Plán pro přežití Hodače a Bobo: Vydržet s nervy
Emocionální výrony, které v tuto chvíli hýbou úzkou skupinkou elitních zaměstnanců ČT a jejich "uměleckými a intelektuálními kruhy", je připravují o poslední zbytky zdravého rozumu.
To, že měli zaměstnanci veřejnoprávní televize svou "nezávislou" odborovou organizaci (nekomunikující s žádnou z odborových centrál a jednajících autonomně), jim uškodilo. Kdyby byli opravdovými odboráři (ale já naštěstí neznám "pravicové" či "liberální" odboráře), měli by k dispozici mechanismy a znalosti, jak stávkovat a jak kolektivně vyjednávat. Měli by v zádech (stejně jako dělníci v továrnách) na čtvrt miliónu SOUDRUHŮ. Doplácejí na to, že je kojila matka "Sametová revoluce" a slovo soudruh se jim zajídalo...
Nyní se jim vrací, jak se s posměchem vyjadřovali o železničních odborářích, jak se posmívali jejich předáku Duškovi. Ten má také "monopol" na železniční dopravu a ve své podstatě rozhoduje, jestli vlaky pojedou či nikoliv. Je dobrý předák i dobrý herec. Umí vyvolat emoce a zase je ztlumit. Umí znejistět premiéra zase jej uklidnit. Rozhoduje ale uvážlivě, bez emocí a i po největších mediálních přestřelkách se svými protihráči se vrací vždy za jednací stůl. Protože jeho zájmem je VYJEDNAT (platy, výhody, pracovní dobu - ne však složení správní rady ČT či vlády), nikoli ZNIČIT (a způsobit tak nezaměstnanost i sobě). I když Dušek téměř vždy vyjadřoval nespokojenost s ministry (a zvláště ti praví z něj měli hrůzu) ještě nikdy nevyjednával tak, aby si další kroky sám znemožnil. Byl by ve funkci (volené) možná ještě den, kdyby se dopustil takového diletantství.
To přesně se nyní stalo na Kavčích horách. Cesty ke smíru a pokračování výroby se stávajícm osazenstvem se zmenšují kažou hodinou, po kterou trvají vzbouřenci na nesplnitelných požadavcích. Ředitel Hodač i Jana Bobošíková mají v tuto chvíli jen jednu možnost. Překonat sami sebe a stát se tvrdými. Obrnit své nervy a riskovat likvidaci celé struktury zpravodajství, bude li to nutné. Zatnout zuby a připustit, že jiné cesty není. Postupovat striktně podle zákoníku práce i za cenu, že celý objekt zpravodajství na nějakou dobu osiří.
Mandát k podobnému postupu stále mají. Postupovat podle zákona (doufám, že si najali toho nejlepšího advokáta, který je dnes v Praze k dispozici - jakýkoliv prohřešek proti zákonu by se jim tvrdě vymstil a jakékoliv právní diletantství by mělo následky nedozírné) a zabezpečit objekt vysílacího pracoviště před osobami, které nehodlají podřídit zákoníku práce a respektovat své nadřízené. Zabezpečit finanční toky, zabezpečit zařízení a techniku. V případě neposušnosti vyměnit okamžitě ostrahu objektu. V případě přímého odporu necouvnout před prosazením své vůle silou. Nemožnost spolupracovat s lidmi, kteří vyjádřili naprostou neochotu k JAKÉMUKOLIV kompromisu fakticky znamená, že na dlažbě skončí (§ 53 zák. práce) daleko více lidí, než oněch dvacet či třicet dodnes. Nepřipustit rozšíření konfliktu na další pracoviště, nepřerušovat komunikaci s ostatními vedoucími pracovníky. Vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. Vědí to vše zaměstnanci? Znají všechna rizika? Vědí to i jejich rodiny? Souhlasí s odporem a podporují ho? To jsou otázky, na které si musí odpovědět oni sami. Každý zvlášť. Protože během příštích hodin a dnů se budou muset DEFINITIVNĚ rozhodnout všichni zaměstnanci na Kavčích horách i v regionálních studiích ČT.
Vzhledem k mimořádnosti a fatálnosti, do jakého se dostalo jednání se vzbouřenci, ospravedlní zajisté v očích poslanců či členů Rady ČT či RRTV částečnou, nebo i úplnou absenci vysílání zpravodajství či publicistiky. Ospravedlní se i řada nedostatků, se kterými se noví ambiciózní redaktoři setkají. Učit se budou za pochodu, stejně jako před několika měsíci v "Železného" Nově. Pokud nenastane tolerance k "převratové" atmosféře, musely by připustit všechny Rady i Sněmovna, že nejsou schopny kontrolovat jimi zřízenou instituci.
