O vlastenectví? - Nebo o metodologii veřejného diskurzu?
Miloš Štěpánek
JČ doprovodil mé půlnoční zamyšlení nad potleskem publika při "proroctví" na představení Libuše v Národním divadle dne 1.11.2000 svým komentářem. Přiznávám, že jsem tuto svoji causerii bral na lehkou váhu a nepsal ji jako východisko pro hlubší výměnu názorů. Když už ale motyka spustila, nehodím úplně ručník do ringu.
Repliku však zařadím do svých dřívějších úvah o rezultativnosti společenského diskurzu - k jejímuž posilovaní má Internet mimořádné předpoklady. K rámci dále patří mé stanovisko k "linii (Britských) listů", volající po opatřeních proti stávajícímu rozostřování hledisek, rozptylování pozornosti a po překovávání názorové roztříštěnosti. Obecné argumenty jsem asi nevyjádřil dosti přesvědčivě. Snad budu úspěšnější s konkrétnějšími připomínkami.
Poznámky redakce za jednotlivými příspěvky mají obecně své oprávnění. Avšak i dobře míněný dovětek může odvádět vůbec od tématu (1); nebo vedle podnětných impulsů (2)obsahovat i formulace jen sotva opodstatněné (3).
ad 1) Můj příspěvek byl o vlastenectví, a tak je první komentář JČ "mimo mísu", když pootevřel polemiku s názory B. Kurase na NATO a mezinárodní vztahy. Jakkoliv jsou kuriózní, v krátké poznámce se s nimi nelze přiměřeně vypořádat. Proč tedy námět otevírat touto formou? Proč ho raději jen neregistrovat a - pokud je téma předmětem zájmu listu -, získat ke spolupráci jednoho či více odborníků, aby se kvalifikovaná výměna názorů mohla dovést do smysluplných závěrů, které nemusí být konsensuální, ale třeba jen v podobě dilemat, alternativ. To bych považoval za užitečnější.
V poznámkách k aplausu uprostřed Libušina proroctví jsem sice z Kurasova "úhlu pohledu" citoval, avšak jen formulace s jeho necitlivými a nepodloženými (s argumenty "asi", "nejspíš") spekulacemi o názorech národa na NATO, tak říkajíc jen ve "vlasteneckých" souvislostech". Utéci po tomto oslím můstku mimo téma polemiky není fér (nebo je "unfair").
ad 2) Dvojnásobná škoda pak je, když v řadě svých následujících poznámek-otázek k "vlasteneckému" tématu (rovněž zhusta spekulativních) JČ nezaujímá výslovné stanovisko k národnostnímu nihilismu této Kurasovy "předmluvy". Souhlasí se mnou, že se u nás národní nihilismus mimořádné rozšířil, nebo je popírá? Pokud ke škodlivému oslabení vlastenectví došlo, pak je "návrat k normálu" jev pozitivní.
Neprojevuje se oslabené vlastenectví např. v tom, že i v den státního svátku v České republice vyvěšenou státní vlajku aby pohledal? Jak to kontrastuje s každodenní vlajkoslávou ve Francii, Británii či USA - je to snad projev jejich "nejistoty v nově vznikajícím světě"? A zda je i pro ně "vlastenecká hrdost spíše handikapující"? Vlastenectví samozřejmě není totéž co fangličkářství - což jsme si jako skauti četli v Kiplingově povídce Vlajka (v knížce Stopka, brouk a spol.) Trefně však také napsal George Mikes (čti mee-cash", jak vysvětluje ve své knížce How to be an Alien tj. Jak se státi cizincem - kdysi byl snad i u nás populárnější než prof. Parkinson či Murphy) že na rozdíl od všech států světa, v Británii se děti ve škole neučí, že jejich země je ta nejlepší. To už dávno vědí.
(3) Opakuji, že jsem nepsal studii o nacionalismu, v níž skutečně "nestačí jen konstatovat, že lidi tleskali při Libuši". Napsal jsem jen poznámku o svých pocitech po příjemném večeru s minimem narážek na současnou politiku. Nemohu potvrdit, že by Libuše byla nějak zvlášť vřele přijímána všeobecně "za komunismu", ale v rozjitřených dobách ohrožení - po okupaci německé či sovětské. Samozřejmě souhlasím, že "České vlastenectví, to je ještě složitější otázka". Necítím se však, že bych na položené otázky mohl poskytnout kvalifikované odpovědi. Rád si je přečtu. Za sebe mohu zas jen vyslovovat svoje dojmy.
A k nim rozhodně nepatří, že by Libušino proroctví byla nacionalistická árie. Podobně jako Deutschland über alles nebyla při svém vzniku za Haydna píseň imperialistická (když v rozdrobených státečcích se i dle Heineho necítil nikdo dobře - na což se zapomíná - a podmínka zlepšení (nemluvě o velikosti Německa) zněla "wenn es steht im Schutz und Trutze, brüderlich zusamenhält" (SE&O - protože němčinu jsem dávno zapomněl).
K otázce zda může ...(komukoliv!) .... vlastenectví skutečně zajistit pevnější místo v Evropě a ve světě? si odvážím dát odpověď podmínečně kladnou. Budeme-li v souladu s T.G.Masarykem a ideály humanitními pohlížet na českou otázku, jako na otázku světovou.
Poznámka JČ: Je velmi obtížné posoudit, zda si Britové (a kteří) myslí, že jsou nejlepší na světě - britská média jsou plná ostře sarkastických pořadů a článků o britské (anglické, skotské) nedokonalosti, v poslední době například v souvislosti s havarijním stavem železnice po privatizaci na téma "Jsme druhořadý národ?" (Téma je to nesmyslné, stejně jako v českém případě, argumentace je to rasistická.) Nevidím v Británii žádnou vlajkoslávu, v žádném případě se tu nevyvěšují vlajky na státní svátky, snad ani žádné nejsou, jen velmi pohodlná, nepolitická, občanská volná pondělí (Bank Holidays, původem většinou svátky náboženské.) O dalším - například je vlastenectví - a jaké? - užitečné nebo naopak svazující? - a kdy, za jakých okolností - by bylo nutno diskutovat, sám na tuto otázku nemám odpověď, mám však podezření, že vlastenectví nabývá často dosti omezujících, nacionalistických forem, které otupují náš rozhled po světě, který by mohl vést k našemu politickému i ekonomickému úspěchu.
