"Mně je v ČR teď dobře, hájím proto současné pořádky"
K pražským událostem
Pane Čulíku,
chtěl bych poukázat na to, že zastánci zákroku policie proti demonstrantům úmyslně přehlížejí to, že se stížnosti netýkají jen zatýkání samotného a tedy jen chování policie na veřejnosti.
Jde i o zacházení se "zneškodněnými" v prostředí policejních strážnic, což je velmi podstatný rozdíl.
Tato fáze kontaktu občana s policí je vymezena jasnými předpisy. Tolerovat jejich porušování kvůli tomu, že se nám zadržený nelíbí, je hlupáctví a to se nikdy nevyplácí. Stejné lze říct o vehementním popírání pravdivosti výpovědí zveřejňovaných v BL.
JJ
Je mi tady dobře, dobře mi tak
Na tohle úsloví svého přítele Aleše Zemana jsem si vzpomněl, když jsem četl nedávno obdržený dopis.
Jeho autor mi je znám, ale protože si nepřeje být jmenován, nebudu uvádět podrobnosti. Snad jen to, že jsme si před časem občas vyměňovali názory. Ne, že by nám snad vzájemně zůstávaly, jako třeba známky. Prostě jsme se informovali o tom, jak vidíme, věkově a geograficky vzdáleni, různé věci.
Uvítal mě zpět do BL a ve druhé větě vysvětlil, proč: "V dobách, kdy měl nehoráznosti na starosti Jírovec, se s Čulíkem nechalo celkem rozumně mluvit."
Představa, že si mě vydavatel BL pěstuje na levém záhonku, aby v odrazu mých (vý)plodů vynikl v centru a vedle blbce vypadal jako genius, mě takměř fascinuje. Stejně jako ta, v níž se Jan Čulík, zbaven ochranných žbrdlinek mých slohů, nebezpečně se naklání nad pootevřeným deklem "žumpy" názorů, které každému nevoní.
Po sdělení, že smyslem dopisu není obnovit diskusi se mnou, protože "to je ztracený čas" pak stálo: "Vám bylo za bolševika dobře, hájíte ho, mně je dobře teď, hájím tedy současné pořádky."
Ta poslední věta mě zarazila. Nikoli proto, že vrhá špatné světlo na moji schopnost dát najevo, že neztotožňuji ekonomický systém s politickou mocí, ale kvůli tomu, že se můj nepochybně inteligentní přítel dobrovolně zařazuje mezi hlupáky, kteří si svojí chrobáččí kuličkou vědomě zakrývají obzor.
V souvislosti s demonstracemi v Praze jsem kdesi zahlédl článek o mladíkovi, který protestuje, přestože jeho tatík je úspěšný český kapitalista s bazénem na zahradě. V tomto případě měla zmínka o daření nejspíš zatemnit mozek. Čtenář si měl pomyslet něco o parchantovi, kterého pálí dobré bydlo.
Možná, že pro mladíka je protest dobrodružství, něco, co se teď nosí a je v jeho kruzích, jak by jeho anglicky mluvící vrstevník řekl, "cool". A tenhle syčák (hajzl, zmetek - a dosaďte si další nadávky podle vlastní inteligence) si troufá vyrazit od rodného bazénu do ulic a tam nahlodávat naši představu spořádaného světa.
Jenže, co když se, navzdory působení optimistické propagandy dobrého bydla, dozvěděl o světě něco, co neměl a je znepokojen světem v němž žije.
Z BL se dozvídáme, že mezi zatčenými byli lidé, kteří zrovna neukončili svoje vzdělání ve třetí obecné. Šmejdovi od bazénu můžeme (pro svůj vlastní klid) přisuzovat nudu a sníženou inteligenci, ale spektrum protestujících bylo v Praze velmi pestré. Možná nám uniká nějaká pravda.
Například ta, že žijeme ve lži. Přesněji řečeno v mnoha lžích, kterými nás zásobují politikové, ekonomové a všichni ostatní, kteří předstírají, že pomocí globalizace dospěje svět ke globálně světlým zítřkům.
Nedávno jsem se po delší době dostal do oblasti Toronta. Přesněji řečeno na přecpanou dálnici 401. Deset nebo kolik proudů v každém směru, město rozplizlé novou výstavbou do nekonečna, a takmeř nepřetržitý proud letadel směřujících na torontské letiště nebo do světa. Pro člověka, který žije v místě, kde se spíš potká s černým medvědem než se semaforem na křižovatce, to je vždy určitým způsobem šokující.
