Otázku vstupu CME do ČNTS musí zodpovědět právníci
Vladimír Železný si na konec léta připravil drtivou mediální palbu. Nejprve zpochybnil existenci ČNTS, vzápětí dokumentoval, že jeho protivník, společnost CME, do ČNTS
(a tedy na český mediální trh) nikdy nevstoupila.
Tiskový mluvčí CME M. Donath zareagoval v prvním případě trochu zmatečně. Tvrdil, že o problematickém navyšování Železný věděl a že je to promlčeno. Když jej za tuto obhajobu Železný na své tiskové konferenci ironicky peskoval, přišel s jinou taktikou: je-li situace věcně neudržitelná, nepomůže nic jiného, než upřímně míněná lež.
Základní Železného argument je, že v době podpisu smlouvy, kterou se majoritní 66% podíl v ČNTS převáděl z německé společnosti CEDC na CME, tato společnost neexistovala. Mluvčí Donath přišel s tezí, že CME byla "v procesu založení", které započala 7. 4. 1993,
kdy se údajně stala blíže nespecifikovaná událost. Jaká, to nám musí říci pan Donath.
Problém právního okénka pana Donatha je v tom, že profesionální právníci jsou schopni o konkrétních jevech hovořit pouze v termínech, zda tyto jevy nastaly či nenastaly. Proto také jsou pevně definovány termíny a jejich podmínečné úkony, jako vznik společnosti, registrace obchodním soudem, vstup do likvidace či výmaz. Jinak by totiž nebylo možno odvodit legalitu a odpovědnost. Představte si¨, jak by vypadala vymahatelnost pohledávky vůči společnosti, která je v blíže nespecifikovaném "procesu založení".
Proces založení je z právního hlediska údobí mezi založením společnosti (zakladatelskou smlouvou) a její první registrací obchodním soudem.
Aktuální výpis z nizozemského obchodního soudu v Amsterodamu, který předložil V. Železný, hovoří o tom, že zakladatelská listina (nezbytná pro založení společnosti) byla podepsána 3. 8. 1994, společnost provozuje podnikání od 3. 8. 1994 a první zápis právnické osoby do obchodního rejstříku byl proveden 4. 8. 1994. "Proces založení" tedy mohl trvat pouze od 3. do 4. srpna 1994. Tedy vždy po datu 27. 8. 1994, kdy CME měla svůj majoritní podíl v ČNTS nabýt.
Mám svým způsobem pochopení pro nedůvěru žurnalistů vůči teatrálně brilantním veřejným vystoupením V. Železného. Odpověď na otázku, zda vstup CME na český mediální trh byl
či nebyl legální však nemohou dát překladatelé, byť renomovaní. Jedna věc jsou slůvka, druhá však její právní obsah. Jediní, kdo mohou na tuto otázku odpovědět, jsou pouze právní odborníci na české a nizozemské právo.
Poznámka JČ: Vladimír Železný zvyšuje - pro českou spotřebu - mediální palbu, protože se blíží vyhlášení mezinárodního arbitrážního rozsudku a je velmi pravděpodobné, že prohrál. Zanedlouho budou muset Zeman a Mertlík předstoupit před národ a přiznat: Dámy a pánové, Železný tu televizi ukradl a my to teď budeme muset nějak řešit. (To, že se třeba CME předtím nechovala zrovna řádně a legálně, přece nelegitimizuje Železného chování. Ukradnu-li auto a jsem-li postaven před soud, těžko se mohu obhajovat tím, že to auto už přede mnou ukradl někdo jiný.)
Je-li pravda, jak uvádí Tomáš Pecina ve své analýze, že exkluzivní využití vysílací licence pro CET 21 bylo vloženo do majetku ČNTS, jak poznamenal jeden český právní odborník, Železný má v tom případě jedinou možnost: pokoušet se zpochybňovat existenci CME a ČNTS. Argumenty obou stran sporu, jak jsou prezentovány na české mediální scéně, jsou při tom nespolehlivé. Je také zdá se směšné, že by nějaký soud skutečně rajtoval na tom, že společnost CME nebyla plně inkorporována - velmi pravděpodobně by soud v takovém případě pouze nařídil (soudy hledají rozumné, nikoliv zaujaté řešení), aby byla chyba v inkorporačním dokumentu opravena. Atd.
Všechno se dozvíme, až přijde verdikt mezinárodní arbitráže. Dovedu si představit, že ať bude jakýkoliv, Železný ho českému národu bude prezentovat jako vítězství a český národ - nebo alespoň mnozí jeho novináři - to asi spolknou.
