Úředník na službě veřejnosti

Miloš Štěpánek

ad Petruška Šustrová: Definitiva. Konečně. (Lidové noviny 3. 11)

Trefná charakteristika dvou období polistopadových dějin českých médií praví: Do roku 1997 je ovládal "démon souhlasu", od té doby do současnosti "démon negace". Pozůstatky těchto deformací nalézáme denně i v drobných poznámkách renomovaných žurnalistů.

Komentátorka prezentuje zprávu o projednání zákona o státní službě ve vládě pozitivně (i když - s přihlédnutím k titulku její poznámky - asi až příliš optimisticky, jak rozvedu níže.). Avšak vliv démona negace ji nedovoluje, aby sdělení vyznělo bez výtky, že "Vláda se konečně rozhoupala". Nicméně v posledním odstavci vlastně její aktivitu doceňuje, když připouští, že by "Stálo ... ovšem(?!) za zamyšlení, proč se ke stanovení zákonného rámce státní služby neodhodlala žádná z předchozích vlád...". Výzva k zamyšlení od ní nevyznívá příliš přesvědčivě, protože sotva kdo pochybuje, že většinu příčin velmi dobře zná už z dob, kdy za svého působení ve státních službách sama podlehla dobovému démonu souhlasu. Sebekritika by musela říznout do živého (vlastního i kamarádů).

Námitky proti takovému zákonu i politické síly stojící za nimi jsou stále ještě viditelné neozbrojeným okem, takže jen sotva lze již nyní prohlásit Lepší pozdě než nikdy, jako by již řešení bylo prosazeno. První reakce politické scény signalizuje jen podporu se strany čtyřkoalice, a to velmi rámcovou. Odtud však současně zaznívají podezřelé připomínky, které připomínají někdejší kastrační přístup odpůrců komise pro cenné papíry, ombudsmana, správní či soudní reformy, které v jistých případech měly za následek málo životné mrzáčky.