Komunismus
Mnozí příslušníci české veřejnosti si zjevně opravdu myslí, že policie má mlátit delikventy, případně zastánce netypických (zejména komunistických) politických názorů. (JČ)
Dějinami bylo prověřeno, že některé "myšlenkové" proudy jsou ve svých důsledcích ničivé pro životy několika generací lidí. Soudím, že nelze pochybovat o tom, že takovými systémy byl například "nacionálně socialistický" či "reálně socialistický". Zázemí toho druhého tvořil tzv. "vědecký komunismus" který ve zkratce byl zločinným učením o nadřazenosti jedné skupiny lidí "dělnické třídy" nad skupinami ostatními, "vědecky dokazoval" předurčenost oné vyvolené skupiny lidí k vládnutí.
Komunistické učení je z tohoto hlediska nápadně podobné principům národního socialismu. A nejen učení ale i praxe. Fyzickou likvidací příslušníků jiných skupin počínaje a propagandistickým vymýváním mozků od nejútlejšího věku konče.
Nacionálně socialistický i komunistický režim jsou jak dvojčata téže základní myšlenky:
"Vyvolená skupina lidí má právo (a historickou povinnost) prosadit se (na úkor skupin jiných) a to všemi prostředky."
Tato základní teze je pak zahalena do nejrůznějších podob "boje o spravedlivější společnost" ve kterém účel světí prostředky a násilí vůči jednotlivci je ospravedlněno zájmem celku.
Proč mají socialistické (ať už nacionálního socialismu či socialismu proletářsky-internacionálního) myšlenky řadu příznivců mezi mladými (a velmi mladými) lidmi je pochopitelné.
Mladí mají vnitřní potřebu spravedlnosti, jsou citlivější vůči bezpráví a lidsky solidárnější jak v proklamacích tak činech. Kolektivní vědomí, pocit sounáležitosti je dán společným postavením žáka či studenta.
Duch party je vytvářený léty společného údělu ve školních lavicích. Mají společného protivníka - školu popřípadě rodiče. Dětský kolektiv je poměrně spravedlivý, má svou přirozenou samosprávu a pochopitelnou touhu - přenést kamarádské principy do celé společnosti.
Oba socialismy předkládají řešení. Pojmenovávají společného nepřítele - ať už žida, kulaka nebo bankéře a razí nesmiřitelně směr. Nejdříve musíme zatočit s těmi škůdci a pak vybudujeme ráj na zemi.
Z nedostatku životních zkušeností, netuše míru svého zneužití se někteří mladí vrhají po hlavě do "svatého boje za spravedlivou věc". Rány utržené v půtkách s "představiteli zlořádu" v nich posilují pocit že jejich směr je správný. Vždyť není vítězství bez obětí. Profesionální revolucionáři nemají složitou práci. Pouze správným směrem manipulují a vyčkávají chvíle kdy se postaví do čela.
Nezlobím se na ty mladé a v žádném případě si nepřeji aby byli mláceni jak se snaží pan Čulík sugerovat. Jsem rozezlen na ty manipulátory a revoluční aktivisty - a ti již nebývají žádní mladíčci. Ti zneužívají pochopitelné revolty mladých a je zřejmě správné mladé před nimi chránit.
Jak?
Inu nevím.
Represe či persekuce vytváří pseudohrdiny - tolerance a nečinnost či ignorování nákazy také k cíli nevede. Zřejmě kombinace obého. Tolerance ve všech případech kdy není ohroženo zdraví, životy či majetek. Důsledná represe v případech ostatních.
Jindra Pařík
pod čarou: Musím se přiznat, že mě fyzické násilí vadí a neimponuje. Pětačtyřicetiletému profesionálnímu italskému revolucionáři oblepeného bolševickými symboly bych však s chutí jednu ubalil.
Za tátu, mámu, spisovatele Pecku nebo třeba i Dr. Horákovou....
Asi to bude tím "palachovským" komplexem....
jin
Poznámka JČ: Asi ano. - Potíž je, že v demokracii se však často demonstruje pro to či ono... Je to možná překvapení, ale podstatou demokracie je právo vyjadřovat nepříjemné, ba hloupé názory - svoboda projevu a shromažďování, jejíž zajištění - navzdory násilím tvrdého jádra demonstrantů - drtivá většina účastníků antiglobalizačních demonstrací v České - údajně demokratické - republice očekávala.
