Temelín a rakouští školáci na hranicích
Pohled na rakouské školáky, kteří na hraničních přechodech s naší republikou skandují hesla proti Temelínu, působí trapně.
Iniciátor nadstranické Hornorakouské iniciativy proti jadernému nebezpečí sice tvrdí, že se jedná o "náhradu vyučování v duchu politického vzdělávání", ale čemu se vlastně student na státem nejen povolené, ale přímo organizované demonstraci může naučit?
Občanskému sebevědomí? Svobodnému vyjádření vlastního názoru? Anebo kolektivní psychóze?
Kritiku jaderné lobby a atomového hazardu lze pochopit. Těžko lze ale takovou kritiku brát vážně od rozjívených školáků. Realisticky vzato dětem demonstrování ani politicky neprospěje, ani je psychicky nepoškodí.
Od pohledu je zřejmé, že malí Rakušané mají radost, že se ulili ze školy a ta radost se asi nebude příliš lišit od té, kterou jsme v dětství zažívali my, když se šlo místo vyučování do kina na sovětský film, na výchovný koncert, anebo na preventivní prohlídku chrupu.
Tezi rakouských dospělých, že štěpení jádra v reaktoru je politicky špatné, si nakonec dost možná v rámci generačního konfliktu a vzpoury dospívajících proti autoritám jednou přeberou úplně jinak, než jak jim to dnes na hraničních přechodech servíruje pedagogický dozor.
Odpovídalo by to naší reakci na politické vzdělávání k socialistickému myšlení. Výsledkem byla obecná neúcta mládeže k vedoucí úloze komunistické strany. Rakouský premiér školákům slibuje, že je nenechá rozhánět policií. Je to správné. Nás také nerozháněla policie, když jsme blokovali dopravu na prvního máje či v lampiónových průvodech.
Vysílá se ve čtvrtek 12. října ráno.
