Zdravotnictví - žijeme nad poměry?
Celou naší společností probíhá na různých úrovních
diskuze o zdravotnictví. Padají nejrůznějí názory a závěry.
Celý tento problém mne vedl i k trochu jinému pohledu
na zdravotnickou problematiku.
Uvedu zde jen několik skutečností, které si lze snadno ověřit
a myslím si, že dají podnět k dalším úvahám.
V roce 1997 jsem byl pozván k účasti na workshopu
o telemedicině na Evropském sjezdu NM v Glasgow.
Zde jsem viděl diapozitiv prof. Askenazyho z Paříže.
Prof.Askenazy je vůdčí osobou nukleární mediciny a telemediciny v Paříži.
Diapozitiv:
Velká Paříž se satelity 8 000 000 obyvatel -
30 000 nemocničních lůžek.
Ověřte si a srovnejte s Prahou:
l 000 000 obyvatel -
více než 10 000 lůžek.
Viděl jsem tabulku výdaju VZP na jednoho obyvatele
v okresech ČR. Jsem ze Zlína a připadá mi poněkud diskreditující,
že na mne jako občana Zlínského okresu je o několik desítek procent
méně výdajů než např. v Praze.
Námitka o složitějších výkonech v Praze příliš
neobstojí, když si ověříte skutečnost, která pobočka VZP kryje náklady na mou
léčbu.
Na závěr:
Počátkem 90 let, kdy u nás vyšla učebnice ekonomie
od prof. Samuelsona jsem si jí přečetl, ač jsem, jak říkával
pan Werich, oběť humanitní blbosti.
Učebnice je napsaná dle mého soudu dobře, tak, jako většina
publikací amerických odborníků.
Do dnešního dne mám v paměti dva závěry:
Není rozdíl v hospodaření velkého podniku, nemocnice a domácnosti.
Vždy musí být výdaje a příjmy v rovnováze. Pokud mám větší výdaje,
musím zvýšit příjmy nebo tyto výdaje omezit.
Za druhé neexistují neurčené peníze-tedy pokud někam stát
investuje, musí vždy najít oblast kde tyto prostředky vezme.
Myslím si,že na zdravotnickou problemtiku je nutno se dívat z obrovského
množství aspektů.
