Oni a my
Volební den 12.listopadu 2000, věnovaný historicky prvním volbám do krajských zastupitelstev a obnovení jedné třetiny Senátu Poslanecké sněmovny ČR, byl listopadově pošmourný a jeho výsledky nejsou o nic veselejší, a to bez ohledu na čí straně stojí komentátor.
Jejich hlavním sdělením je totiž nezájem občanů o správu veřejných záležitostí, který se projevil nízkou volební účastí.
Neprůhledné mocenské hry, které trvale předvádějí parlamentní strany, podivné a často skrytě působící vztahy mezi různými neformálními strukturami politické scény a uvnitř nich, petrifikace stranického systému, zavánějící vznikem nové "národní fronty" a zejména zřejmá netečnost části politické reprezentace k veřejnému mínění a produkce polovičatých, někdy těžko pochopitelných politických rozhodnutí, rozdělily opět národ na pověstné "ony a nás".
"My" jsme ti, kteří v pohodlí u televize, v bezpečí zaplivané hospůdky nebo v kruhu přátel, nevěřícně kroutíme hlavou nad podivnými kousky vrchnosti s úlevným vědomím, že nemáme možnost cokoli změnit na daném běhu věcí.
"Oni" jsou ti, kteří za naše peníze rozhodují o nás bez nás, dělají nepochopitelně špatná rozhodnutí a zneužívají výhod, plynoucích jim z jejich funkcí.
Propast mezi oběma skupinami je tak hluboká, že "nám" nestojí za to, abychom vyšli do nevlídného podzimního dne a hlasováním zamíchali poměry mezi "nimi".
Rubem téže mince je skutečnost, že do boje o kraje nevstoupila žádná nová významná mimoparlamentní síla, ačkoli vznik různých občanských iniciativ naznačil zralost společenské situace pro takovou eventualitu.
O přízeň voličů se jako samostatný subjekt neucházela skutečně výrazným způsobem ani žádná ze současných mimoparlamentních stran; překvapující je v této souvislosti zvláště mlčení Sládkových republikánů.
Slabá volební účast není příznakem voleb jen u nás.Projeví-li se v zemi,kde jsou poměry víceméně v pořádku a občané necítí naléhavou nutnost něco podstatného na nich měnit, je to něco úplně jiného než u nás, kde je spíše projevem rezignace na možnost dosáhnout změn.
Nepřehlédnutelným výsledkem je propad vládnoucí sociálně demokratické strany. Vzkaz voličů je jasný: strana růže usnula na vavřínech svých, ať již skutečných či pomyslných vládních úspěchů a podcenila mobilizaci voličů k účasti v její prospěch.
Jistě se při tom proti ní obrátily nedobré vztahy s novinářskou komunitou. Tyto volební výsledky velmi podstatně zhorší mocenské postavení sociálních demokratů a omezí jejich možnosti prosazovat jejich politické cíle.
Naproti tomu se mohou radovat občanští demokraté, kteří navzdory zátěži z minulých finančních skandálů upevnili své pozice do té míry, že mají jistě oprávněný důvod uvažovat nad opuštěním opoziční smlouvy a vyvoláním tlaku na předčasné volby. Výrazný úspěch čtyřkoalice hrozbu rozbití smluvněopoziční selanky a s tím související změny mocenských poměrů vyhrocuje do krajnosti. Vedení strany růže čeká horký podzim a boj o udržení Strakovy akademie.
