Kapsy plné vzpomínek
Adolf Branald: Pražské
promenády
Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2000. 212
stran.
K recenzi poskytlo internetové knihkupectví KOSMAS.CZ
Adolf Branald se narodil 4. 10. 1910. Ke svým devadesátým narozeninám si
nadělil Pražské promenády; půvabnou vzpomínkovou knihu, již tvoří pět
kapitol-promenád: Vyšehradská, Divadelní, Po Karlově náměstí, Filmová,
Vinohradská, a úvodní vyznání Moje pražské promenády.
(Včerejší noci se mi zdál sen, jak listuji Pražskými promenádami.
Kapitoly se jmenovaly První stojka, druhá stojka, třetí stojka ... Ve snu jsem
psala recenzi, kde jsem oceňovala, jak Branald zkombinoval rčení "dělat stojku"
(stojku dělá manžel po výplatě, aby z něj vypadaly peníze) s procesem vlastního
vzpomínání. Jakoby měl ve svém úctyhodném věku kapsy plné vzpomínek a při jeho
stojkách by vždycky nějaká reminiscence vypadla.)
Promenáda vyšehradská
V první kapitole vzpomíná Branald na Vyšehrad a Podskalí; na oblast, která je
zřídlem palety českých pověstí. Prochází se tu vodníci, rytíři, věštkyně; v
Botiči teče víno či pivo.
Branald nedává volný průchod fantazii, ale konfrontuje různé verze příběhů.
Tak například "oficiální" verzi pověsti o Horymírově skoku porovnává s
vyprávěním starousedlíka Berlíka: Horymír se směl před popravou naposledy projet
na Šemíkovi. Co mohlo koně přesvědčit, aby přeskočil hradbu a vrhl se z
vyšehradské skály do řeky? Podle Václava Hanky řekl: Nuž, Šemíku,
vzhůru!, podle Aloise Jiráska pokyn zněl: Nuže, Šemíku, vzhůru! a
Šemík ještě výzvu potvrdil: Pane, drž se! a skočil. Pan Berlík byl
přesvědčen, že událost proběhla méně okázalěji, zato věrohodněji. Horymír
pošeptal Šemíkovi: Karabec jde! Karabec byl místní řezník proslulý
prodejem koňského masa.
Procházka vyšehradským hřbitovem je zalidněna množstvím postav, resp.
nebožtíků. Jméno vyryté do náhrobního kamene slouží jako divadelní narážka,
vypravěč začne rozpřádat zkazky o českých spisovatelích, hercích, zpěvácích,
vědcích; poodhalí i soukromé příběhy. Vyznává se také ze svého vztahu ke Karlu
Čapkovi: "Čím jsem starší a zkušenější, tím víc obdivuji muže, který se pokoušel
pouhým slovem přimět lidi jak k rozumu, tak citu." (s. 56)
Promenáda divadelní
Jak se potkali Branaldovi rodiče? Richard Branald vyučoval v herecké škole
operetnímu umění slávychtivé mládence a dívky. Do těchto kurzů se zapsala i
slečna Marie Růžková, dcera vyšehradského kanovníka. Pan Branald ji "zasvěcoval
pečlivě do oboru mladistvých milovnic" (s. 74), a tak přišel na svět Karel Adolf
Branald.
Marie Růžková a Richard Branald s pozdějším
autorem Pražských promenád v náručí
V jednom divadelním představení hrál Branald-otec hlavní roli a
Branald-syn byl nápověda. Na představení se byla podívat babička, koupila kytici
a donesla ji biletáři s přáním, aby ji dal Branaldovi, avšak neřekla dost jasně
kterému. Aby řeč nestála, chlubila se biletáři s vnoučkem, že hrál hlavní roli
ve filmu Venoušek a Stázička, a tak sel popletený biletář po představení
rovnou k boudě a podal kytici Adovi Branaldovi. "Stalo se tak patrně poprvé v
historii českého divadla, že kytici dostal suflér." (s. 100)
Otec a syn
Promenáda po Karlově náměstí
"Forum magnum, underlák, Karlák, náměstí velikánů - tak mu říkali, jak kdo,
jak kdy. Větší než Place de la Concorde. Délka půl kilometru. Šířka sto padesát
metrů. Ze všech dvou set pražských náměstí největší. Větší než moskevské Rudé. Z
takového prostoru musel jít respekt ještě předtím, než se stal náměstím." (s.
