapomněla, že tisk je všude na světě nejen mocí, ale dokonce velmocí? To už naši novináři zapomněli moc používat? Není náhodou úlohou tisku, aby křivá zrcadla narovnával? Aby nazýval věci pravými jmény? Aby lidi vyvedl z bláta zpět na pevnou zem?
Obávám se, že novináři na svůj úkol rezignovali. Jiří Hanák v Právu napsal, že tisk je nepostradatelným sloupem demokracie. Možná jinde. U nás by musely noviny zatraceně přitvrdit, aby si takové označení zasloužily. Sloup totiž něco nese a nemůže být z tvarohu.
