Vliv "komentaritidy" a "fabulatitida"na "linii listů" (Britských)
(a příklady o "blokádě hranic" a "policejní zvůli")
Miloš Štěpánek
Stále soudím, že k nejhlavnějším překážkám na cestě za politickou kulturou médií v Česku (když na moment abstrahujeme od /ne/způsobů uplatňování vlivu zájmů - legitimních i nelegitimních - na "správu věcí veřejných" tedy na opravdovou politiku) patří jejich nízká profesionalita; především epidemicky rozšířené neduhy: "komentaritida" zpravodajství a "sklerotická fabulatitida" komentářů. Britské listy vypověděly takovémuto šmokovství (těžko vyhratelný) boj formou svobody slova. Svobody až příliš bezbřehé - jak míní řada kritiků i z řad jejich příznivců.
Co dělat dál? Názory pro a proti této "linii listu" asi nebyly dostatečně proargumentovány, nebo některé záměry patří mezi tato dobrá předsevzetí, kterými je dlážděna ...atd. (Nepoužívám výraz zřejmě ani patrně tím méně očividně pro jejich etymologický kořen spojený s koukáním či díváním, protože tento názor není dokázán). Nasvědčují tomu opakované erupce sporů v souvislosti s různými atributy (jednostrannost - vyváženost) či kauzami (Klekánice). Svými troškami do mlýna se snažím asi půl roku přispívat alespoň k dílčímu rozuzlení tohoto sporu i já: v poněkud obecnější rovině: o "rezultativnosti diskuse" - v podstatě bez ohlasu.
Dnes "prozměnu" připojuji příspěvky do mainstreamu kritiky, zaměřené na jednotlivosti, a to na dva z - podle mého názoru - prohřešků, kterých dnes proniklo do komentovaného zpravodajství BL povícero. Když jsou obecné odsudky tabu, pokusím se pouhé dva body probrat "hnidopišsky", filigránsky. Ale děsím se toho. Jsem si vědom, jak obtížné (a možná i nudné) je s každou z nich polemizovat (viz celostránkový inzerát SAZKY vůči pořadu v Klekánici). A kde je jistota, že nespáchám nějaký under- či overstatement, který kontraproduktivně vyvolá další únavné licitace, odvádějící pozornost od podstaty věci. A to je navíc pátek a "třináctého".
Považuji za nutné ještě jednou zopakovat, že mým cílem není na příkladu dvou kraťoučkých noticek denního komentovaného zpravodajství BL (právě v pátek, třináctého).znovu otevírat diskusi o věcné stránce obou témat. Přistupoval jsem k nim výhradně z metodického hlediska předpokladů vedení kvalitního společenského diskurzu, v podmínkách tak žádoucího zveřejňování všech redakci došlých příspěvků bez výjimky, bez předběžného redakčního výběru.
Tato linie je nesporně lákavá, zvláště vůči převážné části českých médií, které si svobodu tisku a slova vykládají jako svobodu svého posledního slova. Trvám však na tom, že bezbřehost výměny názorů nemá být samoúčelem. Česká společnost v současnosti trpí rozhádaností. V těchto dnech jsem si jinde poznamenal: Na jedné straně je otevřena přemíra otázek, na různých rovinách obecnosti, bez shody o prioritách, za značně rozháraných hodnotových měřítek. Na druhé straně nedůslednost a bezvýslednost debat umožňuje kdykoliv téměř kterýkoliv dosažený závěr zpochybnit, otázku znovu otevřít.
Ideálem by bylo sice připustit do diskuse každý hlas, ale současně zajistit myšlenkovou disciplinu, která povede k rezultativností diskusí. Zatím se mi v BL nezdá dostatečná stávající korekce až v následujících příspěvcích - v nichž často dochází k dalšímu rozptylu pozornosti. Totéž v omezené míře platí i o poznámkách redakce za zveřejněným článkem, pokud pro pochopitelný nedostatek času dojde ke "zkratu" na straně četby and/or vyjádření stanoviska. Takové problémy by se minimalizovaly, kdyby bylo zajištěno kvalitní zpravodajství (bez "komentaritidy") a poučené komentáře (bez "sklerotické fabulatitidy).