112)
Jak Branald píše - když má něco rád, chce o tom vědět co nejvíc. Jeho
znalosti o Karlově náměstí rozhodně nejsou povrchní. Autor navíc podává
historická fakta namíchaná s napínavým vyprávěním. Čtenář se dozví o slavných
osobnostech, které na Karlově náměstí bydlely (Karolina Světlá, Mácha, Purkyně
aj.), opět jsou tu i epizody ze soukromého života Branaldova. Teenager Branald
studoval v přilehlé Resslovce obchodní akademii a současně hrál drobnější role v
divadle i ve filmu. Roku 1922 si dokonce střihnul hlavní roli ve filmu S.
Innemanna Venoušek a Stázička. Ředitelství obchodní akademie však nebylo
jeho divadelní a filmové vystupování po chuti. Karel Adolf Branald tedy přešel
od dosud výhradně užívaného jména Karel ke svému druhému křestnímu jménu Adolf.
Karla vydával za bratra a roku 1929 úspěšně odmaturoval. Ovšem za okupace,
válečných či poválečných let jméno Adolf velkou výhrou nebylo...
Promenáda filmová
Filmová promenáda je od ostatních
promenád na první pohled odlišná. Zatímco jsou ostatní kapitoly utkány z
lineárního vypravování, je zde užita metoda filmového střihu. Místo, datum a
děj.
Stromovka, Praha 7, červen 1956
Podle nákresu Kamila Lhotáka byl
sestrojen obří tricykl. Jednoho slunného odpoledne stane se pražská Stromovka
svědkem jediné jízdy tříkolového mamuta, šlapaného šesti sportovci v pruhovaných
sáčkách a slaměných žirarďácíčcích. Komentář je prostý: - Americká továrna
vyrobila největší tricykl světa. Zadní kola mají průměr čtyři a půl metru. Na
památku jsme se na tom monstru dali s Radokem, Lhotákem, Svitáčkem, Formanem a
sličnou skriptkou vyfotografovat. (s. 145)
Největší tricykl světa
Promenáda Vinohradská
Vihohradské vzpomínání je nejobsáhlejší (kapitola má 52 stran). Branald mj.
připomíná Františka Langera, lékaře, dramatika, prozaika, dramaturga; známého
obyvatele Vinohrad. Dočteme se nejen o klikatém osudu Langerových her
(Velbloud uchem jehly, Periferie), ale i dvojím o setkání Langera s
Branaldem. Branald jako dítě viděl Langera na premiéře filmu Velbloud uchem
jehly, ale styděl se poprosit o podpis. Asi o třicet let později byl vyslán
jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel za Langerem, aby ho pro
nakladatelství získal. Tentokrát ostych setřásl a požádal o podpis dodatečně.
František Langer však podaroval redaktora něčím lepším - "vzal ze zásuvky
notýsek, který si vedl během války v Anglii, nalistoval, vytrhl lístek a dal mi
ho. U data 6. 6. 1944 bylo tužkou napsáno INVASE. Neřekl jsem nic, byl jsem
příliš překvapen, že se takové relikvie vzdává." (s. 183)
Dárek od Langera
Branald je demiurgem ještě jiné vzpomínkové knihy, Skříňky s líčidly,
a další knihy, v jejímž v názvu je slovo "promenáda" - Promenáda s
jelenem. Široké veřejnosti je Branald známý jako autor knihy pro mládež
Dědeček automobil či reportážního románu Vizita, na jehož motivy
natočil K. Kachyňa filmy Pozor, vizita! a Sestřičky. Kritiky je
Branald označován za "spisovatele reportérského typu", který si více než
fantazie cení reality, autentičnosti faktů a jednotlivin. To se odráží i v
jazyce - ve Vizitě se objeví množství medicínských termínů, v románech ze
železničářského prostředí (Severní nádraží, Lazaretní vlak) autor hojně
využívá železničářský slang. V Pražských promenádách nad rovinu
spisovného jazyka plasticky vystoupí zejm. divadelní slang.
Michaela Černá, 17.11 2000
Odkaz na knihu (KOSMAS.CZ): Pražské promenády
