Ivan Langer protestuje: "Veřejnoprávní televizi zrušit nechci." Skutečně ne?
Jan Čulík
Jak jsme uvedli v minulém vydání BL, v týdeníku Respekt vyšel toto pondělí ostudný rozhovor s předsedou mediální komise českého parlamentu Ivanem Langerem, v němž tento politik dokázal, že jeho předsednictví v této komisi je pro české sdělovací prostředky tragedií. V normálních demokratických zemích usilují politikové bez ohledu na svou stranickou příslušnost o to, aby byly sdělovací prostředky kompetentním kritickým partnerem politiků, aby byly kontrolou jejich moci. Inteligentní politik prosazuje tyto principy, i když je třeba ve vládě, protože ví velmi dobře, nejen že jsou ku prospěchu demokracie v jeho zemi, ale i to, že se mu mohou velmi hodit, až bude jednou v opozici. Prospěch kultivace demokracie je prvořadý: v anglosaském prostředí znám jen málo politiků, kteří by tak urputně, na úkor společenského prospěchu vlastní země, prosazovali svou osobní politickou kariéru, jak to dělají někteří dnešní čeští třicátníci až čtyřicátníci mezi českými politiky (jde o osoby nejrůznější stranickopolitické příslušnosti a Ivan Langer mezi nimi zaujímá významné místo). Ve svém rozhovoru pro Respekt (redaktorovy otázky byly dost povrchní) Langer dokázal,
že ve funkci předsedy parlamentní mediální komise může rozvoji českých sdělovacích prostředků ve výše uvedeném smyslu jen škodit. Včera jsme k této věci v Britských listech napsali:
V rozhovoru v tomto listě (v Respektu, pozn. red.) Langer přesvědčivě zdokumentoval, že jednak naprosto nerozumí problematice sdělovacích prostředků (zastává se názoru, že by bylo správné zrušit veřejnoprávní televizi - takto skvostné rozhovory skutečně stojí zato překládat do světových jazyků: už vidím jak by se Langerovi ze srdce vysmáli třeba britští konzervativní poslanci! Ve světovém kontextu by si totiž český politik bezpochyby nedovolil takto drze vyslovovat hlouposti, protože by riskoval znemožnění) - a jednak z rozhovoru čiší bezostyšná touha sdělovací prostředky podřídit vůli sekretariátů hlavních politických stran. Jen tak je si možno vysvětlit, že Langer požaduje, aby pořad Naostro byl měkký, "spíše lehce populárně-bulvární pořad (sic!), který ukazuje významné osobnosti v jiném světle, než jsou lidé zvyklí je znát." Ano, přesně tohle by ODS potřebovala, aby televize nedávala politikům ostřejší otázky, aby nikdo nekontroloval, jakou práci dělají, ale aby jim "lehce bulvárními pořady" dělala reklamu. Jenže právě za komunismu bylo obyvatelstvo Československa proměňováno v děti, které neměly možnost nijak ovlivňovat politickou činnost vládnoucích papalášů - právě za komunismu odváděla televize pozornost občanů zábavnými pořady od věcí veřejných. V demokratických zemích usilují politikové v první řadě o kultivaci sdělovacích prostředků, jejichž významnou rolí je podporovat a rozvíjet demokracii a nezávisle kriticky hodnotit práci politiků. Je tristní, že Langer je buď tak omezený, nebo tak sobecky soustředěný na vlastní kariéru, že zjevně usiluje zničit takové sdělovací prostředky, které by potenciálně mohly hrát v rozvoji české demokracie významnou roli. Je to taky nesmírná hanba. (JČ)
V reakci na to se ozval Ivan Langer. Konstatuje, že prý veřejnoprávní Českou televizi zrušit nechce. Píše:
-----Original Message-----
From: Ivan Langer [mailto:ivan@langer.cz]
Sent: Tuesday, October 24, 2000 8:41 PM
To: jcu2@cableol.co.uk
Subject:
Vážený pane Čulíku,
přiznám se, že při náhodném pročtení dnešních Britských listů jsem se nestačil divit tomu, jaký nesmysl jste schopen vyprodukovat právě Vy, který se tak často dovoláváte novinářské profesionality a etiky.
Byl bych velmi rád, kdybyste si našel dostatek času ke znovupřečtení (četl -li jste ho vůbec) posledního vydání Respektu a přesně mi odcitoval moje slova, kterými vyjadřuji svůj názor na to, aby byla veřejnoprávní televize zrušena, jak rádoby vtipně glosujete ve svém komentáři.
Vzhledem k tomu, že nic takového tam nenajdete, protože jsem nic takového neřekl, věřím, že naleznete dostatek slušnosti a profesionální etiky v sobě samém a veřejně se mi za vaše lživé prohlášení omluvíte. Stane-li se tak, jsem připraven s Vámi na toto i jiné mediální téma věcně a racionálně diskutovat.
