Akce "hélium"?
Soudržnost novinářů (nebo jejich klikaření?)
Podle perexu Lidových novin (9.11) "Těsný výsledek voleb zmátl celý svět". Ještě že to byly volby v USA, v zemi, kterou nelze považovat za nevyzrálou (křehkou apod.) demokracii. Co by se asi psalo o tak skandální mnohastupňové blamáži (od úrovně amerických místních rozhlasových a televizních stanic, po předčasná blahopřání politiků domácích i zahraničních), kdyby se odehrála v transformujících či banánových zemích?
A při tom je tento decentní titulek vlastně klamavý. Zmatení světa přece nevyvolal samotný těsný výsledek, ale postupy amerických médií, jejich honba za sólokaprem, prvenstvím "za každou cenu"; jejich neprofesionalita. Mediální scéna v Česku je velmi citlivá na kritiku, zvláště ze strany politiků - speciálně na tu "movetonovou" (od salonního termínu běžného na přelomu končícího století "mauvais ton"). Ale i na ní se vztahuje přísloví: "Není šprochu...". Ve vřavě po Zemanovu "zastavení války s komentátory" jsem zaslechl (z prostředí Českého rozhlasu) jeden skutečně racionální hlas: zachovejme prý (my novináři) chladnou hlavu a prakticky prokažme, že všechna obvinění jsou neoprávněná.
Jaká tu byla příležitost vypátrat, který americký Šíma či Šarapatka odstartoval akci "hélium"! Zatím však kde nic, tu nic. Pravděpodobně platí, že novinář novináři oči nevyklove.
Poznámka JČ: Jak pěkně vysvětlil Andrew Stroehlein, potíž z americkou demokracií je právě to, že je to demokracie příliš stará - z přehnané piety vůči Otcům zakladatelům odmítali dosud Američané zreformovat zastaralý volební systém. - Nevím, jak kde, ale britské sdělovací prostředky jsou vůči americkým nedostatkům v médiích i v politice dost ostře kritické. V neděli 12. listopadu jsem slyšel velmi dobrou reportáž BBC Radio 4 o amerických volbách - že vždycky existovaly nehorázné volební podvody, znevýhodňující některé skupiny amerického obyvatelstva, jenže teprve nyní to pořádné vyšlo najevo, když byly volby tak nerozhodné...
