Duchologie anarchovizní aféry na pokračování
Již dříve jsem poukázal na aktivní účast nadpřirozených bytostí v pozadí anarchovizního skandálu. Nejnověji vstoupil nyní na scénu i plačící duch lustračního zákona. Toto svérázné strašidlo má v popisu práce vylučování z veřejného života všech, kdo se svou duší i tělem zaprodali zlopověstné komunistické tajné policii, ať už jí dobrovolně pomáhali v jejím pochmurném díle, či si s ní jen hráli na kočku a na myš a byli tak vlastně její obětí. Jeho působení nemá nic společného se spravedlností. Bylo asi sesláno na svět hlavně proto, aby odvedlo pozornost důvěřivého českého lidu od myšlenek na řádné zúčtování s komunistickou minulostí. Jeho tvůrci hodili prostě lidu tajné spolupracovníky STB jako psovi kost. Protože jsme národ polovičatých řešení a navíc to s rovností mezi občany bereme spíše nevážně než vážně, ducha lustračního zákona občas znásilňujeme a pouštíme jemu protivné osoby i tam, kde by v žádném případě neměly účinkovat. To pak duch lustračního zákona někde v koutku hořce pláče, ale proti cynické účelovosti, pokrytectví a občas i strachu z mocných obvykle nic nezmůže.
Nejviditelnějším dokladem slabosti ducha lustračního zákona je působení ve významných veřejných funkcích jednoho z mužů, zápisem v "Cibulkových seznamech" uvržených mezi podezřelé ze spolupráce s STB, a jeho trvalý výskyt při závažných veřejných jednáních. Občas k nám promlouvá na masových shromážděních, jedná o důležitých věcech s vládou, zasedá v zastupitelském sboru, jindy šíří pochybná moudra z televizní obrazovky. V "Cibulkových seznamech" je zapsán s krycím jménem "Farkaš" a evidenčním číslem 210812 512. Je to Richard Falbr. On sám o sobě říká, že s STB neměl nic společného a do "seznamů" se asi dostal proto, že vyučoval jazyky na škole ministerstva vnitra.
Neznám nikoho, kdo by byl zapsán v "seznamech" a říkal "ano, fízloval jsem, udával jsem, škodil jsem bližním, proto jsem takto evidován." Je ale skutečně možné, že "Farkaš" je jedna z čestných výjimek, nebyl obyčejný fízl a nikoho neudal. Pamětníkům těch dob však je naprosto jasné, že člověk, který byl "prokádrován" jako natolik důvěryhodný, že směl jako učitel působit na duše žáčků-estébáků, byl prověřen "až do desátého kolena", těšil se mimořádné důvěře STB a byl spolehlivou, do hloubi duše oddanou oporou komunistického režimu. Už to by stačilo na to, aby se od něj žádný rozumný člověk nenechal vést nebo dokonce svést.
Zatímco obyčejný člověk s takovým "škraloupem" v životopisem má právo jen na to, aby někde v ústraní tiše šoupal nohama, tento osvědčený soudruh stojí v čele jedné z nejmocnějších společenských organizací a dokonce na kandidátce jisté politické strany proplul do zastupitelského sboru. Je to důkaz české polovičatosti. Oné společenské organizaci nelze nadekretovat, koho si smí zvolit do svého čela, ostatně se na ni lustrační zákon nevztahuje. Ale na druhé straně nelze donutit slušné lidi, aby při jakémkoli jednání usedli k jednacímu stolu s člověkem, jehož zvolením do svého čela ona organizace plivla do tváře duchu lustračního zákona, jenž kvůli tomu bolestí přímo zavyl. Důslednost státních úředníků v uctívání ducha lustračního zákona by způsobila, že by s ním nekomunikovali tak dlouho,až by dotyčná organizace tento vřed ze svého těla tiše vyřízla. Stejně tak nikdo nenutil dotyčnou politickou stranu, aby zapsala "Farkaše" jako nezávislého na svou kandidátní listinu. K tomuto kroku ji jistě vedla víra, že s "Farkašem" získá sympatie jeho příznivců. Není známo, zda se tento předpoklad potvrdil,zato víme, že "Farkaš" ze samé vděčnosti již několikrát straně způsobil různé potíže. A je jisté, že jeho jméno rozmnožilo řady partajních protégés, kvůli jejichž předlistopadové minulosti a farizejství se voliči odklánějí k jiným adresám.
"Farkaš" výrazně zasáhl i do anarchovizního skandálu, samozřejmě proti veřejnému pořádku. Nakonec jeho nechutná tvář vzkázala s neodolatelnou „vnitráckou“ noblesou a šarmem z televizní obrazovky Věře Valterové, že bude-li hodná holčička, může až do zvolení prozatímního generálního ředitele ČT zůstat loutkovou šéfkou anarchovize. Musela by ovšem zaplatit výpalné: odstavit legálně dosazené spolupracovníky (a logicky je nahradit lidmi, určenými "povstalci") a zrušit všechny právní akty, jež by mohly v budoucnosti přivést anarchovizní teroristy před soud nebo třeba jen donutit opustit firmu, kterou svým jednáním poškodili. Možná, že "Farkaš" skutečně nebyl obyčejný fízl, ale do scénáře desinformačních akcí dle učebnic STB jeho vystupování dokonale zapadá. O tom, zda je to náhoda nebo výsledek tichého podzemního kutání "starých struktur", se můžeme jen dohadovat. Důkazy pro ani proti nejsou.
Poznámka JČ: Argumentuji, že se celá Česká republika dostala do virtuální krize s Českou televizí právě proto, že všichni berou jako fakta nejrůznější náznaky a insinuace. Měli bychom se od toho oprostit a snažit se jednat na základě faktů.
Je možné odsoudit člověka jako fízla proto, že učil jazyky na ministerstvu vnitra? Nevím. Neodvážil bych se.
Povím vám drobnou osobní historku.
Když jsem dokončil v létě roku 1977 studium anglistiky a bohemistiky na pražské FFUK, měl jsem už britskou manželku. Okamžitě po dokončení mého studia jsme zažádali o vystěhování z Československa. Sháněli jsme příslušné papíry a dokumenty (bylo jich asi 18), musel jsem se státu vyplatit a nakonec jsme z Československa odjeli 3. února 1978.
Od září 1977 do konce ledna 1978 jsem pracoval jako učitel angličtiny na Jazykové škole v Praze. Vyučoval jsem nejen jazykové kurzy v budově Jazykové školy, ale Jazyková škola vedla na kontrakt celou řadu podnikových kursů angličtiny i v různých firmách a institucích, kam jsem docházel. Jednou z těchto firem byla i Vysoká škola politická KSČ na pražské Malé Straně. I tam jsem pár měsíců docházel jednou týdně a učil dva tři papaláše jazyku anglickému. Naprosto netušili, že mám imperialistickou manželku a zanedlouho odjíždím natrvalo do kapitalismu. Projevil jsem tím kolaboraci s komunistickým režimem? Nemyslím. Těžko bych mohl odmítnout část svého pracovního úvazku na Jazykové škole s tím, že "u těch komunistů já učit nebudu". Jistě by toho mohl leckdo nyní začít využívat, že jsem jistě musel být u Stb". Soudnost a střízlivost by však ve všech případech, kdy nejsou známa fakta, měla být na místě. Jinak se dostaneme do horečnaté virtuální reality šílených vizí - ztráta styku se skutečností může ohrozit jen nás samotné.
