Styděl jsem se za české železnice
Vážený pane Čulíku,
kdykoliv se mi na nějaké firmě něco nelíbí, většinou si postěžuji přímo jejímu šéfovi. Nemám ale potřebu podobné stížnosti posílat do novin.
Dnes však dělám výjimku. Uplynulý týden jsem totiž strávil v Německu, v bývalé NDR, a poctivě jsem se tam přesouval z místa na místo po železnici. Když jsem pak po slabém týdnu užívání vlaků Deutsche Bahn (podotýkám, šlo o druhou třídu regionálních tratí) dostal do podobné lokálky Českých drah, přiznám se, že jsem se styděl.
Jak je v Česku asi obvyklé, nemám Němce zrovna v lásce (je to takový ten neracionální pocit kdesi uvnitř, kterému se sice neustále rozumem bráním, ale srdce říká něco jiného), proto nemohu říct, že jsem zrovna nekritický nadšenec pro vše, co jsem tam viděl. Já se ale za naše dráhy opravdu styděl. Styděl jsem se, když jsem se na něco, co důvěrně znám, díval očima cizince.
Ten pocit byl tak silný, že jsem se rozhodl panu generálnímu od drah napsat svůj "otevřený" dopis. Vím, že to nic nezmění, nezlepší... Ale pocit byl prostě silnější.
O tom, jak fungují naše dráhy, asi svědčí i další maličkost - ač jsem jej odeslal panu Zelenému již 15. září, nedostal jsem ani řádek coby reakci. Pravda - na kritiku se asi reaguje těžko, je to ale slušnost.
Dopis Vám posílám. Kdybyste se rozhodl jej na stránkách Vašeho listu použít, ať celý, či ve zkrácené podobě, je Vám k dispozici.
Považuji za férové dodat, že jsem dopis již zveřejnil jako součást své reportáže na http://www.tramvaj.cz.
15. září 2000
Pan
Dalibor Zelený
generální ředitel
Českých drah
Vážený pane generální řediteli,
dovolte mi, abych se s Vámi podělil o své nejnovější zážitky z cestování železnicí. A protože jste šéfem drah podporovaných z peněz daňových poplatníků, činím tak formou veřejnosti otevřeného dopisu.
Právě jsem se vrátil ze Saska, jehož kus jsem coby turista tento týden procestoval. Po trase Dresden - Bautzen - Görlitz - Zittau jsem se pohyboval výlučně osobními vlaky regionálních drah Deutsche Bahn. A to pouze druhou třídou. Myslím, že těchto pár "technických" údajů na úvod bylo nutných. Až dosud jsem v zahraničí vyzkoušel totiž cestování jen vlaky polskými a slovenskými a jednou jsem se také kus svezl v Londýně.
Cestování bývalými "východoněmeckými" drahami však bylo velice cennou zkušeností. I ony budovaly svoji novou tvář pouhých deset let po pádu berlínské zdi. Když jsem v německé Žitavě nastoupil do "motoráčku" Českých drah do Liberce, s hrůzou jsem si uvědomil, jak odlišné jsou tváře "nových" železnic na obou stranách hranic.
Pro pořádek - uvědomuji si, že Deutsche Bahn operují v jiných finančních podmínkách a na podporu dopravy v nových spolkových zemích mají jiné peníze. Ale to je pro cestujícího nulový argument. A pak, ani Německým drahám přeci není cizí, v Česku tak běžná, politika "natažené ruky" - aktuálně si přeci vymohly pravidelný kus koláče z tržeb za prodané licence UMTS. Přesto se němečtí železniční manažeři starají o cestující podstatně lépe.
Na každém nádraží je spousta otevřených obchodů. Každé nádraží má kvalitní informační středisko. Jeho lidé jsou k zákazníkovi uctiví, snaží se mu poradit (ač jsem překvapeně zjistil, že v tom si jsme podobní - ani na jedné z desítky drážních přepážek, které jsem použil, nehovoří anglicky; narozdíl od našich zvyklostí se však snažili, seč to jen šlo), nemluvě ani o spoustě materiálů, kterých se zákazníkovi drah zadarmo dostane - včetně kompletní knihy jízdních řádů daného regionu. Totéž pochopitelně platí o "pokladnách", resp. v tamním podání jakýchsi cestovních střediscích schopných z jednoho místa zajistit nejenom prodej jízdenky. Jedním slovem - servis v našich podmínkách odpovídající spíše aerolinkám.