Mé pochybnosti o "detailistickém" přístupu k profesionálním prohřeškům médií se nerozptýlily. Neměli bychom se na ně omezovat. Zůstávám stoupencem racionálního projednání zásad (etických a jiných kodexů) a jejich "uvědomělého" uplatňování samotnými příslušníky sedmé velmoci. Lékařská komora vypracovala nový řád řešení stížností pacientů na své členy, jeho zkvalitnění a zrychlení. Co kdyby se (třeba) Syndikát novinářů také vydal tímto směrem v boji proti prohřeškům nejen etickým (rozuměj korupčním, konfliktů zájmů), ale i nedostatkům tak přízemně profesionálním, jako ve dvou rozebraných případech?
Jedním z řešení by byl (tiskový, internetový) vznik "arbitra" rozhodčího orgánu s přirozenou autoritou, jako byl kdysi pro literární svět Šaldův Zápisník. To ovšem nelze usnést a nadekretovat. Mám pocit, že se tímto směrem (s postupným vymezováním působnosti) ubírá nová Louč. Na takovou roli na specifickém poli novinářské etiky aspirují Britské listy a stále ještě mají šanci ji získat. Vlastní prohřešky proti profesionalitě ji však podkopávají.
Miloš Štěpánek
Ilustrace neprofesionalit - viz O rakouské blokádě hranic a O policejním násilí
O rakouské blokádě hranic
(příklad č. 1 k úvaze o Linii - Britských - listů)
"Komentaritida" ve zprávě
Člověk nemusí být zrovna pravidelný čtenář Britských listů (které sledují činnost veřejné ČT ostrým zrakem), aby měl závažné pochybnosti o kvalitě zpravodajské a publicistické činnosti ČT. Nicméně hned v první položce vychází komentované zpravodajství BL nekriticky právě z tohoto pramene.
- Bez zpochybňujícího "prý" se zde z ČT cituje, že ministr Gross "Naléhal na rakouského ministra vnitra, aby použil policejní jednotky proti pokojným ANTIjaderným demonstrantům. (tučné písmo u zpochybněného obratu MŠ) I kancléř Schűssel tvrdil z naší obrazovky, že se násilí prý dožadoval i premiér Zeman. Odkud se bere víra v opodstatněnost těchto tvrzení, pokud nejsou potvrzena či alespoň konfrontována s druhým pramenem? S písničkou S+Š "chybí mi ta jistota, že je to ta, nebo ta". Zápisy z mezinárodních jednání za zavřenými dveřmi se obvykle nezveřejňují. Citaci našich politiků stejné zprávy nepřinesly.
- Komentované zpravodajství BL obdobně bez zaváhání přijalo za bernou minci tvrzení, že Odpovědí mu bylo konstatování, že Rakousko neomezí ani trochu právo rakouských občanů na shromažďování a projevení názoru. V daném kontextu se tu (bez důkazu) podporuje dojem, že (na rozdíl od rakouských) představitelé ČR omezovat svobodu projevu a názoru chtějí. Ani slovo o tom, že s rakouské strany zdaleka nejde jen o spontánní projevy občanů (dovolím si dodat "údajně") vystrašených atomem, ale zejména o podporu činitelů samosprávy, spolkových zemí i centrální vlády, o čemž citovaná rakouská "odpověď" pomlčela. Naneštěstí si pamatuji podobnou odpověď vlády ČSR Itálii někdy z let 1946-7, když jsem jako středoškolák demonstroval před pražských zastupitelstvím za připojení Terstu k Jugoslávii.
Pro demokracii je extrémně důležité dodržování procedur. To platí i pro kontrolu atomových zařízení (i toho výzkumného, které pracuje v samotné Vídni). Protože EU svoji specifickou atomovou instituci nemá, platí na celém světě autorita Mezinárodní atomové agentury, která má své sídlo opravdu náhodou rovněž ve Vídni. Nejsou tedy rakouská prohlášení pokřik o "nedostatku informací" poněkud pokrytecká.
