Tři miliony Palestinců jsou ve vězení, které bývalo jejich domovem
Malake Kafishová byla sedm měsíců těhotná a těšila se na narození svého druhého dítěte, napsala včera reportérka Suzanne Goldenbergová v deníku Guardian.
Pak náhle, minulý čtvrtek večer, tak jako během tolika večerů ve starobylých uličkách města Hebronu - kde dochází k nejostřejším bitkám - uslyšela střelbu.
Zůstala stát jako zkamenělá na místě. "Zněla střelba, slyšela jsem, jak přilétají bojové vrtulníky, a byla jsem úplně v šoku." Začala krvácet a rozeběhla se směrem ke schodům, během posledních několika kroků zakopla a svalila se na zápraží svého domu.
Příbuzní zavolali záchrannou službu V důsledku zákazu vycházení, který musí ve starém městě v Hebronu dodržovat 40 000 Palestinců, trvalo hodinu, než sanitka přijela. Dva vojáci trvali na tom, že musejí paní Kafishovou prohlédnout.
Než sanitka dorazila do nemocnice, musela projet čtyřmi dalšími silničními kontrolami. U každé silniční kontroly otevřeli vojáci dveře sanitky a civěli na ženu s popelavou tváří uvnitř. Než záchranka dojela do nemocnice, cesta, která normálně trvá pět minut, trvala hodinu a půl. Dítě bylo mrtvé.
"Lékař mi řekl: ´Kdybyste přijela o dvacet minut dříve,dítě jsme mohli zachránit.´"
Rodina Kafishova patří mezi skryté oběti téměř čtyř týdnů zabíjení. 6. října, ve snaze zastavit protesty Palestinců, ozbrojených nejen praky, ale i zbraněmi, uzavřela izraelská armáda Západní břeh Jordánu a Gazu a tak umístila téměř tři miliony Palestinců do vězení.
Ve starém městě Hebronu - což je zvlášť nebezpečné místo konfliktu, protože je tam přítomno ve čtvrti, která vypadá jako pevnost, asi 200 židovských osadníků, je situace ještě horší. Od 1. října nesmí tam palestinské obyvatelstvo 24 hodin denně vycházet z domu. Židovští osadníci smějí vycházet, kdykoliv chtějí.
Vzhledem k tomu, že se příměří rozložilo, Izrael zintenzivňuje svou vládu nad palestinským územím, odřezává silnice do měst a vesnic betonovými barikádami a pytli s pískem. Nablus, Betlém a Ramallah jsou v podstatě úplně odříznuty od vnějšího světa.
V Gaze, která je obklopena plotem, nabitým elektrickým proudem, je izolace totální. V pondělí uzavřel Izrael letiště v Gaze, a tak zlikvidoval poslední možnost dostat se z Gazy do vnějšího světa.
Asi 110 000 Palestinců, kteří pracují v Izraeli, nemohou do práce. Další tisíce osob, které bydlí na západním břehu Jordánu, také prostě nemohou do zaměstnání."
Úředníci na ministerstvech nemohou do práce, učitelé se nedostanou do školy. Je možné nakonec někam dojet, ale trvá to vždycky dvakrát tak dlouho. V podstatě patří silnice jen židům, konstatují místní lidi.
Pod přísným pohledem izraelské hlídky na sousední střeše drhne Nasiha Abu Dahoud podlahu na svém dvoře. Včera nasbírala dvě nákupní igelitové tašky, plné vystřílené munice.
Ze všech izolovaných rodin ve starém městě Hebronu trpí její rodina ponížením v tom smyslu, že patří k nejchudším. Když se jim vede nejlépe, její manžel, Naif Mohammed pracuje jen jeden den týdně jako nádeník a vydělává za to přibližně 18 liber. Vzhledem k tomu, že během nynějšího zákazu vycházení manžel nevydělává, rodina nemá vůbec žádné peníze. Většinu dní dává paní Dahoudová své šestičlenné rodině jen jedno jídlo denně, hustou polévku, kterou rozdává místní chartativní organizace.
"Už to trvá 23 dní a já pořád nechápu proč," konstatuje. "Dobře, děti házejí kamením, ale je to důvod dát 40 000 lidí do vězení? Proč prostě nechytí ty děti a nenechají nás ostatní na pokoji?"