To ani nehovořím o čistých a elegantních fast-food restauracích provozovaných rovněž drahami: ono se to asi vyplatí, kromě cestujících je totiž využívají i zaměstnanci železnice - kteří zde dokonce některé položky dostanou levněji.
A už vůbec nehovořím o tom základním. Ani jednou se mi nestalo, že by mne někdo z železničního personálu nepozdravil. To je jistě maličkost, v Česku však velice opomíjená.
Pokud ovšem jako správný manažer opravdu znáte obraz vlastního podniku, pak byste se osobně musel stydět, když Vás teď ještě chvilku budu unavovat popisem dění ve vlaku poté, co jsem se do Čech vracel národní železnicí.
Tatáž třída, tedy druhá. Ale odporem jsem se otřásl. Při přechodu hranic si teprve člověk uvědomí, že českým standardem železnice jsou špinavá, neprůhledná okna, upatlané podlahy, vlastně špína všude, kam se jen podíváte. Ječící personál. První, co jsem slyšel od české průvodčí, když vstoupila do našeho vozu, bylo vřískání na německého turistu, aby si dal nohy dolů ze sedačky. Tím jeho vulgární chování vůbec neomlouvám - ale sám jsem byl tou do očí bijící špínou v našich vlacích tak znechucený, že jsem se jeho psychologicky pochopitelné reakci (totiž, že na hnojišti se také nezouváte) vůbec nedivil. Trasa, která trvá slabou hodinku, se pak protáhla o dvacet minut - tedy skoro o padesát procent!!! (A Vaší zásluhou mi pak o pět minut unikl autobus z Liberce do Prahy.) A i když ani všechna německá vesnická nádraží nejsou zrovna výstavné budovy, tak hrozné zříceniny, jako u nás, jsem tam prostě neviděl.
Opravdu nemá smysl popisovat Vám rozdíl mezi německou a naší železnicí, to Vy jistě znáte. Alespoň doufám, že kromě cestování vládními vagónky, vypravování lukrativních drezín či leteckých cest za svými evropskými kolegy-šéfy drah se občas snažíte hledět na dráhy očima nejdůležitějšíma - očima spotřebitele veřejné dopravy.
Pak Vás ale prosím: přestaňte vykládat národu o nevyřešeném systému financování veřejné dopravy, hrát politickou hru "kam vítr, tam plášť" podle toho, jak se to zrovna hodí... Takové hrátky železnici nepomohou.
I tuzemští pasažéři mají nárok na kultivovanou přepravu a pěkné prostředí. Mít čistá nádraží, provozovat na nich slušný byznys a vážit si zákazníka není zase tak těžké. Jak na to a kde na to vzít peníze Vám radit nebudu. Není to ani moje věc, a neberu ani takový plat jako Vy, který jste za dráhu zodpovědný.
Upřímně řečeno, je mi úplně jedno, jak se dají dráhy zlepšit. Ale než provozovat nadále to, co někdy za dopravu vydáváte, tak raději železnici zavřete. Však ony už ji rády za korunu koupí třeba právě německé dráhy. No a? Nejsme přeci nacionalističtí fanatici a když už národní dopravce není schopný kvalitní služby poskytovat, ať to nedělá.
Ostatně, i to je ve Vaší moci. Když už nedokážete využít drážní majetek ve prospěch cestujících, udělejte, co podle právníků máte udělat už dávno. Podejte návrh na prohlášení konkursu na Českých drahách. Jako politik prohrajete. Jako manažer obstojíte se ctí. Své problémy si pak bude muset vyřešit stát, který se zatím o "svou" státní železnici nestará.
S upřímnými díky za Vaši pozornost,
v úctě
Zdeněk Fekar
