Zdravotnictví: nadstandardní lékařská péče - cesta do pekel
"V příštím roce chtějí lékaři nabízet pacientům nadstandardní placenou péči, která by byla nad rámec toho, co poskytuje běžné veřejné zdravotní pojištění."
Tak zní úvod článku Václava Pergla, obsahujícím informaci, kterou poskytl Právu poskytl David Rath, předseda České lékařské komory.
Rathovy názory by neměly uniknout pozornosti českých občanů, protože potenciálně ohrožují dostupnost lékařské péče v ČR a ve svých důsledcích mohou vést k její úplné likvidaci pro nedostatečně bohaté a vcelku paradoxně dostatečně zdravé občany.
Rath má pravdu, když říká, že (povolení nadstandardní péče) bude politickým rozhodnutím. Nemá ale pravduv tom, že bude "bolestné pro naše politiky". Těm to bude srdečně jedno. Bolestné to bude pro řadového občana, který bude neustále vydírán myšlenkou, že kdyby si připlatil, bylo by o něj lépe postaráno.
Tvrzení, že by šlo "například o to, že by lékař dal svému pacientu číslo svého mobilního telefonu a ten s ním kdykoli po telefonu mohl konzultovat svůj zdravotní stav, přijel za ním mimo svou pracovní dobu, prakticky kdykoli", je blábol.
Lékař je jen člověk, který nemůže denně zvládnout víc než určitý počet pacientů. Vidina příjmu za nadstandardní péči ho bude tlačit k rozhodování, komu ji poskytnout a komu ne. Tím bude ovlivněna nejen jeho péče standardním pacientům, ale nakonec dojde ke stratifikaci poskytnuté péče i mezi "nadstandardy". Kterou smlouvu asi lékař vytáhne, když mu budou rodit dvě pacientky současně?
Poskytování "lepší" péče je samozřejmě jen průhledná záminka k návratu k dobám, kdy bývalo zvykem vstupovat do ordinací s balíčkem kávy, flaškou nebo obálkou. Rath s jistou obměnou opakuje argumenty těch lidí, kteří by chtěli zaklejmovat rajón, který je potenciálně zlatým dolem.
Zdravotní péče o obyvatelstvo je věc velmi složitá a stále nákladnější, o tom není sporu. Jenže právě proto je nutné hledat taková řešení, která jsou v zájmu celé společnosti a nikoli jen v zájmu malých skupin lidí.
Pokud se nemýlím, pan Rath je lékař a tím ostudnější je podvod, který jako zástupce komory prosazuje.
Návrh nadstandardní péče totiž vychází z toho, že lékaři budou dále dojit krávu nemocenského pojištění a k tomu si budou přivydělávat na týchž pacientech, které jim pojištění dodává. Daňový poplatník má financovat základnu pro jejich záhumenkovou činnost.
Řešení tohoto problému je prosté, bude-li k tomu politická vůle. Vláda musí hrát s občany čistou hru a jasně říct tohle je standard pro všechny, tohle jsou prostředky, které jsou k dispozici, tolik můžeme platit lékařům atd.
Základem úspěchu je udělat z příspívání do fondu zdravotního pojištění základní odčanskou povinnost. Pokud se občan rozhodne platit vše z vlastní kapsy, proč ne. Jeho základní p říspěvek ale musí zůstat k dispozici pro standardní péči a pro nic jiného. Nadstandardní péči nelze považovat za přívažek k péči standardní, ale za zcela samostatnou kategorii soukromých lékařských služeb, které tudíž nemohou být financovány z fondu pro služby standardní. To je velmi důležité, protože jinak budou "nadstandardní lékaři" odčerpávat prostředky, které budou ve standardní péči chybět.
Není žádný důvod, proč by lékař nemohl podnikat mimo rámec nemocenské pojišťovny. Jenže když nezávislost, tak úplnou. Aritmetika je celkem jednoduchá. Kdyby lékař pracoval v průměru 8 hodin denně bez sobot a nedělí, pracoval by měsíšně 240 hodin. Kdyby měl vydělat 50 000 musel by si účtovat 208 Kč na hodinu plus příslušnou část provozních nákladů. Najdou-li se pacienti, kteří budou ochotni takovou sumu zaplatit ze své kapsy, proč ne.
Vláda a president by si neměli hrát na naše furianty a platit kdejakou stíhačkovou nebo jinou rundu. Občan by se jistě necítil zahanben, kdyby vláda jeho jménem sdělila světu, že zrovna není na zbraně a recepce.
Pokud lékařská komora již pět let koketuje s tím, že by si pacienti měli platit stravu a ubytování v nemocnici a jinak zvyšoval spoluúčast, lze ji označit za spolek omezenců, kteří nevidí dál než na stav svého bankovního konta. Lze jen doufat, že ministr zdravotnictví má víc rozumu.
Když nic jiného, tito pánové by měli vědět, že každé omezení přístupu k vyšetření a léčení vede k prohloubení problému a posléze k potenciálně daleko vyšším nákladům na léčení (chceme-li nemajetné vůbec léčit).
Stačí rozhlédnout se trochu po světě.
