Metr použitý na druhého použijme na sebe
ad Jindřich Pilař: Nestačí pro bláboly Neviditelný pes
Velice lituji, že se veřejný diskurz nedaří zkultivovat. Když se někomu v cizím článku něco znelíbí, pustí se do autora s veškerou možnou i nemožnou ironií, hlava nehlava, s jakýmikoliv improvizovanými argumenty po ruce, ať jsou opodstatněné nebo ne. Myslí si, že právě tak (i s "chlapáckým fekálním výrazivem) toho prvního zcivilizuje, protože blábolí.
Jak třeba civilizovaně a neblábolivě aurgumentuje Jindřich Pilař proti (daleko poklidněji prezentovaným) názorům Dalibora Žůrka.
Kdysi v roce ´68 jsem četl reportáž MS, jak jeden z jeho novinářů podstoupil v Rusku operaci slepého střeva - bylo to psáno v duchu "tupí ruští barbaři", žádná celková anestézie, jen lokální a na pooperační bolesti dobrá rada: buď moloděc, co by tomu řekla Zoja Kosmoděmjanskaja. Tehdá mi to připadalo jako doklad bolševického pohrdání jednotlivcem, tím, co cítí --- a vida, tu to máme - změkčilí čeští vojáci museli dostávat dvojnásobné dávky morfia, aby nekřičeli a nerušili. Vlastně to v tom Svazu bylo v pořádku - byli to chlapi, nesrali se s nikým.
Takže jemu operace pod lokálním umrtvením tehdy připadala jako pohrdání jednotlivcem (a dnes ovšem tuplem). Škoda že nečetl autobiografickou knihu "Chirurgovo srdce" předního sovětského kardiologa Uglova, kterou ideologická cenzura u nás nějakým divným řízením osudu v době normalizace nezakázala. Dozvěděl by se, že všeobecná anestetika byla v tehdejším Sovětském svazu tak mizerná, že stálé hrozilo riziko úmrtí pacienta. Takže pod lokálním umrtvením se operovala i srdce! Takže jsme zpět u vážného etického problému třeba jako u oddělení siamských dvojčat, kdy jedno může přežít a jinak pod vysoko zdviženým praporem humanity zahynou děti obě.
Nechci besedovat o policejním násilí, protože tam není o čem "diskutovat", ale je třeba jednat, napravovat. Pokud ale běží výměna názorů, tak prosím více rozvahy a klidu při výběru argumentů a slov. Takže více umírněnosti bych čekal i od vymítačů "blábolu".
Poznámka JČ: Řekl bych, že jsou daleko horší věci než "fekální výrazy". Ty jsou někdy na místě. Při jejich příliš častém používání ovšem dochází k devalvaci jejich hodnoty.