Nepředpokládám, že tento stav by byl kterýkoliv poslanec schopen obhajovat, pokud by nechtěl současně říci, že ČT se musí okamžitě privatizovat. A tento názor mimo Kateřiny Dostálové již snad neobhajuje ani v ODS nikdo. Veřejnoprávnost neznamená přivlastnění si penězovodu posvěceného zákonem, ani možnost beztrestně porušovat zákony státu. Ty platí pro veřejnoprávní novináře. Opak by byla anarchie. Krajní verzí je stále dočasné uzavření veškerého provozu v ČT, částečné či úplné přerušení vysílání a propuštění všech pracovníků, kteří budou mít výhrady k novému vedení.
Pravděpodobnější verze je, že pouze zpravodajství a publicistika nebude až do konstituování nových týmů vysílat vůbec, nebo že bude nakupována na základě nabídek nezávislých producentských center v regionech či za pomoci zahraničních štábů. Případně se rozsah dočasně zmenší. Po přechodnou dobu to bude znamenat porušení zákona, které bude oběma Radami ostře sledováno a možná i kritizováno. Nedá se ale (pokud racio a soudnost Rad i Sněmovny převáží) předpokládat odvolání ředitele, ani odvolání Rady. O "odvolání" Sněmovny či případné okupační stávce v jejích prostorách ani nemluvě. Státní převrat ani "17. listopad" opravdu nehrozí. Celá situace sice dočasně pomůže Čtyřkoalici v růstu jejich preferencí - ale jen do té chvíle, než začne hloubková kontrola hospodaření v ČT a důkladná analýza jejího vysílání. To se na veřejnost dostane (ať již legálně či nelegálně - v tomto státě se nic neutají) seznam částek, vyplacených na honorářích či tantiémách za reprízy některým zaměstnancům, nebo externím osobám či firmám. Tehdy se ukáže, KDO a ZA KOLIK - jak široký byl mediální okruh, čerpající z veřejnoprávních prostředků.
Ukáže se, kdo kolik dostal a za co. Pak se i ukáže, kdo a proč dal zpracovávat časosběrný dokument o Vladimíru Mlynářovi a jeho úmyslu stát se prezidentem, jaké množství pořadů s církevní tematikou se vyrobilo a s jakými církvemi pouze, kolik stály oslavné "dokumenty" GEN, kolik stály retrospektivy o "sametových revolucionářích", "undergroudových" hudebních skupinách či "x-tém odboji" a kolik stály pořady vyrábějící mediální slávu kolem některých současných filmů, herců a režisérů, produkované společností VACHLER ART COMPANY. Kolik prostředků věnovala Česká televize na nadaci Člověk v tísni a její "humanitárně diplomatické" aktivity (zahrnující i pozvánku pro čečenské politiky do Čech) a kolik na opravdovou humanitární podporu trpících bez rozdílu, zda jsou Srbové či Albánci.
Kolik stála různá "mediální partnerství" a kolik stály promoakce. Oproti tomu bude stát seznam částek, dokladujících, kolik prostředků bylo vynaloženo na pořady s regionální tematikou, kulturou, kolik prostoru bylo věnováno handicapovaným a jejich integraci do společnosti, kolik programů bylo vyrobeno (a odvysíláno) za jednotlivé roky o společensky závažných tématech.
Ukáže se i to, kolik prostoru dostaly jednotlivé politické strany a kolik z toho bylo příspěvků pozitivních a kolik negativních či dokonce manipulativních. Ukáže se i to, jaké dohody se uzavřely s různými privátními "sociologickými" pracovišti" a jaké bylo zadání oněch "průzkumů". To vše v celku, nikoliv izolovaně a bez možnosti srovnání, aby laik žasnul, porovnávaje náklady na výrobu jedné minuty se svým měsíčním platem a nevěda, kolik činil honorář režiséra a kolik účet za taxi, které ho pak odvezlo domů. Říká se, že statistika je přesným součtem nepřesných čísel a politik věří jen tomu průzkumu, který sám zfalšoval...
Je na čase konečně zveřejnit PŘESNÁ DATA o hospodaření s miliardami, vybranými na koncesionářských poplatcích. Protože jen to bude onou katarzí, uvozující celonárodní debatu o veřejnoprávnosti a opožděných počátcích občanské společnosti v české kotlině. Bez osvícené vlády samozvaných (a nikomu neodpovědných) strážců počestnosti a neposkvrněnosti demokratického početí. Takže jediná rada, kterou je možno dát novému vedení ČT je podobná, jako bývá rada v Banánových rybičkách - Pokud se nechcete rozvést - vydržte v manželství.
