Britské listy

středa 1. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

Komentovaný přehled zpráv Odkazy:

Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Násilí, média a česká společnost:"My chceme svůj klid!"

Debata o policejní brutalitě v ČR nevznikne (Pavel Černý) Česká republika: cesta vlakem plná problémů:

Úplatky vojákům a schovávání se na záchodě během šestihodinové cesty, která trvala věčně (Los Angeles Times) Recenze:

Městopis : 50 autorů, povídek, měst (Michaela Černá) Znovu byty:

Panel story a paragrafy (František Roček) Sdělovací prostředky a česká společnost:

Co je měřítkem "kvalitních osobností"? (Jindřich Pařík) Jak píše Jindřich Šídlo v Respektu:

Ad "Povolejte Motejla" (Miloš Štěpánek) Československá Společnost pro vědy a umění v Americe:

A New SVU Web Site Goes Public (Miloslav Rechcígl) Česká politika a Václav Havel:

Příští guvernér (Ivan Hoffman)

Ikona pro Vaši stránku...

Komentář "politikářský"

ad Povolejte Motejla - (Jindřich Šídlo, Respekt 45/2000 - 30.10)

Miloš Štěpánek

Poté co mne zaujala přiléhavá pracovní komenáře, pokouším si pro sebe hodnotit přečtená dílka pomocí tohoto etalonu, tedy z hlediska objevování souvislostí, na první pohled neznámých či neviditelných. Pokud místo toho nacházím žonglování s nedokazovanými dohady a (nežalovatelně) nactiutrhačnými narážkami, nejde o příspěvek (před časem by se dodalo "smysluplný") ke kultivaci politiky, ale o další dávku politikářské imise do našeho mediálního smogu.

Jaké nové, na první pohled neznámé či neviditelné souvislosti se od komentátora Šídla dozvídáme?

...o roli ombudsmana

K samotné funkci nám téměř podprahovými narážkami sděluje, že si jí autor příliš neváží. Patří mezi instituce, "které ve skutečnosti za moc nestojí", nemá "žádné ohromující pravomoci", za to "zhruba stejně špatnou pověst jako Senát". Tak si vzpomínám, že jisté politické síly dlouho bránily jeho uzákonění (podobně jako brání obecnému referendu), pak dokázaly jeho pravomoci spíše minimalizovat. Autor je nejmenuje ani neodsuzuje. A pokud jde o špatnou pověst mezi lidem (nikoliv o virtuální realitu v médiích), nebude asi tak špatné, když úředníkům vznikl problém, jak zacházet s občanské podněty pro jeho práci, když instituce bez šéfa k tomu ještě není oprávněna.

K údajné špatné pověsti ombudsmana prý vedl "nedůstojný způsob jeho vzniku" (v politickém komentáři by bylo zajímavé prstem ukázat na ty kazisvětské politické síly, které nedůstojnost vyvolaly a čím).

...o výběru ombudsmana

Už sám "výběr prvního šéfa" byl pro špatnou pověst funkce fatální. Ten ovšem u autora tak jako tak nemá šanci, "při zcela nesmyslném způsobu volby".

Nad tím je sice možné se rozčilovat, ale v praxi se musí funkce a stanovená procedura volby brát jako fakt a jednat. Za námitkou mimo to pociťuji - v jistých kruzích zhoubně rozšířený - až anarchický despekt vůči jakýmkoli státním institucím a definovaným procedurám, bez kterých se v té či oné podobě nelze obejít v žádné společnosti, natož demokratické. Jestliže se znelíbí, je třeba definovat nedostatky a opět demokratickou procedurou provést změnu. Časté všeobecné znevažování struktur a popisu práce institucí je pro demokracii - myslím - kontraproduktivní.

Jak měla být nová funkce obsazena? "První volba ombudsmana ...počátkem léta byla trapasem. Strany se nedokázaly shodnout vůbec na nikom". To je ovšem špatně a příčina byla očividně v tom, že kandidatury nebyly mezi politickými silami předjednány. Když se z toho vyvodilo poučení a připravily se kroky proti opakování "trapasu" - to je o kandidátech se jednání předem vedla (a mezi kým se mohla svést než mezi parlamentními stranami?), bylo to podle komentátora také špatně, když o tom "nedůstojným způsobem ... handlovala místní elita." Takže pro všeobecnou spokojenost by ombudsman snad měl prostě spadnout s nebe.