S pozdravem
Ivan Langer
Příslušná pasáž z inkriminovaného rozhovoru z Respektu je zde:
Zamýšlí sněmovna privatizovat ČT?
Ivan Langer: Konkrétní záměr privatizace České televize neexistuje. Ale úvahy tom, zda na počátku třetího tisíciletí mají veřejnoprávní média smysl, je potřeba brát vážně. Považuji za logické, že osoby, které mají liberální vidění světa, pochybují o nutnosti ukládat občanům povinnost, ať si platí veřejnoprávní médium.
Nebyli bychom bez veřejnoprávní televize evropskou raritou?
Ivan Langer: Myslíte si, že vše evropské automaticky znamená, že to je správné? Já o tom velmi vážně pochybuji.
Není právě veřejnoprávnost zárukou věrohodnosti informací, které dostávám?
Ivan Langer: Nejsem přesvědčen o tom, že veřejnoprávnost rovná se věrohodnost. Zbytečně podceňujeme soukromá média, dáváme jim nálepku bulvárních, senzacechtivých.
Přiznám se, že jsem se při četbě dopisu Ivana Langera docela zalekl, jak je možné, že má čelný český politik tak velké potíže s realitou, že může tvrdit, že výše uvedená pasáž neznamená, že chce zrušit veřejnoprávní televizi.
Vím přirozeně, proč byl Langer nepříjemně překvapen, že jsem poukázal na tento jeho politický program, vyplývající z výše uvedeného rozhovoru. Langer se totiž v českém politickém prostředí za poslední léta dobře naučil politické obojakosti. Dělají to politikové snad všude, ale snad nikde není tato praxe tak výrazná jako v České republice.
Chce-li totiž politik něco veřejně říct, ví, že ve společnosti existuje množství nejrůznějších postojů a zformuluje-li svůj názor otevřeně a na rovinu, nutně tím určitou část společnosti, která s tím nesouhlasí, bude iritovat - potenciálně může přijít o voliče.
Proto si zejména čeští politikové navykli nechávat si při svých výrocích otevřená zadní vrátka: pokud jim někdo namítne, že chtějí prosazovat něco skutečně nepřijatelného či hloupého, mohou vždycky říct, že to tak ve skutečnosti vlastně nemysleli, že.
Anglicky se těmto výrazům říká weasel words a jsou charakteristickým rysem nesolidnosti. Pokud totiž v něco věřím, je etické za tím stát plnou vahou své osobnosti. Je podvod říkat něco jen napůl, abych pro jistotu, pokud se mi to nepodaří prosadit, nebo pokud se ukáže, že je má idea nenosná, nepopulární, nepraktická či hloupá, mohl najednou začít tvrdit, že jsem to tak nemyslel.
Obojakost je v politické kultuře v České republice oblíbeným rysem a Ivan Langer využívá weasel words velmi úspěšně a s co největším efektem. Ve výše citovaném rozhovoru v Respektu jsou však jeho zadní vrátka velice malá a velmi pochybujeme, zda by se mu jimi tentokrát podařilo prolézt bez odřenin. Tak parlament sice podle Langera teď nehodlá ("konkrétně" sic! - co to znamená?) privatizovat Českou televizi, avšak úvahy, zda veřejnoprávní média mají smysl, je podle Langra nutno brát vážně. Langer pochybuje o nutnosti ukládat občanům povinnost platit si veřejnoprávní médium. I kdyby byla ČR bez veřejnoprávní televize evropskou raritou, všechno evropské není podle Langera automaticky správné. Je špatné podceňovat komerční média. Mám si připadat jako blázen a považovat tyto výroky za Langerovu podporu rozvoje veřejnoprávní televize?
Nechť se Ivan Langer přestane se skrývat za obojaká slova.
Pokud si Langer skutečně myslí, že je třeba veřejnoprávní sdělovací prostředky kultivovat a rozvíjet, tak, aby splňovaly základní roli sdělovacích prostředků v demokracii, jak ji definují nesčetní mezinárodní mediální teoretikové, totiž roli kontrolora moci politických stran a katalyzátora veřejné diskuse o tom, co politikové dělají během svého funkčního období, nechť to řekne naplno a vysvětlí, jakým způsobem chce přispět k tomu, aby se české veřejnoprávní sdělovací prostředky staly skutečně efektivním, hrdým a nezávislým analytikem a kontrolorem českého politického procesu, ku prospěchu občanů země, které chce Langer jako politik zastupovat.
Pokud naopak Langer zastává názor - který jasně vyplývá z jeho rozhovoru pro Respekt - že by se veřejnoprávní média měla zrušit, nechť se neskrývá za weasel words, nechť to vybalí otevřeně a nechť prezentuje i své argumenty, aby v této věci mohla vzniknout otevřená a racionální veřejná diskuse. Na své názory má právo, my však máme právo napsat - pokud dospějeme k takovému přesvědčení - že jsou neinformované a pošetilé. A podpoříme tato tvrzení věcnými argumenty.
