Díky Bohu za Kajínka
Nad stránkami novin a při sledování televizních programů jsem se v posledních dnech často kladl otázku, čím by na nápady jinak chudá média naplnila své stránky a vysílací čas, kdyby šťastnou náhodou vrah Kajínek nepocítil neodolatelné nutkání dostat se na svobodu.Pilný čtenář,televizní divák či posluchač rozhlasu by dnes snad již mohl zpaměti odrecitovat přesný harmonogram posledního Kajínkova dne na Mírově a všechny technické detaily útěku. A v hlavě mu znova začal vrtat červ pochybnosti o rozumnosti zrušení trestu smrti.Jaký praktický užitek mu tyto nadbytečně opakované informace a úvahy přinesou, není jasné.
Celý ten mediální hluk slouží ohlupování občanů a odvedení jejich pozornosti od podstaty věci k zástupným problémům.Lidem - ale bohužel ani novinářům - v tom bezbřehém víření nadbytečných slov nezbývá čas na to, aby se hlouběji zamysleli nad tím, co vypovídá fakt Kajínkova útěku o poměrech v represivních orgánech této země.
Selhání ozbrojených sborů vnitřní bezpečnosti státu nejsou totiž úplně ojedinělým jevem a jen náhodou se tentokrát projevilo u ostrahy věznic. Veřejnost se o takových událostech dozví jen zřídka.Právě tento případ by však pro svou závažnost měl společnost varovat a vyburcovat ji, aby se začala důkladně zajímat o to, jak jsou vlastně řízeny složky, které se mají starat o vnitřní bezpečnost státu.Tak by se snad veřejnost konečně dozvěděla sladké tajemství, že bezpečnostní sbory si stále ještě s sebou nesou dědictví totalitní minulosti v podobě předlistopadových "nepostradatelných odborníků" a z oné neslavné minulosti převzatých špatných organizačních postupů a zvyklostí. Chovají se pak jako orgán totalitního státu, t.j.jako nezávislý celek, uzavřený občanské společnosti a nad ni nadřazený,vymykající se kontrole veřejnosti. V takto vzniklém prostředí, do kterého není zvenčí vidět, se žije dobře i líným a neschopným a daří se v něm lhostejnosti k úkolům, neprofesionalitě, nekázni a občas - doufejme,že jen výjimečně - také porušování lidských práv a korupci. Mimo to v něm bohužel také strádají pocity zmarněnosti kvalifikovaní lidé s čistou minulostí, kteří by rádi dělali svou práci dobře. Jednou se tento nepříznivý stav projeví několika vytlučenými výklady, po druhé bezdůvodným zadržením cizince, jindy bezdůvodně se vlekoucím a k výsledku nevedoucím trestním řízením a nakonec útěkem nebezpečného vězně. Veřejnost nic netuší, klidně spí a hlídací psi demokracie na tento stav ani nezavrčí, natož aby zaštěkali.