Fyzicky jsem se sice stal součástí masy, která se kamsi spojitě řítila, ale současně jsem alespoň na chvíli zůstal vnějším pozorovatelem. Měl jsem pocit, že se dívám na Golema, monstrum které už dávno přestalo reagovat na příkazy svého pána a klopýtá kamsi po cestách rozrytých zběsilcem kolektivně zvaným "nervózní investor".
Představoval jsem si jak to všechno vlastně funguje a proč. Abych pravdu řekl, závěry k nmž jsem došel (a přijmu milerád důkazy, že nemám pravdu) nejsou zrovna radostné.
Jakkoli je objem bohatství, které tento způsob fungování společnosti vyžaduje, těžko uchopitelný, je zřejmé, že tato společnost již dávno není soběstačná a potřebuje neustálé injekce zvenku.
Příliv bohatství (například levné práce a surovin, surovin) nevede k nasycení, ale k tomu, že co stačilo dnes, nebude stačit zítra. Jde o začarovaný kruh, který je podkladem lží o smyslu globalizace. Nejde v ní o všeobecný prospěch, ale o jednosměrný pohyb bohatství, který se nesmí zastavit, aby náš systém nezkolaboval.
Vyspělé státy fungují jako vysavač, jehož hadice, jsou rozhozeny do všech možných koutů světa. Součástí tohoto mechanismu je nejen Světová banka, Mezinárodní měnový fond a nadnárodní corporace, ale i drogoví bosové a privatizátoři typu Koženého (každý si může všimnout, že svoje peníze neutrácí v ČR, nebo v nějaké ještě chudší zemi, ale v Británii a v USA).
Přesun bohatství se odehrává i uvnitř jednotlivých států, což je dokladem toho, že jde o proces, který nezná bratra. (V Kanadě například hrozí zaměstnancům velkého masokombinátu snížení hodinové mzdy na 10 dolarů, přestože podnik je výdělečný a i těch současných 15 se dosti podobá chudobě.)
Je však třeba zdůraznit, že současný trend není výsledkem činnosti několika zlých kapitalistů, kteří, až nebude dál co přesouvat, ukradnou slunce. Pravý důvod je v tom, že svět momentálně nemá žádný nástroj, politický nebo ekonomický, který by změnil to, co očividně nefunguje.
Nevím, za co dostávají ekonomové Nobelovu cenu, ale skoro bych se přimlouval, aby ji jednou dali někomu, kdo příjde na nápad jak svět ekonomicky stabilizovat.
Svět je v neviditelných rukou investorů a různých spekulantů, jejichž schopnost poslat ekonomiku nebo měnu libovolného státu ke dnu je úměrná rychlosti výměny bursovních informací. Nedává to žádný smysl, ale moc je v rukou lidí, kteří si to nechtějí připustit a tudíž ani není síla, která by mohla něco změnit.
Je jistě hodně lidí, kteří posuzují svět stejně jako můj přítel. Ti z nich, kteří se ozvali v BL mě zklamali tím, že je jejich inteligence neposunula dál než k nadávkám na účet demonstrujících a zpochybňování všeho co BL napsaly o počínání policie. Proč raději čtenářům nevysvětlili, čím že jsou ty instituce, které rokovaly v Praze, tak skvělé. A které národy profitují z jejich existence.
Z mého pohledu jsou zmíněné instituce těžko nahraditelným příslušenstvím vysavače o němž jsem se zmínil. Proto si je "vyspělý" svět chrání, ať to je v Seattle v Praze nebo kdekoli jinde.
Mám ale pocit, že jde ještě o něco jiného. Je nelogické, když instituce, jejichž činnost je obecně spojena s prosazováním nejrůznějších úsporných opatření, jsou ochotny zatěžovat jakoukoli státní pokladnu výdaji na honosná a vlastní podstatou provokující shromáždění. ČR by tu vypůjčenou miliardu nebo kolik to bude stát, mohla použít třeba na školství nebo něco podobně užitečného. Lze se tedy domnívat, že moc tato shromáždění vítá, protože ji slouží jako záminka pro upevnění pozice. Když se všechno sečte a podtrhne, vychází moc z pražského zasedání posílena. Policie je na koni, papalášové si vzájemně udělí pár medajlí za zásluhu a české děvy s obdivem pomilují ty naše příslušníci, kteří v civilu u tancovačky vypadají normálně. Něco takového jsem zahlédl kdesi v českých novinách.
Prostě idyla.
