Každá moc si cvičí nekontrolovanou policii - jedinou obranou je o tom psát
Proč k policejní brutalitě mlčí prezident Havel?
Pane Čulíku,
Považuji za velmi chvályhodné, že BL věnují pozornost tomu, jak policie nakládala s demonstranty při nedávných protestech proti setkání finančníků v Praze.
Obávám se však, že nemáte pravdu, když chování některých policistů vysvětlujete tím, že se ještě nevzpamatovali z komunistických manýrů.
Existuje mnoho důkazů o tom, že brutalita policie (a v mnoha případech armády) je zcela nezávislá na politickém systému. Například chilská policie a armáda, zcela nepoznamenaná jinou než ryze kapitalistickou minulostí, sloužila Pinochetovi do roztrhání těla (oponentů režimu).
Moc si cvičí policii a armádu pro vlastní ochranu stejně jako si jedinec cvičí psa. Anonymita uniformy prohloubená semknutostí šiku a vymytím mozků, to je, oč tu běží. Dělá a bude to dělat každá moc a pokaždé bude taková činnost halena rouškou zájmů státní bezpečnosti.
A proto je tak důležité, aby se o tom psalo.
Nejsem psycholog, abych mohl rozebrat, co se odehrávalo v poloprázných hlavách čackých příslušníků, když si za svého pána vyřizovali účty s novým třídním nepřítelem. Jsem ale přesvědčen, že to, co dělali, bylo podmíněno vědomím, že jim to projde. V případě zásahu proti oponentům globalizace jim nejspíš bylo dostatečně naznačeno, že si na tu sběř nemusejí zrovna brát rukavičky.
Bylo by jistě naivní domnívat se, že český ministr vnitra je takový hlupák, že by za sebou nechal nějaké papírové stopy ve formě rozkazů k takovému či onakému jednání. Jednotlivé stupně velení už samy vycítí, kam až lze zajít.
Význam celé události jde daleko za schůzku finančníků. Nemělo by nám ujít, že český ministr vnitra, který formálně nese odpovědnost za jednání policie, veřejnosti naznačil, jak se moc hodlá vypořádávat s odlišnými názory, pokud se jimi bude cítit ohrožena.
Veřejnosti by nemělo ujít ani mlčení presidenta Havla v této záležitosti. Vzhledem k jeho minulosti jde buď o pokrytectví (když mu už ruka policie nehrozí, proč by se zajímal o pár antiglobalizačních zmetků) nebo o zbabělost.
Tragické na celé záležitosti nejsou ani tak kopance, kruhy pod očima a další lahůdky, které někteří policisté demonstrantům dopřáli, ale nezájem (zkomercionalizovaných) sdělovacích prostředků, které selhávají ve své povinnosti informovat veřejnost a nahrávají moci přesně tak, jak potřebuje.
Lidé si nedělitelnost svých práv příliš neuvědomují a podléhavše ilusi, že na ně zvůle a zastrašování nedosáhnou, ochotně přijímají módní propagandu o nutnosti tvrdého zacházení se zločinci a sprostými podezřelými. Proto se najde tolik hlupáků, kteří nevidí důvod, proč by se slovo kulka nemohlo objevit v úsloví "škoda rány, která padne vedle".
V souvislosti se snahou české policie o inovaci "donucovacích prostředků", doporučuji, aby součástí schvalovacího řízení bylo povinné vyzkoušení nových prostředků na osobě, která zavedení nového prostředku (například gumových nebo plastových střel) navrhuje a v případě, že bude po testu trvat na svém, na ministrovi, který má konečné slovo. Pochybuji, že ministr, střelený z "bezpečné" vzdálenosti do zadku plastikovým válečkem, s uznáním sedne do svého křesla a schválí.
Jiří Jírovec
PS. Není to tak dlouho, co se kanadské policii stala nepříjemná věc. Do sdělovacích prostředků se totiž dostala zpráva, že několik Indiánů (které jistá část kanadského občanstva považuje za příživníky) postupně zmrzlo na předměstí Winnipegu nikoli kvůli opilosti, jak původní zprávy naznačovaly, ale proto, že je tam, na kanadskou zimu nedostatečně oblečené, vyvezla policie, aby v centru města neuráželi jemnocit těch slušných a jak se říká spořádaných občanů. Bohužel pro policii, několik z vyvezených mělo tuhý kořínek a k tomu se našli novináři, kteří byli ochotni celou věc zveřejnit. Jelikož stejnou věc dělala česká policie disidentům, je jistě pozoruhodné, že jediné, co v tomto směru příslušníka policie oddaného kapitalistu či socialismu rozděluje, je definice hajzla.