(Zde poruším svůj slib, neotevírat v komentáři další témata, ale v tomto případě se nemohu udržet. Této vládě se nekonsistentně vytýká, že jednání s Rakouskem zanedbala ze servility k EU, když ostatní "předvstupní" státy Visegradské skupiny bojkot Rakouska nepřistoupily. A současně se jí nepřestává vytýkat, že při přípravě ukončení bombardování Jugoslávie projevila s Řeckem nemístnou iniciativu. Jak zní to přísloví o psovi a holi?)
"Fabulatitida" v komentáří
je opravdu snad očividná, protože nic z níže citovaného nevyplývá z výše uvedeného (nekvalitního) zpravodajského základu. Proč diplomatickému diletantovi Grossovi musejí udílet lekce z demokracie zrovna rakouská černohnědá koalice xenofobních Svobodných a lidovců ústy rakouského ministra vnitra? Tedy oni nemusejí, ale možná se jim toho zachtělo. Komentátor si toto třeba myslí, ale dokázat se mu to nepodařilo. Není to pro Českou republiku ostuda? Není, je top spíše ostuda předpojatého komnentátora. A není to absurdní? Pokusil jsem se dokázat, že absurdní je komentář. (ŠOK). Pokud to není autorova zkratka, pak tento materiál v elitních Britských listech šokem pro mne je.
Miloš Štěpánek
Premiér (prý) PLNĚ podpořil zásah policie
V pátečním (13. 10) komentovaném zpravodajství BL je pod nadpisem (který uvádím zkráceně) materiál odlišného obsahu. Věřím, že nešlo o snahu vyrovnat rekord Lidových novin zaregistrovaný v premiérově sobotním (odmítnutém?) návrhu "konce války s novináři". (LN nad informací o premiérově snaze udržet Motejla v křesle ministra spravedlnosti umístily právě opačný nadpis). Bez velké píle lze nejen v LN najít takových případů přehršle. V pondělní celostránkové facsimilní replice se za svůj lapsus nejen neomluvily, ale nenalezly lepší výmluvu, než že "tenkrát nebyly ve škole" (pardón: na tiskové konferenci). Sebereflexe Britských listů ovšem bývá jiného ražení.
A z tohoto hlediska se zamýšlím jak BL prezentovaly přijetí policistů premiérem a policejním prezidentem.
a) Přečtěme si nejprve společně "sine ira et studio" reportování o oficiálním stanovisku k (nepřípustnému) chování policistů vůči zadrženým se zvláštní pozorností k zvýrazněným slovům.
Ke stížnostem na brutalitu policie na služebnách řekl policejní prezident, že evidují 60 podání, která si stěžují na postup policie. Označil je za nejasná, nekonkrétní a zprostředkovaná. "Nemohu vyloučit nějaké individuální excesy," řekl Kolář, odmítl ale, že by policisté na služebnách systematicky v chování vůči zadrženým porušovali zákony. Policejní ředitel to říkal v přítomnosti premiéra, a je si jistě vědom, že v polistopadovém období dlouhotrvající odpor veřejnosti k jakýmkoli mocenským orgánům nevedl do řad policistů jen samé andílky, tabulková místa pomáhá naplnit teprve v posledních dvou letech rostoucí nezaměstnanost.
Opravdu si někdo proti této faktografii protestuje. Opravdu si myslí, že s přihlédnutím k normám diplomatického a i parlamentního způsobu vyjadřování je v nadpisu obrat "PLNĚ podpořil" oprávněný? Může nějaký odpovědný politik být vůči "celému bezpečnostnímu sboru" kritičtější? Konečně zraněných mezi policisty nebylo zanedbatelně a že by je opravdu mělo na svědomí jen špatné velení?.
b) Zbývá tedy posoudit, zda se v obratu "PLNĚ podpořil" epiteton hodí na vágní spekulace o bretšnajdrování. Není pochyb o oprávněnosti zprávy, že premiér (a již dříve ministr vnitra) Odmítl "dezinformační kampaň" obviňující policii, že mezi demonstrující odpůrce MMF a SB nasadila své provokatéry, kteří v centru Prahy ničili výlohy obchodů.
Co by provokace mohla přinést? Čistě fabuluji: jen otřesení posic policie, ministra vnitra, vlády. Opravdu jsou v policii síly, které chtějí takovou destabilizaci mocenských složek, o které se zjara vedl spor mezi ústavními činiteli?
