Úterý 26. 12., 1.30 v noci:
Co dál - pokus o stručné shrnutí
Zdá se, že v pondělí utrpěl Hodačův tým několik citelných porážek: stále neovládá budovu zpravodajství, už třetí den nemá kontrolu nad signálem dodávaným části distribuční sítě, zpravodajsky vyplnil jen menší část plánovaného času (a jediný pořad, který odvysílal, byl víc součástí "info war" než vyváženého zpravodajství), ochranka odmítla plnit jeho příkazy a distancovalo se od něj jak ostravské studio, tak devět ze třinácti členů kolegia generálního ředitele, tj. vrcholového managementu televize. Úkol, který před Hodačem a Bobošíkovou stojí, se zdá prakticky nemožný, a to druhá strana ještě nezahrála nejsilnější, presidentskou kartou. Čas přitom jasně hraje pro vzbouřence, neboť sil ubývá, spojenci nepřicházejí a úkolů, které by mělo vedení televize zajistit, bude stále víc (už ve středu by mělo dodat čtyři a půl hodiny živého zpravodajského vysílání).
I když ředitelka zpravodajství objedná jinou bezpečnostní službu a nechá vzbouřené redaktory z budovy vyvést násilím, nemá, kým by je nahradila. Musí proto za každou cenu vyjednávat, a její protivníci to dobře vědí, což jim dává pro jednání podstatnou výhodu.
Výhodou nového vedení je, že za ním zatím stoprocentně stojí Rada ČT, a její odvolání je technicky možné nejdřív v polovině ledna. Situace je ale tak jako tak patová: televize je velmi složitá struktura, a jak snadno lze její fungování narušit necitlivým zásahem, ukázala éra ředitele Puchalského - což byly kosmetické detaily v porovnání s tím, co by znamenala nevůle ke spolupráci ze strany provozních útvarů a nezávislých produkčních skupin. Buď tedy Hodač televizi ke spolupráci přesvědčí, nebo padne v důsledku prosté dysfunkce mechanismu, který neumí ovládat.
Redaktoři zpravodajství, kteří nyní okupují newsroom, si stojí na vítězství, ale přitom nejsou žádnými hrdiny svobody slova: těžko najít za jejich jednáním jiný étos než udržení vlastního postavení; prostředky, k nimž se uchýlili, je u soudných diváků vážně a dlouhodobě diskreditují.
Televize jako celek v každém případě utrpí: obávám se, že termín "slovakizace", jejž jsme v Britských listech často v pejorativním smyslu užívali, ztratil současným vývojem opodstatnění; ať spor skončí jakkoli, je dost pravděpodobné, že na Slovensku zakrátko začnou strašit rizikem "bohemizace" Slovenské televize. (TP)