Tím ovšem nepopírám, že politikaření je na naší veřejné scéně dost a dost, že se na skutečnou politiku (=správu věcí veřejných) nabaluje, že na ní parazituje. Je však přece legitimní, když každá strana a různé občanská (nejen lobbyistická) seskupení se všemi silami snaží prosazovat zájmy svých stoupenců. Z machiavelistických důvodů mají (odsouzeníhodný, ale pochopitelný) důvod své zájmy někdy kamuflovat. Právě to by však měl být denní chlebíček žurnalistů. Jako "hlídací psi demokracie" (což není nadávka, ale emocionální výrok ze samotných novinářských kruhů), či té demokracie "čtvrtý pilíř" by měli soustavně tyto politikářské nešvary konkrétně pojmenovávat, důsledně odhalovat a sledovat, viníky jmenovitě pranýřovat. Co jsme se v tomto směru od Šídla dozvěděli? Protože prakticky nic, tak snad sděluje více alespoň

...o nejpravděpodobnějším kandidátu

Naneštěstí ani to ne. Motejl osobně není jako funkcionář komentátorovi příliš sympatický. I když "není spravedlivé tvrdit, že dostane post ombudsmana ... za své zásluhy coby jakousi trafiku",."...bude se prý muset smířit..., že ze všech možných kandidátů vadí nejméně." Komentátor mu připisuje mu prosťáčkovství, když projevil upřímně obavy "aby se jeho volba nestala předmětem ‚politického obchodu'"(Komentátor posměšně poznamenává: "Ve které zemi prý pan doktor žije", aniž podezřívá, že samotný tento postoj působí na politickou kulturu blahodárně.). Poněkud nekonsistentně však ho lituje, že mu prý stejně hrozí být "v historii zapsán jako muž dodávající lesk" institucím svého působení. Komentátor dokonce naznačuje, že manekýnskou roli hrál Motejl již po dosazení(!) do čela Nejvyššího soudu v roce 1990. Dále prý Motejl (dehonestující slovíčka zvýrazňuji) "svým věhlasem znovu ochotně zaštítil sestavu /a teď pozor!/ osvědčených lhářů ... a arogantních kuriozit". (Jen na okraj upozorněme, že tu už jsou výrazy na hranici žalovatelnosti. A to je druhoplánový politikářský tah: Jen ať se politik zkusí ohradit - to by byl útok na svobodu tisku. A etický orgán médií působící do vlastních řad je v nedohlednu).

Že by za Motejlem byla nějaká pozitivní práce? Zvláště účast v "socanské" menšinové vládě jakékoliv pozitivní hodnocení politikářsky smazává. Jakoby renomé tohoto činitele potřebovalo posílit, autor nad nim velkodušně neláme hůl a pro budoucno mu dává podmínečně šanci. Poslechněte jak: "Třeba už Motejl ve svém věku nemá chuť dělat důvěryhodnou dekoraci!" No tak pěkně děkuju. A tomu všemu předcházela v první odstavci věta. "Před osmašedesátiletým Motejlem tak stojí zřejmě poslední velký úkol jeho profesionální kariéry". Povšimněte si slovíčka "zřejmě". Jak často se používá stejně jako "patrně" jen ve smyslu "asi". Oba výrazy jsou však svou etymologií spojený se "zřením", "spatřením", tedy opět podprahově jako by s "očividností", že další osud tohoto činitele je před ukončením. Takovíto hrobaříci by se ještě mohli hluboce mýlit.

Objevování souvislostí funkce ombudsmana, jeho volby a pravděpodobného kandidáta, na první pohled neznámých či neviditelných, se tedy podle mého názoru nekonalo. Takže jsem se asi spletl v žánru, a sepsání redaktora Šídla nebyl komentář. Nu což: "Učení - mučení". Ale hodně jsme se dozvěděli o názorech (a možná i politickém - či politikářském - profilu osobnosti) pana redaktora.