Zpráva komise o IPB
Ivan Hoffman, Radiožurnál
Hned několik momentů souvisejících se zprávou komise, vyšetřující události kolem IPB je důvodem pozvednout obočí. Tím prvním je nápad poslanců utajit zprávu před občany, kterých se přitom celá událost významně dotýká.
Zmizelé miliardy, a nebude jich zřejmě málo, bude ze své kapsy platit daňový poplatník. Má tedy nárok alespoň vědět proč.
Za pozornost ovšem stojí i fakt, že když Sněmovna přijala rozhodnutí projednat zprávu neveřejně, šéf komise se nad většinový názor kolegů zákonodárců elegantně povznesl a zprávu odevzdal médiím.
Třetím pikantním momentem je pak trestní oznámení na ministra financí, který prý komisi lhal.
Jablkem sváru je otázka, s jak velkým předstihem byl domluven scénář převzetí IPB Československou obchodní bankou.
Jestliže komise dospěla k názoru, že aktivní zákrok vlády a České národní banky byl nutný, neboť nečinnost by znamenala katastrofu pro finanční systém a ekonomiku země, pak asi bylo na místě pochválit ministra za to, že již v předstihu předjímal situaci , kdy banka pod nucenou správou bude ztrácet další a další klienty.
Tah s ČSOB v tomto smyslu nebyl podezřele rychlý, ale naopak rychlý chvályhodně.
Je pak jenom dobře, že postup byl předjednán se silným strategickým partnerem, který zřejmě jistěji, než by toho byl schopen nucený správce, našlapuje džunglí pochybných úvěrů, nestandardních transakcí a snad i podezřele vedeného účetnictví.
Protože se v poslanecké sněmovně vedle zákonů dělá i politika, je důležité vědět nejen co je řečeno, ale také kdo a proč asi to říká. Něco najít na Mertlíka měla jistě většina komisařů v politickém popisu práce.
Nakonec nejdůležitějším dosavadním výsledkem komise je vyloučení teorie o ”státní loupeži, provedené za bílého dne”.
Vysílá se 22. září 2000 ráno.
